Lubomír Stejskal: Slovo k svátkům – Dva v jednom

Ilustrační foto

Lubomír Stejskal

Česko

před 43 minutami

Poslední prosincovou neděli nás čeká zvláštní shoda. Bude nejen 25. prosince, ale také 25. den židovského měsíce kislev. Co z toho plyne?

Na pětadvacátého prosince připadá, podle gregoriánského kalendáře, křesťanský Boží hod vánoční. Pětadvacátého dne měsíce kislev začíná židovský svátek Chanuka – Svátek světel. Jak často dochází k takové shodě, kdy se první den osmidenního Svátku světel shoduje s prvním svátkem vánočním? Podle serveru Timeanddate.com třikrát za století. Ve 20. století to bylo v letech 1902, 1940 a 1978. V tomto století poprvé letos (2016), pak za jedenáct let (2027) a potřetí v roce 2073.

Svátek Chanuka nás zavádí do 2. století před Kristem, do doby makabejského povstání. Šlo o vzpouru Židů proti helenistické vrchnosti, přičemž důvodem k odporu byla násilná helenizace společnosti včetně zákazu židovských bohoslužeb. Povstání vedené Judou Makabejským bylo úspěšné: znesvěcený jeruzalémský Chrám byl vyčištěn a obnoveny židovské bohoslužby. Ba co víc: byla obnovena nejen náboženská svoboda, ale také politická nezávislost židovského národa. Byť ne bezprostředně, ale po čase došlo k ustavení funkce judského krále – po více než 400 letech. Moci se ujala hasmoneovská dynastie.

Ačkoli hasmoneovská monarchie neměla dlouhého trvání, zanikla kvůli neblahým vnitropolitickým sporům, přičemž teritorium posléze plně ovládl mocný Řím, jisté je jedno. Jednalo se o další období dějin, z nichž je mimo jakoukoli pochynost zřejmá nepopiratelná historická spojitost Židů s tímto územím, potažmo s Jeruzalémem. Hasmoneovské království s hlavním městem Jeruzalémem fungovalo v Zemi izraelské dávno před tím, než jistý Mahamed začal šířit v Arábii nové náboženství. Konkrétně: hasmoneovský panovník Aristobulos I. si vložil na hlavu korunu judského krále v roce 104 před Kristem, zatímco Mohamed působil v sedmém století našeho letopočtu.

Makabejský, potažmo hasmoneovský segment dějin židovského národa, a také navazující dvojí povstání proti Římanům v prvním a druhém století našeho letopočtu, v němž klíčovou roli hrál Jeruzalém a jeho Druhý chrám, je připomínkou, jak pošetilé a ve vztahu k historickým skutečnostem lživé jsou všechny snahy zmíněnou židovskou spojitost s těmito místy potlačovat či dokonce popírat (jak jsme také mohli slyšet z úst řady muslimských hodnostářů).

Pro každého, kdo není židovské víry, jsou proto svátky Chanuka výzvou, aby si znovu uvědomil historické souvislosti a vrátil se k pramenům – a pak snad lépe pochopí, jaký význam má Jeruzalém a Chrámová hora pro Izrael a jeho židovské občany i v moderní době.

Od doby, kdy král David učinil Jeruzalém svým hlavním městem a kdy jeho syn Šalomoun zbudoval První chrám bylo toto místo nejposvátnějším místem judaismu: srdcem i duší židovského národa. Bylo tomu tak i po návratu z babylonského zajetí, za makabejského povstání, během vlády hasmoneovské dynastie, po celé dvoutisícíleté období diaspory – a je tomu tak i dnes. Nadcházející svátky Chanuka jsou toho z logiky svého vzniku unikátním důkazem.

Ostatně i počátky křesťanství, které vzniklo výlučně v židovském prostředí, jsou kromě Betléma a dalších míst ve Svaté zemi spojeny především s Jeruzalémem. I to je užitečné si během vánočních svátků připomenout.

Není zde článek celý?