Oslabená Evropa není připravena na to, co může přinést rok 2017


První je Donald Trump, který v lednu vstoupí do Bílého domu jako příští americký prezident. Druhou je rostoucí moc Vladimira Putina, ruského prezidenta, který se cítí povzbuzen po kolapsu obrany syrského Aleppa. Třetí je terorismus.

V roce 2016 britské rozhodnutí opustit Evropskou unii obralo Evropu o členský stát s dlouhou tradicí a zkušeností v oblastech bezpečnosti, zpravodajství a obrany.

Krize eura unii dál škodí. Křehký italský bankovní systém a rezignace italského premiéra Mattea Renziho jsou posledními oběťmi finančních potíží bloku a slabin jeho společné měny.

Pokud jde o uprchlickou krizi, ačkoliv počet lidí přicházejících do Evropy klesl, lidský příliv z Blízkého východu je spojován s nedávnými teroristickými útoky. Útok v Berlíně z 19. prosince poukázal na hlavní slabiny členských států EU. Jejich lídři selhávají při domluvě na důkladné azylové a uprchlické politice, která by kontrolovala, kdo vstupuje na území bloku. Selhávají při zabezpečení evropských hranic. A především dosud nevytvořili systém sdílení zpravodajských informací nebo silnou bezpečnostní a obrannou politiku. (Západní systém mezinárodního sdílení zpravodajských informací v zásadě stojí a padá s americkou NSA, evropská alternativa k ní nevznikla a ani není plánována. Pokud Trump ve svém sporu se zpravodajci NSA zničí, bude to mít hluboké dopady do obranyschopnosti všech západních zemí vůči všem typům hrozeb – KD.)

Výsledkem je, že Trumpova a Putinova politika otestují schopnost Evropy bránit se sama. Putin může díky slabé Evropě a americkému prezidentovi, který zpochybňuje závazky vůči Evropě, jedině získat. Šířením dezinformací, podporou populistických hnutí a spoluprací s předními evropskými politiky ve Francii, Nizozemsku a Rakousku získal Kreml schopnost Evropu rozdělit. Putinova strana Jednotné Rusko například podepsala smlouvu o spolupráci s rakouskou ultrapravicovou stranou Svobodných jen několik týdnů poté, co její kandidát těsně prohrál prezidentské volby.

Pokud jde o Trumpa, jeho zjevný záměr přijmout pragmatičtější pracovní vztahy s Kremlem vystaví zkoušce inherentní slabiny evropských spojenců. Z jedné strany nejsou v pozici bránit se sami proti Rusku, pokud Spojené státy oslabí své bezpečnostní závazky.

Podezřelý z berlínského teroristického útoku Anis Amri dokázal cestovat z Itálie do Německa a nazpět přes Francii do Milána, i když byl usvědčen ze zapálení detenčního centra v Itálii. Německé bezpečnostní služby ho sledovaly, ale umožnily mu dostat se z dohledu. (Sledování podezřelého je v Německu ze zákona omezeno striktním časovým limitem a během něj se Amri nedopustil ničeho, co by umožnilo požádat o prodloužení sledování – KD.)

Při pohledu nazpět se zdá, že v roce 2016 brexit a euro, uprchlická a teroristická krize mohly být příležitostí pro EU. Mohla prosadit další ekonomickou a politickou integraci, včetně sdílení zpravodajských informací a přiměřené azylové a uprchlické politiky. Stal se pravý opak.

Členské státy provádějí vlastní politiky, zatímco populistická hnutí napříč Evropou bourají EU. Některá z těchto hnutí jsou frustrována neschopností elit řešit, kromě jiného, také otázky bezpečnosti a terorismu.

Další, jako polská a maďarská vláda, jsou přesvědčeni, že by národní stát měl mít přednost před bruselskou byrokracií, kterou považují za odtažitou a vměšující se kvůli hodnotám, jako je právní stát a nezávislé soudnictví, ačkoliv tyto země podepsaly zmíněné standardy, když v roce 2004 vstoupily do EU.

V roce 2017 Evropou obchází strašidlo: Americký prezident, který říká svým evropským spojencům, aby platili, pokud chtějí pokračování americké bezpečnosti, a ruský prezident, jehož politika směřuje ke zničení transatlantické aliance a oslabení EU. Ale místo reagování a společné akce lídři EU zřejmě ponechali své občany bezbranné a zranitelné. Euroblok má stále menší kredibilitu, pokud jde o to vyrovnat se s novou americkou administrativou a Ruskem.

Podrobnosti v angličtině: ZDE


<!–

–>

<!–

–>


Není zde článek celý?