Gótové za císaře Valena a poučení pro dnešní dobu

469304_article_photo_n0pDC9Q0_600xV roce 376, se objevila na dunajské hranici římské říše enormní masa mužů, žen a dětí. Byli to Gótští utečenci hledající asyl, tlačeni Atillovými hordami. Z mnoha důvodů – mezi jinými, Řím už nebyl tím čím býval – jim bylo dovoleno vstoupit na území Říše a nebyli pozabíjeni, zotročeni ani porobeni, jak podle pravidel té doby se dělo předešlým imigračním vlnám lidí. V následujících měsících tito utečenci přišli na to,  že Římská říše není žádným rájem, guvernéři jsou slabí a zkorumpovaní, že tam není dost bohatství pro všechny a bezpráví a chamtivost je dusila. A tak dva roky po tom co překročili Dunaj, ti samí Gótové zabili císaře Valena a zničili jeho armádu v boji u Adrianopole. O 98 let později jejich vnuci zbavili trůnu Romulus Augustulus, posledního římského císaře a zlikvidovali co zbylo z římské říše.

To co čeká Západ, to vše se již stalo dříve. Ale ta věc je, že my jsme na to již zapomněli; nezodpovědné vlády vymazaly zdroje, které by nám dovolily tomu porozumět. Již od pradávna historie, jedny skupiny lidí napadaly jiné z důvodu hladu, ambicí, nebo proto, že ještě jiní tlačili na ně, nebo byli napadáni jinými, nezacházeli s nimi dobře; a vůbec, do nedávna se sami bránili a stavěli se proti vpádu jiných: je zabíjeli a zabírali jejich ženy a děti a zotročovali je. Tito lidé přežívali dokud s nimi Historie neudělala konec, a otevřela cestu pro nová impéria, která čekal stejný osud když jejich éra skončila. Problém nyní konfrontuje to co nazýváme Evropou, nebo Západem (dědictví impéria komplexní civilizace, která má své kořeny v Bibli a Talmudu s malým vztahem ke Koránu;  impérium, které vzkvétalo ve středověkém Kostele a v renesanci, která dala základ právu a svobodě člověka během doby osvícení a francouzské revoluce). Homer, Dante, Cervantes, Shakespeare, Newton, Voltaire – to všechno je Západ a problém kterému čelí je, že dosáhl konce svého času a je likvidován převratem. Je neschopný udržovat svojí vlastní existenci. Je neschopný se bránit. Jen má peníze. A peníze mu koupí nějaký ten čas, ale nic víc.

Za své hříchy platíme. Za zmizení komunistických režimů a za války, které debilní americký prezident rozpoutal na blízkém východě – aby instaloval demokracii západního stylu v místech, kde slova Islám a Rais (náboženství smíchané s kmenovým vůdcovstvím) dělají demokracii složité se uchytit. Zrušili jsme hranice, které jsme dříve hlídali. Přes ně se nyní valí vlny zoufalých lidí, předvoj moderních barbarů – v historickém významu slova – kteří vpadnou po nich. To nás přivádí do situace, která je pro nás nová, ale je stará jako svět sám. Situace, která je nevyhnutelně historická, kde se nalézáme v pozici států neschopných kontrolovat vlny migrace, které jsou zpočátku mírumilovné, ale později agresivní: impéria, civilizace, světy, které byly přemoženy protože byly slabé nebo byly jinak transformovány, vymřely. A těch pár hranic, které zůstaly na březích Rýna nebo Dunaje jsou odsouzeny k smrti. Jsou odsouzeny kvůli našemu sobectví, naší pokryteckému dělání dobra, naší ignoranci historie, naší zbaběle inkompetenci. Dříve nebo později, opět dle jednoduchých přírodních zákonů, poslední odporující skončí tak, že se přidají na stranu barbarů jen proto aby prostě přežili.

Nastal čas porozumět jednou pro vždy: tyto boje a tato válka nebude vyhrána. Je nemožné, aby se tak stalo. Naše vlastní sociální, náboženská a politická dynamika to nedovolí. A ti, kteří tlačí „Góty“ kupředu to vědí.  Ti, kteří dříve zastavovali vetřelce na bojištích, masakrováním celých populací, to již dělat nemohou. Naše civilizace naštěstí takové ukrutnosti tolerovat nebude. Špatná zpráva je, že jsme to přehnali s naší tolerancí. V dnešní době evropská společnost vyžaduje aby jejich armádami byly nevládní organizace, nevojenské síly. Všechny rázné akce – a v jisté dynamice historie – jenom ráznost  je efektivní, je tato vykořeněna na samém počátku a dnes ani Hitler by se neshledal s takovým resolutním odporem jako v roce 1939. Veškeré akce proti těm, kteří postrkují „Góty“ jsou kritizovány mírovými silami, které jsou proti takovým akcím se stejnou legitimní ideologii jako jim schází historický realismus. Demagogie nahradila realitu a její konsekvence. Zde důležitý detail: námořní pozorovací operace ve Středozemním moři nezastavují imigraci, ale spíše pomáhají imigrantům se dostat bezpečně na evropské pobřeží. Všechno je to jeden velký nevyhnutelný opak toho, co by mělo být. Dnešní evropský občan je lepší osobou než byl před staletími a nebude tolerovat jistou míru nezákonností a krutosti. Historická možnost podřezávat krky je proto odhozena. Masakr „Gótů“ nepřipadá v úvahu a to je špatná zpráva pro Západ.

To vše nás vede k hlavní otázce: Evropa – nebo jakkoli nazveme tuto oblast vstřícnou právu a svobodě, oblast ekonomické a sociální zabezpečenosti – je polámaná uvnitř a ohrožovaná zvenčí. A ani neví jak, ani nemůže, ani nechce a možná by se ani neměla pokusit bránit. Žijeme v absurdním paradoxu lítosti barbarů a je i vítáme a přitom předstíráme že náš komfortní styl života zůstane nedotčen. Ale věci nejsou tak jednoduché. „Gotové“ budou i nadále přicházet ve vlnách, zaplavovat hranice, cesty, města. Jsou ve svém právu a mají to co Evropa nemá: mládí, vervu, odhodlání a hlad.

Nutí nás k srdci věci: včlenění „Gótů“ když jich bude dost do impéria. Konflikty vzniklé jejich přítomností. Práva, která žádají nebo by měli žádat a kde je logické, že by je měli mít. Ale ani v Římském impériu ani v dnešní Evropě nebyl nadbytek pro všechny – ani práce, ani jídla, ani nemocnic, ani pohodlných míst. A mimochodem, a pro dobro svědomí, není to to samé slitovat se nad uprchlíky na hranici, nebo nad matkou se synem překonávající ostnatý drát nebo se topící v moři a mít je ubytované ve stanech poblíž našich obydlí nebo zahrad nebo golfových hřišť jako nezákonné, když musí přežívat ve společnosti, kde pohádkové kmotřičky mají zlomené kouzelné hůlky; kde ne každému z nás a každý den menšímu počtu z nás se dostává to co bychom rádi měli.  A samozřejmě existují lokality, města která se mění v sudy s prachem s pomalou zápalkou. A ty čas od času explodují, protože i to je historicky nevyhnutelné.  A to tím více jak intelektuální elity mizí, vykouřené průměrností a kde politici, neumějící číst a populisté všech barev přebírají moc podle toho, kam fouká vítr. Posledním opatřením bude tvrdší a represivnější politika podporovaná těmi, kteří mají co ztratit. Tím vznikne nárůst nových konfliktů: nic nemající budou požadovat to co chtějí, rozzuření občané, represálie, vyrovnávání křivd. Už to nebude dlouho trvat a násilné, xenofobní skupiny se rozšíří po celé Evropě. A další skupiny zoufalých lidí zvolí násilí z hladu, utlačování a bezpráví. Takoví lidé byli rovněž součástí Římského impéria – nejenom barbaři – kdo pomohli Gótům vyplenit impérium, z důvodů získání přízně barbarů, nebo sami od sebe.  Žádný pax romana (římský mír) nepřináší užitek všem stejně. Problém je, že historie se nadá zastavit. „ Nějaké řešeni na to musí být“ říkají ti kteří píší hlavní články, stálí hosté kafeterii, a občané neschopní chápání protože nikdo ve školách neučí, že historie se neřeší, ta se žije, a protože většinou se čte a studuje k předvídání událostí, které nikdy nejsou nové; protože v historii lidstva je nové pouze to, na co se zapomnělo. A na to, co jsme už zapomněli není vždy řešení, někdy se stanou věci které se nutně řídí jednoduchými přírodními zákony, nové časy, noví barbaři. Hodně starého zůstane, ale namíchá se s novým, ale Evropa, která vnesla světlo do světa, je odsouzena k zániku.  Možná časem a namícháním ras vzniknou jiná impéria, možná lepší než to naše, ale ani já, ani vy tu nebudeme, abychom to viděli.  Vystupujeme na další zastávce. Na této cestě jsou jen dvě rozumná stanoviska.  Jedno je bezbolestná útěcha hledat vysvětlení ve vědě a kultuře, tak že když nemůžeme zabránit nemožnému, můžeme alespoň porozumět, proč to všechno vedlo do pekla.  Líbí se mi představa Římana stojícího u okna své knihovny, tiše pozorujícího pád Říma; porozumění vždy pomůže přetrpět bolest.

To druhé rozumné stanovisko je, jak si myslím, připravit mladší generace s jejich dětmi a myslí na vnoučata. Tak, aby mohli čelit jasně, odvážně a lidsky se selským rozumem světu, který nastává. Tak, aby se mohli adaptovat nevyhnutelnému a udržet si ty dobré věci, které tento umírající svět může zanechat za sebou. Dát jim nástroje aby mohli žít v oblasti, která na jistou dobu bude chaotická, násilná a nebezpečná. Tak, aby mohli bojovat za něco v co věří, nebo aby se povolili nevyhnutelnému, ale ne hloupě nebo pasivně, ale raději osvětleně s intelektuálním mírem v mysli. Nechme je být tím čím si přejí být nebo čeho mohou dosáhnout: udělejme je přemýšlivými Řeky nebo bojovnými Trojany, nebo když to situace bude vyžadovat, Římany vědomé a hrdé důstojné sebevraždy. Udělejme je bojovníky, odhodlané se postavit novému světu a udělat jej lepší, ale nemaťme naše děti lacinou demagogií a pohádkami od Walt Disney. Nastal čas mluvit s našimi dětmi ve školách, doma, a v životě a dívat se jim přímo do očí.

*Arturo Pérez-Reverte Gutiérrez (narozen 25 Listopadu 1951 v Cartagena) je španělský novelista a žurnalista. Pracoval jako válečný korespondent pro RTVE a byl válečným korespondentem 21 let (1973-1994). Jeho první novela, El húsar, zasazena do Napoleonských válek byla vytištěna v roce 1986. Je rovněž velmi známý mimo Španělsko pro jeho „Alatriste“ sérii novel.  Je nyní členem Royal Spanish Academy, pozice, kterou drží od 12 Června 2003. (Wikipedia.org)

(Translation from the Spanish to English by Hugo Salinas Price, www.plata.com.mx)

Arturo Pérez Reverte

Zdroj: http://www.plata.com.mx/mplata/articulos/articlesFilt.asp?offset=10&fiidarticulo=269

loading…

Není zde článek celý?