NÁZOR: Muslimští zednáři

Nikdy dříve se Gülenovo jméno nevyskytovalo na titulních stránkách novin tak často jako posledních několik měsíců. Duchovní, který byl sice populární, ale ani v Turecku o něm nevěděl zdaleka každý, se znenadání stal terčem světové pozornosti.

Právě Fethullah Gülen byl obviněn z toho, že zorganizoval pokus o vojenský puč, byť žádné přímé důkazy proti němu nejsou. Velký humanista prosazoval myšlenku dialogu a vzájemného pronikání civilizací místo jejich střetu. Je to myslitel, jehož vidění islámu je natolik revolucionářské, že ho staví po bok reformace a samotného Gülena po bok Martina Luthera? Anebo se jedná o ničitele základů islámu a o tajného agenta Západu, který pracuje na upevnění americké dominance ve světovém řádu? Odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku „Kdo jste, pane Gülene?“ se náš dopisovatel vydal hledat do Turecka, Ázerbájdžánu a Kyrgyzstánu.

Zatímco se Turecko čím dál tím víc ponořovalo do bažiny syrského konfliktu, kurdské milice s americkou pomocí vytlačovaly ozbrojence Islámského státu z měst a vesnic, aby na vyklizeném území konečně vytvořily vytoužený Kurdistán.

V tutéž dobu se na tureckém jihovýchodě, který obývá kurdská menšina, a poslední dobou i v turistických centrech, staly teroristické útoky součástí smutné každodennosti. Vláda v Ankaře musí posílat stále víc svých vojáků a tanků do zmezinárodněného konfliktu, aby předešla vzplanutí války na svém vlastním území. Armáda a policie plní svou povinnost s vypětím všech sil, avšak obě struktury přišly o své velení.

Turecká vojska za podpory tzv. Syrské svobodné armády pokračují v operaci Štít Eufratu na severu Sýrie

©
AFP 2016/ Nazeer al-Khatib
Turecká vojska za podpory tzv. Syrské svobodné armády pokračují v operaci Štít Eufratu na severu Sýrie

Asi polovina armádních velitelů byla zatčena nebo propuštěna ze služby. Turecké ozbrojené síly trpí nedostatkem personálu: kolem 350 důstojníků vzdušných sil bylo zatčeno, více než polovina stíhaček F-16 je přilepena k zemi z docela prostému důvodu — chybí piloti.

Turecko masově odvolává svůj vojenský personál, který se cvičí v USA nebo je součástí kontingentu NATO, čímž oslabuje Severoatlantickou alianci. Mezitím samotní turečtí vojáci masově žádají o politický azyl v Evropě kvůli pronásledování ve své vlasti.

Čistky v armádě a policii zvýhodňují aktivisty vojenského křídla Kurdské strany pracujících a demoralizují turecké bezpečnostní síly. Na tomto pozadí turecký parlament projednává změnu ústavy, jež by značně rozšířila pravomoci prezidenta a fakticky by učinila z Turecka prezidentskou republiku.

Reforma se však neomezuje pouze na změnu systému vlády, který se datuje až od doby, kdy byl u moci Mustafa Kemal Atatürk, jenž v roce 1924 zrušil chalífát a vyhlásil republiku. Zpochybňování sekulárních tradic dává impulz k další islamizaci Turecka a rozšíří propast mezi ním a Západem. To zase bude mít dalekosáhlé následky pro osud celého Blízkého východu.

Všechny tyto tektonické změny v turecké a mezinárodní politice způsobil pouze jeden člověk. Muslimský klerik Fethullah Gülen byl tureckou vládou obviněn z organizace pokusu o vojenský puč, který se odehrál v noci na 16. července 2016.

Pětasedmdesátiletý stařec žijící ve vile v městečku Saylorsburg, stát Pensylvánie, je teď zobrazován jako šedá eminence tahající za nitky a ovlivňující osud takřka celého islámského světa. Prozatím však není jasné, v čím zájmu: americké CIA, turecké opozice, světového islámu, anebo ve svém vlastním.

Nezdařilý převrat poskytl tureckému prezidentovi vytouženou záminku, aby se konečně vypořádal se svými nepřáteli a zahájil vlnu represí, které postihly desítky tisíc lidí. Vítězství nad pučisty, které bylo vládou prezentováno jako vítězství demokracie, vyvolalo u Erdogana pocit obrovské morální převahy nad svými oponenty — jak vnějšími, tak i vnitřními.

  • Turecká armáda během protestů
    Turecká armáda během protestů

    ©
    AFP 2016/ Gurcan Ozturk
  • Kouř v Ankaře
    Kouř v Ankaře

    ©
    AFP 2016/ Adem Altan
  • Převracená auta v Istanbulu
    Převracená auta v Istanbulu

    ©
    AFP 2016/ Gurcan Ozturk
  • Raněný muž
    Raněný muž

    ©
    AFP 2016/ Bulent Kilic
  • Protesty na Taksimském náměstí
    Protesty na Taksimském náměstí

    ©
    AFP 2016/ Ozan Kose
  • Během protestů v Ankaře
    Během protestů v Ankaře

    ©
    AFP 2016/ Adem Altan
  • Turečtí vojáci na Taksimském náměstí
    Turečtí vojáci na Taksimském náměstí

    ©
    AP Photo/ Emrah Gurel
  • Akce protestu v Istanbulu
    Akce protestu v Istanbulu

    ©
    AP Photo/ Emrah Gurel
  • Tank během protestů v červnu v Turecku
    Tank během protestů v červnu v Turecku

    ©
    AP Photo/ Stringer
1 / 9

©
AFP 2016/ Gurcan Ozturk
Turecká armáda během protestů

Během několika dní Ankara změnila geopolitickou orientaci své země o 180 stupňů. Vzdala se své snahy o evropskou integraci a fakticky se zřekla dalšího úsilí přimět Evropskou unii zrušit vízovou povinnost pro turecké občany.

Jako alternativu EU Erdogan nečekaně nazval Šanghajskou organizaci pro spolupráci, kam mimo jiné patří Rusko a Čína. Turecký prezident se usmířil s Moskvou a svým omluvným dopisem uhasil doutnající mezistátní konflikt kvůli sestřelení ruského letounu Su-24 tureckými vzdušnými silami v listopadu 2015. Usmíření s Ruskem mu uvolnilo cestu pro zahájení vojenské operace v Sýrii. Vnitřní turecký konflikt tak přetekl přes hranice země.

Přestože puč byl proveden armádou, odpovědnost za jeho organizaci padla na vůdce hnutí Hizmet (Služba) Fethullaha Gülena. Jeho jméno se dokonce stalo základem pro název vymyšlený tureckou vládou pro označení struktur, které jsou nějakým způsobem spojeny s Gülenem — FETO.

Kdokoliv, kdo byl obviněn ze vztahů s FETO, se již nemohl cítit v bezpečí. Po čistkách v policii a armádě následovala masová zatýkání vysokoškolských učitelů a dalších pedagogů, novinářů a občanských aktivistů. Ani funkce, ani vliv, ani přízeň lidu již nikoho nemohou ochránit.

O rozsáhlosti čistek svědčí zatykač vydaný tureckou prokuraturou až na 87 vysokoškolských učitelů pouze z Istanbulské univerzity. Všichni jsou podezřelí z napojení na FETO. Dnes se v tureckých vězeních nalézá kolem 40 tisíc lidí kvůli podobnému obvinění, dalších 100 tisíc čeká na výsledky trestního řízení a pravděpodobně rovněž skončí ve vězení. Mezi zatčenými je i bratr Fethullaha Gülena. Všechna tato zatýkání vyvolala nejednoznačnou reakci v samotném Turecku a naprosté nepochopení na Západě.

Samotný název FETO se neobjevil náhodou. Jeho cílem je zničit historické spojení mezi Gülenovým hnutím Hizmet a Erdoganem.

Právě hnutí Hizmet pomohlo Erdoganovi upevnit jeho moc na pozadí neustávajícího konfliktu s nacionalisty a armádou. Jedná se o minulost, na kterou by Erdogan rád zapomněl — nebo by alespoň chtěl, aby na ni zapomněli ostatní.

Teď je hrozba pro Turecko co nejvíce personifikována a její jméno zní Fethullah Gülen. Není dne, aby politici, úředníci a média nesypali prokletí na adresu teologa. Nejvyšší turečtí představitelé jako jeden muž demonstrují veškerou svou nenávist vůči Gülenovi.

Přestože Gülen upadl v nemilost ještě několik let před nezdařeným pučem, právě dnes se doutnající konflikt rozhořel se vší silou. V srpnu Erdogan veřejně vyzval Washington, aby vydal Gülena do Turecka. Ten žije od roku 1999 v USA, kam odcestoval na léčení, a později se tam usídlil, což tehdy označil za dobrovolné vyhnanství.

Přestože je mezi USA a Tureckem podepsána smlouva o vzájemném vydávání zločinců, americké ministerstvo zahraničí s jeho extradicí nespěchá a odvolává se na to, že nemá důkazy o podílu tureckého klerika na státním převratu.

Přiznání poradce náčelníka tureckého generálního štábu Leventa Türkkana z členství v „Gülenově teroristické organizaci“ a účasti v pokusu o převrat, při kterém zahynulo 265 lidí, byla pro USA nepřesvědčivá. Na videu má Türkkan poraněný obličej a ruce, proto je pravděpodobné, že doznání bylo vynuceno mučením. Spojené státy nedokázaly přesvědčit ani další důkazy, které mají svědčit o Gülenově účasti, jako jsou například zprávy účastníků puče v uzavřených skupinách na internetových messengerech.

Nicméně vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách slibuje změnu vztahů mezi Tureckem a USA. Prozatím ale není jasné, zda to bude změna k lepšímu, nebo k horšímu. Na jednu stranu Trump signalizuje — a jeho poradci o tom otevřeně hovoří — že USA mohou Gülena do Turecka vydat. Na druhou stranu Trump ve své předvolební kampani hrozil, že zakáže muslimům vstup do země, a mešity se dostanou pod kontrolu tajných služeb, což se sotva bude muslimskému Turecku líbit.

Recep Tayyip Erdogan se snaží ovlivňovat postoj příští prezidentské administrativy ke Gülenovi, seč může. Erdogan dokonce prohlásil, že Gülenova organizace financovala předvolební kampaň Hillary Clintonové.

Problém pro Erdogana představuje to, že zakázat znepřátelenou organizaci tak, jak to udělali na Ukrajině a v pobaltských zemích s komunistickou stranou, nemůže. FETO nemá formální strukturu, buňky, řád a samotné členství té či oné osoby není zjevné. Organizace existuje na pomezí vzdělávací, vědecké a náboženské doktríny.

Hlavním stmelujícím prvkem různorodých „agentů FETO“ v celé zemi a mimo ni je lidská sounáležitost a vděčnost.

Zdolat tyto emoce prostřednictvím tradičního monopolu státu na užití násilí je složité, ne-li vůbec nemožné.

Názor autora nemusí shodovat s názorem redakce

Není zde článek celý?