Rok Ďábla

Když jsem tak rekapituloval rok 2016, samovolně se mi vynořil název filmu Rok ďábla… Když odhlédnu od pozitivního vyústění filmu, kdy se hrdina vymaní z různých závislostí, a ponechám jen prostý název, tak mi k letošku připadá velmi výstižný. V různých bájích a zkazkách o Ďáblovi je zřejmé, že tento nevznikne zcela nenadále, jakoby nikdy před tím neexistoval. On se jen zjeví, ukáže, a tím vyděsí přítomné, protože si jeho existenci před tím nikdo nepřipouštěl a neuvědomoval si, že už dávno nějak zasahuje do jeho života.

Zjevení imigrace, která už dlouhodobě probíhá, ale nemluví se o ní, její následky se skrývají – bylo jen náhle ,,zviditelněno“. Také se zesílila snaha povýšit homosexualitu nad normální sexualitu, navodit společenské oslavování kdejaké úchylky, která dosud tiše žila pod povrchem společnosti. Vyvstala snaha vyrvat rodičům výchovu dětí z rukou a předat ji státu, lhát a manipulovat tak primitivním způsobem, že jej každý může prohlédnout. Temné mechanizmy se chopily moci a ze všech sil se snaží zničit vše, co jim stojí v cestě. Už se neskrývají a tak rok 2016 je skutečně Rokem ďábla, protože on se prostřednictvím lidí ,,zjevil světu“. Ať už si pod pojmem ďábel představujeme cokoliv, vždy je to něco, co nás chce zničit. Většinou tomu předchází manipulace, lež, předstírání něčeho, co není, nebo, co je zcela jinak, než je to představeno. Nebo se něco jen zamlčí, aby se NEVĚDĚLO, co nakonec člověka postihne. To vše na nás intenzivně a každodenně provozují politici, novináři, neziskovky a mnozí jiní. To vše je vlastně ryzím naplňováním Luciferova principu, a tak se to stává činností ďábla. Letos nám tedy ďábel ukázal, o co mu jde. Kdo má oči, ten to uviděl, kdo má uši, ten to uslyšel, kdo má rozum – ten porozuměl. Ti, kterým toto všechno chybí, pro ty je nachystán další rok 2017. Letos se nám ďábel zjevil, příští rok už se nemusí skrývat, tak se bude snažit, aby nám vyrval zbytky svobody a uvrhnul nás do noci otroctví. Nejprve otroctví nesvobody, strachu, vyhrožování a omezování, nakonec však do otroctví skutečného a fyzického.

Když však vzpomeneme zmíněný film – byla v něm naděje – člověk se nakonec, po těžkém boji, osvobodí od toho, co ho spoutává.

Tak i letošní rok nám odkryl i svou druhou, lepší tvář – doposud temnem vytrvale skrývanou. V mnohých zemích a národech se zrodil vzdor a snaha nenechat se uvláčet k smrti a tuposti. Duch národů ožil a chce bojovat za svobodu. Zjevení ďábla tedy vyvolalo i zjevení bájného reka, pomyslného Blanického rytíře, který skryt čekal na zavolání. Stále bychom si měli připomínat, že toto zavolání musíme udělat my, jen naše touha po svobodě, po udržení morálních a normálních hodnot může vyvolávat pomoc, posilu, souručenství – Ducha vzdoru, ale i Ducha svobody. Jen naším úsilím, naší touhou po svobodě, naší pozorností a bdělostí může Duch pravdy zvítězit nad všemi těmi líbivými, ale zcela falešnými frázemi. Pokud se však nesjednotíme a nebudeme se snažit ze všech sil o zachování skutečných lidských hodnot, pak nám budou vyrvány nejen z našich rukou, ale i srdcí. To vše těmi, kteří je zneužívají a dávají jim opačný smysl, aby tak zničili i v nitrech lidí jakýkoliv pojem něčeho pozitivního.

Tady musíme sami bojovat, každý člověk sám v sobě, aby si nenechal pokřivit skutečný význam slov ,,lidskost“, ,,soucit“ a ,,tolerance“. Aby si nenechal vzít pojmy jako národ, rodina, vlast, protož bez těchto pojmů pak samovolně zanikne i pojem ,,osobnost člověka“ a stane se z něj jen číslo v nadnárodní mase lidského materiálu. Tak, jak je to již dávno naznačováno v mnohých utopistických románech. Bojuje se o vše, nejen o budoucnost národů, ale i o budoucnost lidského druhu, protože Sluníčkáři všeho druhu, ať už vědomě, nebo jen v pomatené euforii nakonec míří do jediného bodu – zkáza lidského druhu. Protože utopie o novém člověku vzniklém křížením Muslima s Evropanem je nesmyslná, předpokládá totiž ochotu dobrovolné degenerace od muslimů. Ano degenerovaný moderní člověk se snad nechá dobrovolně zotročit, ale jednodušší, animálně založená etnika jsou svou jednoduchou životní filozofií, opřenou o něco, co jde až za smrt v principu zcela proti jakémukoliv přizpůsobování, křížení a přetváření se. Jejich síla je právě v nepřizpůsobivosti a neměnnosti postojů. To zastávají po generace a i nové generace, které vyrůstají v jiném prostředí, se vrací zpět k fundamentu víry a jejich tradic. S nimi žádné multikulti nehne. Proto je celá utopistická myšlenka, že když se jimi zaplaví celý svět, vznikne nový člověk – chybná. Výsledkem bude jen vyhubení původních obyvatel a nastolení mnoha odrůd islámu, který ale bude stejně bojovat mezi sebou o různá odštěpení a o ortodoxní pojetí víry či volnější. Z toho pak povstanou kmenové války o čistotu víry – což už ovšem nebude náš problém, protože už dávno budeme vyhubeni. Tím chci říci, že to nakonec nikomu neprospěje, ani muslimům, ani politikům, kteří hrají roli užitečných idiotů, aby pak byli také vyhubeni. Celý ten proces nakonec povede k vyhubení celého lidského druhu. Proto jistě stojí za to se mu postavit všemi silami.

Rok 2017 nám k tomu dá mnoho příležitostí-nepochybně. A je jen na nás, jestli budeme živit Ducha odporu, nebo Démona zbabělosti, podřízenosti a sebezničení. Jde o vše a to nejen pozemsky, ale i duševně, protože takové zotročení, které je pro nás naplánováno, přinese trpkou devastaci lidské mysli, lidské podstaty. Pak již nepůjde ,,jen“ o zkázu národů, dokonce ani o zkázu lidstva, ale samotné podstaty člověka, jako takového. Jde tedy skutečně o ,,vše“.

Bude to těžký boj, protože ďábel lenosti, pochybností, únavy a někdy i té zbabělosti je v každém z nás. A jako u sportu, jen neustále trénovaný sval zůstává pružný a silný, tak jen neustále přiživované úsilí o svobodu, může mít úspěch. Svoboda však není jen ve vzdoru proti politikům, ale i v pochopení, čím vším jsem dennodenně já sám zotročován. Televizní reklamou, která mne manipuluje, zprávami, které si neověřím, lidmi, kteří mne ovlivňují, módou, která ze mne dělá stereotypní figurínu z výkladu, na kterou se navěšuje zboží, aby se lépe prodávalo. Názory odborníků, kteří se tváří znale, protože mají nějakou školu, ale nemají obyčejné kupecké myšlení, zdravý selský rozum a hlavně praktické, lidské zkušenosti… Proč by měl být například herec lepším znalcem života, než soustružník, prodavačka… Právě on, který ,,hraje“, tedy není to skutečně jeho povaha, kterou ,,předvádí“. A přesto právě tito herci se staví do role vůdců národa. Nebo nedospělé děti, studenti, kteří nemají žádné skutečné prožité osobní zkušenosti, jen vyčtené teorie a nezdravé sebevědomí, ale přitom necítí za nic odpovědnost a chtěli by se hlavně ,,bavit“. Ti snad mají nejvyšší právo být vůdci národa? Proč si necháváme namluvit, že jen potetovaný člověk je hodnotný, jen vyholená hlava dělá muže mužem, jen tanga stvoří skutečnou ženu, atd., atd. To vše, a mnohé jiné, co si ani neuvědomujeme, z nás dělá otroky, kteří jsou za své otroctví ještě vděční. Svoboda začíná v poznání a pochopení svého otroctví, pak ale musí následovat i osvobození se od těchto stereotypů – i ony jsou nám nenápadně vnuceny právě těmi, proti nimž chceme bojovat. Tento boj proti vlastní spoutanosti může bojovat každý sám, bez ohledu na cokoliv vnějšího, chce to ale odvahu si to vůbec přiznat a sílu s tím dlouhodobě bojovat. To je ten malý ale přitom velmi těžký osobní boj, bez něhož ten velký, vnější společenský a lidský boj nemá oporu, proto ani nemůže zvítězit. Protože jen kritizovat a vidět chyby na druhých nestačí ke změně světa….

Muslimové mají cíl a jdou za ním, po generace, po staletí. Evropan nemá žádný dlouhodobý cíl, nemá smysl života. Protože přání mít nový mobil není ani cílem, ani smyslem ničeho, je to jen chvilková zábava, možná únik z nepochopeného, nepříjemného světa. Únik do nezodpovědnosti dětských přání.  Chceme-li vzdorovat rozkladnému principu, musíme i my mít smysl života, cíl, který přesahuje i smrt, pak budeme i my silou, která se může postavit čemukoliv. K tomu se ale musí propracovat každý sám a pak teprve můžeme být spojeni v účinnou konstruktivní, nezmanipulovanou sílu a mít naději na zachování druhu.

Z pohledu jednoho zákona čísel/je jich více druhů/ je rok 2017 v zákoně čísla 1/součet číslic 2+0+1+7=10=1+0=1/. To jednak znamená nějakou vyšší sílu vesmíru, která dost možná do nás bude bít, snad přes přírodní a živelné děje, přes nákazy, nemoci… Ale současně je to i symbol a pobídka pro nás. I my se konečně musíme stát pozitivní, budující a ochraňující silou. To samo vylučuje nenávist, pomstychtivost, pomlouvačnost, zbabělou poníženost, bezcharakternost, lež, manipulaci, prázdné žvanění a lenost tvořit si vlastní názory, ale naopak vyzdvihuje charakter, pevnost, věcnost, ale i přísnost stojící na spravedlnosti – to jsou atributy pozitivní síly, která očišťuje a buduje v rámci pevných a jasně daných přírodních zákonů vesmíru.

Staňme se takovou pozitivní silou, dejme si to jako novoroční předsevzetí!

Staňme se hybnou silou dobra. Podaří-li se nám to, pak má svět naději a lidstvo s ním…ne-li…však víte.

http://cozivotdal.eu/

loading…

Není zde článek celý?