Čeho se Izrael nejvíc obává? Zásahů do “velkého Izraele” ?

Israël-400x243Izrael má silnou podporu Západu v čele s USA. Rezoluce Rady bezpečnosti 2334, která potvrdila nelegálnost jeho ujednání, na věci nic nezměnila – ani nezmění v jakékoliv rozumně předvídatelné době v budoucnosti. Možná autonomie Palestiny v hranicích před červnem 1967 je zcela jiná věc. Možnosti, že by se to někdy v budoucnu mohlo stát realitou, se Izrael nejvíc obává. Dlouhodobá státní politika si žádá maximální prostor s minimem Arabů – nezákonně je vyvlastňovat ve prospěch výhradního rozvoje Židů, k tomuto cíli buldozerovat palestinské domovy jeden po druhém, v dlouhodobém horizontu likvidovat celá společenství, prosazovat další vytrvalé rozšiřování osad na uloupeném území.

Plán založení židovského státu, který téměř před stoletím vypracovala Světová sionistická organizace, zahrnoval:

  • historickou Palestinu;
  • Jižní Libanon až po Sidon a řeku Litani;
  • Golanské výšiny v Sýrii, pláň Hauran a Dar´a; a
  • kontrolu nad železnicí Hijaz z Dar´a do Ammanu v Jordánsku i nad Akabským zálivem.

Někteří sionisté chtěli ještě víc – území od Nilu na západě až po Eufrat na východě, které by zahrnovalo Palestinu, Libanon, Západní Sýrii a Jižní Turecko.

Zastánce tvrdé linie Ze´ev Jabotinsky popíral možnost mírové koexistence s Araby, považoval ji za nereálnou. Prosazoval “železnou stěnu postavenou z (nadřazených) židovských ozbrojených sil”; jeho představa byla vzít Arabům naději na zničení Izraele – následovala dohoda o osídlení za podmínek diktovaných Izraelem.

Ben Gurion stál na straně Jabotinského. Následovala válka Izraele za nezávislost, v níž bylo obsazeno 78% historické Palestiny, zbytek pak v červnu 1967.

Nevyřešený konflikt je záměrně protahován. Mír a stabilita maří dlouhodobé cíle Izraele. Expert na Střední Východ Joseph Massad kdysi řekl:

“Logika věci je taková: Izrael má právo okupovat palestinská území, obléhat jeho obyvatele v Bantustansu odděleném zdí aparteidu, vyhladovět obyvatele, odpojit jim přívody paliva a elektřiny, mýtit jejich stromy a ničit úrodu, pravidelně na ně útočit a cíleně vraždit je i jejich volené zástupce, a pokud narazí na odpor, Izrael je oprávněn je masakrovat, protože tak činí v nutné a odůvodněné ‘sebeobraně’”.

Arabové jsou považováni za méněcenné lidi, kteří si nezasluhují žádná práva, takže “Izrael má právo je utlačovat a činí tak v sebeobraně, ale kdyby se (oni) chtěli bránit izraelskému útlaku, Izrael má právo bránit se proti jejich legitimní obraně” bez jakýchkoliv omezení nebo ohledu na pravidla války a humanitární principy.

Izrael nevyjednává. Pouze klade požadavky a vynucuje si svou vůli hrubou silou. Po celá desetiletí museli Palestinci snášet útrapy bezohledné okupace, plíživou genocidu, která si vyžádala strašlivé oběti, to vše bez vyhlídek na zmírnění – lhostejno, které křídlo duální vlády USA bylo zrovna u moci.

Prezidentský poradce pro otázky národní bezpečnosti Ben Rhodes řekl, že John Kerry zamýšlí do 20. ledna “předložit obsáhlou vizi pro” pro vyřešení konfliktu.

Na 15. ledna je naplánována mírová konference ve Francii, které se zúčastní tucty ministrů zahraničí. Bude předložen plán vyřešení konfliktu, který, pokud vše proběhne podle očekávání, má být přijat Čtyřkou a Radou bezpečnosti dříve, než Obama 20. ledna opustí svůj úřad.

V Izraeli propuká hysterie při pomyšlení, že podmínky budou diktovat jiné národy tam, kde by chtěl být jedinou autoritou, která by udržovala drakonické podmínky statutu quo.

Podle nejmenovaného vysokého představitele Izraele “je nyní třeba zaměřit úsilí na zvrácení takového kroku na Pařížské konferenci”.

Ultranacionalista a ministr obrany Avigdor Lieberman to zdramatizoval, když plánovaná opatření nazval “moderní verzí Dreyfusova procesu (z 19. století)…Tentokrát bude na lavici obžalovaných sedět celý izraelský národ a izraelský stát.”

Francouzský ministr zahraničí Jean-Marc Ayrault řekl, že jeho země je “odhodlána uspořádat tuto konferenci…, aby potvrdila rozhodnutí o nezbytnosti dvoustátního řešení”.

Před lety to ještě bylo možné. Ale už ne nyní, kdy Izrael kontroluje přes 60% území na Západním břehu, považuje Jerusalem za svou výhradní metropoli, a pokračuje ve vytrvalém rozšiřování osad na uloupeném palestinském území.

Ať už bude v lednu v Paříži přijato cokoliv, nic se na věci nezmění – zejména, když Trump, který v krátké době nastoupí do úřadu po Obamovi, zamýšlí být nejvíce “proizraelským prezidentem všech dob”.

Stephen Lendman

Global Research, 27. prosince 2016

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/what-israel-fears-most-an-encroachment-to-greater-israel/5564905

loading…

Není zde článek celý?