Projímadlo roku 2017

V roce 2016 jsme něco špatného snědli…


Rok 2016 skutečně vejde do dějin jako historický okamžik. V tomto roce se totiž obrátila skutečnost naruby: to, co se ještě před pár lety jevilo jako čirý sarkasmus, se najednou stalo skutečností. Sarkasmus najednou ztratil velkou část vtipu a naopak nabyl kontury a náboj dramatu. Šašek najednou nestojí v manéži a nehraje svou roli mamlase. Najednou sedí v obleku v křesle naproti moderátorovi hlavního publicistického pořadu a s vážnou tváří diktuje zahraniční politiku. Obsah tentýž, ovšem odlišné aranžmá dělá divy. 

Není zase tak překvapivé, že skrze Vánoce prosakuje stará mytologická potřeba uzavřít kruh událostí, zapečetit cyklus stejným vyvrcholením, opakováním téhož. Vánoce jsou přirozeným rituálem uzavírání a znovuzrození mýtu a vánoční příběhy jsou součástí globální popkultury, nicméně infantilní pohádky (často bezpochyby skvělá filmová díla), u nichž zasedne celý dospělý národ, to je unikátní způsob české kultury, jak se vyrovnat s entropií a nejistotou současnosti. Pocit návratu do bezstarostného světa dětství, v němž existuje od sebe jednoduše oddělitelné dobro a zlo, jež navíc vždy dojde zaslouženého trestu, věrně připomíná iracionální pohnutky voličů, kteří si myslí, že i v reálném světě je možné takový návrat vykonat, jak jim slibují populisté a nejrůznější političtí hochštapleři.

Vánoční pohádka a k ní plný talíř je vcelku lapidárním vyjádřením vize budoucnosti velké části společnosti. Je to dost k tomu, aby s chutí popřela jakákoliv „cizí“ práva a svobody, jakékoliv „cizí“ veřejné zájmy, cokoliv, co přesahuje horizont vymezený těmito opěrnými body existence. Část společnosti nechce než jen zajistit své materiální potřeby v míře, kterou považuje za dostatečnou, a mít jistotu určité identity, se kterou srostli. To je jistě legitimní, ale dělat z toho ctnost je čirý sarkasmus. Tedy ve světě, v němž ještě byly hranice mezi sarkasmem a skutečností jednoznačné. Situaci navíc ztěžuje fakt, že plný talíř se stal denním standardem, o to hůře na jeho dně najít původní identitu. Inu, možná proto tolik lidí věří na obžerství, doufají, hledají…

Paradoxním faktem je, že pohádky, které naplňují českou variantu znovuzrození mýtu o vítězství dobra a zla nad lží a nenávistí, jsou typickou sluníčkářskou propagandou, ve které jde v prvé řadě o ochranu lidských práv a svobod. Rozumná hlava státu by na tuto skutečnost mohla (a měla) apelovat. Mamlas, jenž ztratil poslední zbytky soudnosti a důstojnosti, se však místo toho snaží vytvořit zcela nový interpretační rámec, v němž pravda je lží, stejně jako může být válka mírem.

Mamlas se stal v roce 2016 (v ČR už dlouho před tím) naprosto nepravděpodobným hrdinou. Nemá nic z toho, co pohádky připisují kladným postavám, chránícím dobro, pravdu, bezbranné a utlačované. Když se člověk podívá na Trumpa, Farage nebo Zemana, vidí typického představitele role padoucha: úlisný, záludný, prohnaný, bez cti a ochoten udělat cokoliv, aby dosáhl svého cíle, jímž jsou bez výjimky chorobné osobní ambice. Nulová odpovědnost za dopady vlastního jednání. Ješitnost a za ní neustále vykukující mindráček, který se hlásí jako věčný iniciátor. Jestli bylo každému vcelku ukradené, zda někde ve střední Evropě mají za prezidenta pomatence, který nad hrobem ochotně prodá veškerou svou důstojnost za poslední lahvinku 40% destilovaného majestátu, teď už je každému vcelku jasné, jaký je to pocit. Prostě pohádka…

Hrdinů je obecně dost velký nedostatek, mamlasové se naopak přemnožili jako králíci v Austrálii. Důvod je tentýž, není přirozeného predátora, který by jejich populaci redukoval. Naopak, digitální prostředí jim neobyčejně prospívá, v roce 2016 se z nich stal pravděpodobně nejrychleji se množící druh savce na Zemi. Ještě větší závrať způsobuje rychlost, s jakou se v evolučním žebříčku dostali před donedávna vládnoucí druh homo sapiens sapiens. Stačilo degenerovat na předchozí civilizační stupeň a staly se z nich neodolatelné idoly mas. 

I v roce 2017 budou velmi pravděpodobně na pochodu za dobýváním dalšího území. Společenské a ekologické škody je tíží stejně jako se mračno kobylek stará o budoucnost vesničanů poté, co „sklidí“ jejich úrodu. Bude k tomu hned několik příležitostí, doma i po světě. Stačí dokola opakovat, že plný talíř bude, bude pohádka na konci roku. A zdravotní potíže z přežrání vyřeší skvěle fungující zdravotní systém. Tož hezký nový rok.


<!–

–>

<!–

–>


Není zde článek celý?