Svět ruskýma očima 383

Reklama

Andrej Uvarov

18. prosince 2016

Eurasijské spojenectví bude určitě stále zkoušeno na pevnost.

Mezi Ruskem a Běloruskem se vztahy probírají stále dokola, ačkoliv je jasné, co by pro Minsk znamenala ztráta hlavního spojence, jímž RF je.

Kyrgyzie bez přestání deklaruje svoji oddanost idejím eurasijské integrace, avšak jedním okem hledí na Moskvu a druhým na Washington a Istanbul. Nazývá to mnohovektorovost.

Astana se trvale vyznačuje nezávislým přístupem k zahraničním záležitostem a evidentně využívá dlouhou pozemní hranici s Ruskem. Využívá ji různě.

Zřetelným znakem „věrnosti spojenců“ je jejich postoj k Ukrajině, která je nyní k Rusku paranoidně agresívní a bojuje také proti eurasijské solidaritě. Vykládá o zaostalosti ruského světa, o „hordách“, mezi které zařazuje Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzii a další země, hlásící se k přátelství s Ruskem. Kyjev tyto země považuje za „tranzitní“ prostor ke spojení „Velké Ukrajiny“ s Čínou a zeměmi jihovýchodní Asie.

Ovšem ani jedna ze zemí EAES neprohlásila současnou Ukrajinu za nebezpečného souseda a také žádná nevyjádřila podporu akcím Ruska ke sjednocení Krymu s RF a postojem RF k Donbasu. Přitom veřejné mínění v těchto zemích akce Ruska podporuje dávno. V regionálních centrech Kazachstánu a Kyrgyzie se pořádají humanitární sbírky pro Donbas. Jejich vedení však pohlíží na Kyjev jako na obchodního partnera. Minsk mu například prodává zbraně a energetické suroviny pro armádu. Bojovníci z běloruské „Pogoni“ (Únos) bojují proti DNR. „Mladá fronta“ Daškeviče koná v Bělorusku legální akce proti Rusku a obviňuje Rusko ze snahy o anexi běloruského území. Dokonce zástupce vlády – tiskový mluvčí ministerstva zahraničí Mirončik se omlouval za blokování ukrajinského projektu rezoluce o stavu lidských práv na Krymu v OSN. Tak takoví jsou strategičtí spojenci „bez cel a bez hranic“.

Originální je postoj Kazachstánu. Kazašská opozice považuje Nazarbajeva za „Putinova satelita“, podporuje kyjevský majdan, odmítá „anexi Krymu“ a u památníku Ševčenka v Alma Atě podpořila Porošenka. Zástupci kazašské opozice absolvovali speciální přípravu v táborech Pravého sektoru v Dněpropetrovsku a jinde.

Je zvláštní, že Ak Orda (sídlo kazašské vlády) našla v „otázce Ukrajiny“ oporu zejména mezi svými vnitřními oponenty. Kazašští nacionalisté Krym využívají k tvrzení o imperialistické politice Ruska, která prý hodlá Kazachstán zbavit jeho severních území. Pracovníci Výboru národní bezpečnosti Kazachstánu považují za separatisty spíše obyvatele severních (ruských) území než skutečné separatisty – Ujgury s jejich účinnými bojovými organizacemi.

Přestože byly v Kazachstánu zavedeny letecké linky do Simferopolu a kazašské cestovní kanceláře lákají turisty na Krym, představitelé v Astaně Rusko ve věci Krymu nepodporují. V září 2015 došlo ke skandálu s učebnicemi pro 10. třídu, v nichž byl Krym uveden jako součást Ruska. Kyjev začal hystericky vřískat a od Astany žádal jejich okamžité stažení ze středních škol.

To čeho se bez problémů odvážili autoři učebnice, nedokázala Ak Orda. Pracovnice ukrajinského velvyslanectví v Kazachstánu se zadostiučiněním konstatovala, že „postoj Kazachstánu ohledně Krymu není ve shodě s textem v učebnici“. Nakonec to vyřešilo centrum „Učebnice“ vydáním doplňujících stránek k učebnici, posouzenými odborníky z ministerstva zahraničí a uvedeným do souladu s hranicemi určenými OSN.

Další skandál se týkal cla. Obchodník nakoupil zboží v Simferopolu a správa města, v němž má podnik sídlo, mu jej chtěla proclít, neboť prý Republika Kazachstán neuznává Republiku Krym za ruské teritorium. Proto vyžaduje celní prohlášení na dovezené zboží. Ředitelka podniku se brání tím, že Rusko i Kazachstán patří do Celní unie: „Nejsme povinni předkládat žádné dokumenty. Jakmile byl Krym začleněn do Ruské federace, dřívější dokumenty ztratily aktuálnost.“ Půl roku se podnik soudil a soud nakonec uznal jejich právo. Ovšem na jiných místech rozlehlého Kazachstánu může dojít k opačnému vyřešení, ať chybou nebo úmyslně. Vždyť zde není dosud Krym uznán za ruské území.

Je charakteristické, že prohlášení vedoucích členských států SNS o jejich nezávislosti ohledně Krymu jakoby narážela na neviditelnou překážku. Mluví o „mezinárodním právu“ a „principech OSN“, ale jak to s nimi dopadne, jestliže dojde (nedopusť to Aláh) k něčemu podobnému jako v Sýrii. Ta mimochodem volbu občanů Krymu uznala. Potom právo, spolu s „principy OSN“ budou v háji, podobně jako demokracie na Ukrajině. Potom se stejně jako vždy v minulosti obrátí o pomoc k Moskvě.

Nursultan Nazarbajev je bezpochyby jedním z nejlepších politiků postsovětské éry, mistrem diplomatického lavírování a politické mnohovektorovosti. Krom toho existují ještě tradice, historie ruského a kazašského národa a ty dosvědčují jednotu. Lidé v obou republikách se stavějí proti lžím týkajícím se historie. Svědčí o tom zájem například o film o 28 panfilovcích, sbírání peněz na oblečení pro lidi z Donbasu, pochody desetitisíců v akcích Nesmrtelného pluku. Ať si vláda dělá svou mnohovektorovou politiku, ať si úředníci hledí svých „principů OSN“, prostí Kazaši ctí skutečné hrdiny, a ne banderovce, pro které tak jako tak zůstanou Kazaši „hordou“.

Převzato z Fondsk.ru

***

Valerij Rukobratskij

21. prosince 2016

Ještě donedávna byla situace s potravinami  v Rusku zahanbující. Největší země světa s nejbohatšími zemědělskými zdroji (úrodná půda, přístup k vodě, ohromná území s příznivým klimatem) se nedokázala uživit. Dovážely se statisíce tun potravin nevalné jakosti. Během patnácti let se situace otočila. Zásobujeme nejen sebe, ale ještě jsme významným světovým dodavatelem. O dalším vývoji promluvila bývalá ministryně zemědělství z let 2009 až 2012 Jelena Skrynniková.

Ruské zemědělství už není jakousi černou dírou, ale je to úspěšné odvětví. Počátkem nového století jsme dováželi 15 milionů tun pšenice a nyní vyvážíme přibližně 35 milionů tun obilí. Drůbežího masa jsme dováželi 1,5 milionu tun a nyní jej sami dodáváme do Afriky a na Blízký východ. Za 15 let jsme jeho výrobu zvýšili šestkrát. Obilí, maso a další produkty jsme dováželi za více než 7 miliard USD a dnes jsme v základních potravinách soběstační. Obilí, maso, cukr, oleje a zmrzlinu vyvážíme v hodnotě 17 miliard USD. Takové výsledky se podařily zásluhou velké podpory zemědělců osobně Vladimirem Putinem.

Několik slov o největším úspěchu v zemědělské výrobě v roce 2016.

Letos byla rekordní úroda obilí – přes 117 milionů tun, bylo to nejvíce v novodobé historii. Trendy ke konci roku 2016 jsou vysoká tempa růstu (přes 3 %), urychlené nahrazování dovozu, inovace a urychlené zavádění domácího šlechtění, semenářství a genetiky a zvyšování vývozního potenciálu.

Samozřejmě je v zemědělství celá řada problémů, ty se týkají modernizace, kádrů a předcházení hromadných nákaz zvířat. Vláda je si všech potíží vědoma a zabývá se jimi.

Potenciál růstu v regionech

Hlavní úkoly domácí zemědělské výroby vytyčil Vladimir Putin – ponechat regionům samostatnost, státem podporovat zemědělský komplex, státní prostředky využívat odpovědně a zajišťovat systémový rozvoj zemědělské kooperace. Směrem do zahraničí rozšiřovat přítomnost Ruska na světovém potravinovém trhu. V regionech je důležité zvyšovat produkci s vysokou přidanou hodnotou a tím zvyšovat zisky, zavádět nové investice a moderní technologie. K tomu je výhodné vytvořit regionální mapu zdrojů, která umožní diferencovanou podporu podniků zemědělského komplexu. Regionální mapa je svého druhu rukověť pro investory, která dá jasnou představu o tom, kde a jak je vhodné podnikat. Hlavní cíl regionalizace zemědělské výroby je zajistit stabilní sociální a hospodářský růst přímo v regionech, potraviny pro obyvatele RF a teprve potom se zaměřit na vývoz.

Výhody regionální politiky jsou jasné. Před šesti lety byl spuštěn program na rozvoj odvětví chovu skotu na mléko, na maso a další chovy, byly rozpracovány „pasy regionů“ a prognózy v regionech. Výsledkem je, že za 3 roky (2009 až 20012) se zvýšila výroba vepřového 1,2 krát, drůbeže 1,5 krát a poprvé za 20 let se zvýšil celkový počet rohatého skotu na 100 tisíc kusů.

Hlavní oblasti zemědělské výroby jsou Tatarstán, Belgorodská a Voroněžská oblast a Krasnodarský kraj. V nich je některá zemědělská produkce tak velká, že soběstačnost převyšuje tří až pěti násobně. Třeba v Belgorodu se zvýšila za 10 let výroba drůbežího a vepřového masa přibližně sedmkrát, na 1,6 milionu tun. V Kurské oblasti je tempo růstu výroby vepřového přes 40 %.

Pokroky byly dosaženy iniciativou vedoucích zemědělských podniků, dobrými vztahy s investory a dlouhodobými pravidly pro činnost. Přitom se vytvořila nová pracovní místa a zvýšily se odvody do místních rozpočtů. Začala fungovat související odvětví.

Bezpečné potraviny

Hlavní úkol Doktríny potravinové bezpečnosti je podpora fyzické a ekonomické dostupnosti bezpečných potravin každému občanu země. Velký význam měl před nějakou dobou zákaz dovozu „Bushových stehýnek“ (z Wikipedie: Do Ruska se dovážela americká kuřecí stehýnka, o která nemají Američané zájem a která obsahují plno antibiotik a hormonů a jsou ošetřována chlorem. Dohodu o jejich dovozu uzavřel Gorbačov s Bushem sen. Od roku 2010 zakázalo Rusko dovážet kuřecí maso, při jehož výrobě se používá chlor. Od 7. srpna 2014 je v rámci embarga zákaz dovozu všech masných výrobků z USA).

Nyní je Rusko jedním z nejperspektivnějších výrobců a dodavatelů ekologicky čistých a bezpečných potravin.

Převzato z Kp.ru

***

22. prosince 2016

V Moskvě se konala třístranná schůzka ministrů zahraničí Ruska, Íránu a Turecka. Byla přijata společná dohoda ohledně oživení procesu k ukončení syrského konfliktu. Přípravy se účastnili také ministři obrany příslušných zemí., kteří zasedali paralelně s ministry zahraničí. Skutečnost, že byla účastna Ankara, svědčí o novém geopolitickém paradigmatu na Blízkém východě.

Země se dohodly na společném boji s teroristickými organizacemi IS a An-Núsra a na jejich oddělování od skupin ozbrojené opozice. Konkrétní dohoda je na součinnost ve východním Aleppu k dobrovolné evakuaci civilistů a zajištění organizovaného odchodu ozbrojené opozice. Částečná evakuace se má také týkat civilistů z dalších území Sýrie, ve spolupráci s Červeným křížem a Světovou zdravotnickou organizací.

Všechny tři země jsou přesvědčeny, že nemusí dojít k vojenskému řešení syrského konfliktu a chtějí se stát garanty budoucí dohody mezi vládou Sýrie a opozicí. Zpracovaly společný návrh na obnovu politického procesu urovnání v Sýrii v souladu s rezolucí RB OSN č. 2254. Důraz je kladen na příměří, zajištění nepřetržitého přístupu humanitární pomoci a volného pohybu civilistů po Sýrii. Ostatní země, které mají jakkoliv vliv na situaci v Sýrii, jsou vyzývány ke stejným postupům.

Je důležité, že jak Turecko, tak Írán a Rusko uznávají v plné míře svrchovanost, nezávislost, jednotu a územní celistvost Syrské arabské republiky s tím, že je to multietnický, mnohonáboženský, demokratický a sekulární stát.

Vypadá to, že tentokrát jsou s dosaženými výsledky spokojeny všechny tři země. Na konci jednání prohlásily, že „to byla velmi užitečná a dobrá společná práce“. Samozřejmě, jestliže vázne plnění rezoluce RB OSN, pomůže iniciativa tří zemí překonat v syrském narovnání stagnaci. Moskva, Teherán i Ankara se dohodly na další spolupráci.

Zorganizovat tříčlenné aliance je vždy složitější než dospět k souladu v málo závazných mnohostranných ujednáních. O možnosti vytvořit geopolitický trojúhelník Rusko – Írán – Turecko bylo mnoho pochybností, a to obzvláště když se to týkalo Sýrie. O to důležitější je krok, který zde byl učiněn.

Britský Telegraph označil sestavu účastníků setkání za „bezpercedentní“ poznamenav, že „tři regionální mocnosti, které jsou tak hluboko vtaženy do války v Sýrii“, se dohodly stát se zprostředkovateli mírových jednání mezi syrskými povstalci a režimem Bašára Asada a rozšířily křehké příměří v Aleppu o další části země. Americký Fox News si všímá, že Turecko jakožto klíčový hráč v syrském konfliktu přešlo na stranu Moskvy a je připraveno být spolu s Ruskem a Íránem zárukou budoucích ujednání mezi syrskou vládou a opozicí.

Převzato z Russiapost.su

Není zde článek celý?