Třikrát od P. C. Robertse

Reklama

Konečně to někdo řekl: „Zahraniční politika Obamovy osmileté vlády vzbuzuje odpor celého světa“, prohlásila v minulých dnech mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová.

Všimněme si jen několika momentů z těchto osmi let:

  • USA zůstávají upoutány válkou v Iráku.
  • Americká soldateska dál chrání maková pole v Afghánistánu. Je to nejdelší americká operace na ochranu makových polí v historii a současně též nejdelší americká válka.
  • První černošský prezident rozšířil činnost americké obchodní společnosti pro Afriku AFRICACOM a společně s ní i africké stínové války a tamní operace dronů.
  • Zničil Libyi, to je nejlépe prosperující a rozvinutou zemi severní Afriky – a jak se dalo čekat – ospravedlnění této války se prokázalo být totálním podvodem.
  • Vytvořil tajný program pro využití dronů k zabíjení lidí podezřelých z terorizmu v měřítku celého světa. A to aniž by se svět o těchto vraždách dověděl, či aby byly soudně projednány. Pod jeho dohledem rozšířily USA prostor pro „boj s terorizmem“ do tuctu zemí a vytvořily instituce a pravidla vraždění, jako např. „terorová úterý“.
  • Pak je zde Ukrajina, o níž raději ani nemluvme.
  • A samozřejmě Sýrie. Vůbec největší úspěch Obamovy administrativy.
  • Všeobecně řečeno: Všechno představovalo totální americký krach.

V souhrnu lze tedy Obamovu vládu definovat jako normalizaci hororů Bushovy éry, doplněnou zbabělým dronovým programem. A díkybohu za to, že zde zůstala aspoň jedna země, která nemá strach to říct.

Zdroj: http://www.paulcraigroberts.org/2016/12/29/entire-world-disgusted-by-obamas-disastrous-foreign-policy/

***

Tak tomuhle takto otitulkovanému článku Dmitrije Orlova dávám jedničku. Orlov v něm rozebírá důsledky Obamových zahraničních intervencí a dospívá k závěru, že Obama byl pro prosazování ruských zájmů ve světě i doma mnohem užitečnější, než kterýkoli ruský agent.

„Někdy se vám zdá případ slabý a bezbarvý, protože v něm cosi chybí“, píše Orlov na webu The Saker. „Třeba kouř vycházející z ústí hlavně. Žádný dost zřetelný či přímý důkaz spiknutí, zneužití či ďábelského úmyslu – ale jakmile ony jednotlivé slabší důkazy navršíte na hromádku, vytvoří jakoby zázrakem usvědčující obraz. A přesně takto je tomu s Obamovou vládou, pokud jde o její vztah k Rusku. Předstíráním nepřátelských úmyslů vůči naší zemi učinila doslova co jen mohla, aby naše postavení ve světě posílila. A i když je vždycky možné připsat neúspěchy v boji s nepřítelem nekompentnosti, je nekompentnost v tomto případě příliš chabá na to, aby takovýto opačný výsledek zamýšleného docílila. Takže pokud zde nekompetence Obamovy vlády nějakou roli vůbec hrála, pak jen roli závoje, který měl skutečný Obamův úmysl vliv Ruska ve světě posílit a vliv USA naopak srazit ke dnu, pouze zakrýt.“

Pohlédněme z tohoto úhlu na hlavní politické iniciativy Obamova prezidenství:

Pravděpodobně nejdůležitějším výsledkem jeho osmileté vlády bylo zničení Libye. Pod falešnou záminkou humanitární intervence byla nejúspěšnější země severní Afriky proměněna v zemi trosek, v útočiště islamských teroristů a v hlavní tranzitní bod pro ekonomické migranty, směřující do zemí EU. A byl to shodou okolností právě tento vývoj v Libyi, který svedl Rusko a Čínu ve spojenecký dvojblok, který od libyjské krize hlasoval pak v Radě bezpečnosti OSN vždy proti USA.

Jediným válečným úderem tak Obama svůj úkol ruského agenta splnil.

A dále: Obama byl hlavním činitelem při svržení ústavní vlády na Ukrajině, namísto které zde byl instalován americký loutkový režim. A když pak Krym zvolil připojení k Rusku, uvalil Obama na Ruskou federaci sankce. Vypadalo to jako něco, co mělo Rusko poškodit, ale namísto úmyslů pohlédněme na výsledky. Za prvé zde Rusko obnovilo kontrolu nad veledůležitou strategickou oblastí. A za druhé: Jak sankce tak protisankce umožnily Rusku koncentrovat se na náhradu dovozu posílením domácí ekonomiky. Úspěch zde slavilo hlavně ruské zemědělství, z jehož vývozu do zahraničí jdou dnes do státního rozpočtu vyšší částky, než z vývozu zbraní.

A za třetí: Přeseknutí hospodářských vztahů s Ukrajinou umožnilo Rusku eliminovat svého hlavního ekonomického soupeře.

A za čtvrté: Přes milion Ukrajinců se rozhodlo přestěhovat se do Ruska – a to ať už přechodně či trvale. A tento přísun rusky hovořících pracovních sil posloužil ruské ekonomice – a to nejen jako povzbudivý štulec do zad.

A za páté: zatímco dříve využívala Ukrajina svoji pozici souseda Ruska k roli vymahače ruských ústupků pokud šlo o tzv. dopravné či ceny plynu dopravovaného přes její území do zemí EU, má už dnes Rusko ruce volné díky ujednání o novém vedení ruského plynu s Tureckem a a Německem. V konečném výsledku tak Rusko z ukrajinské krize sklidilo téměř všechny benefity, zatímco USA získaly jen stále o cosi žadonícího otravného vazala.

Další “výkon” pak Obama zaznamenal v Sýrii. Někteří lidé trvají na tom, aby se konflikt v této zemi nazýval občanskou válkou, ačkoliv zde ve skutečnosti bojuje syrský národ proti žoldnéřům z ciziny sem dopravenými a v cizině též vycvičenými a z ciziny i financovanými.

Až do dneška zde Obama uplatnil nejširší paletu taktických přístupů. Podporoval, vyzbrojoval, cvičil a posílal do boje proti Syřanům různé teroristické skupiny s tím, že nastupují do boje proti zlu. Prohlašoval totiž, že syrská vláda použila chemické zbraně proti svým vlastním lidem, což každému jen trošku informovanému okamžitě připomenulo podobná lživá prohlášení o údajných Husajnových chemických zbraních. Vyslovil nespočet slibů o tom, že rozdělí umírněnou syrskou opozici od teroristů Islamského státu, a jako vždy tento slib ani jednou nesplnil. Čímž poskytl Rusům ospravedlnění k tomu, aby se o situaci postarali sami. Domluvil celou řadu přerušení palby a pak je pravidelně porušoval.

Byly zde pochopitelně i další “úspěchy”. Tím, že neustále mlel o “ruské hrozbě”, o “ruské agresi” a o “ruské invazi”, o nichž neexistoval jediný důkaz, že pořádal ve východní Evropě a hlavně v baltských zemích vojenské manévry, dokázal zbavit NATO i těch nejposlednějších zbytků legitimity, z kterých vpravdě učinil smutný vtip.

Avšak snad nejpodstatnější službu poskytl Obama ruskému národu, když svou podporou Hillary pomohl Trumpovi získat prezidenství. Díky jeho fandění Hillary Clintonové budou tedy mít Spojené státy k Rusku přátelského prezidenta, který je rozhodnut se s Rusy rozumně domluvit.”

Zdroj: http://www.paulcraigroberts.org/2016/12/29/is-obama-a-russian-agent/

***

Obama oznámil nové sankce proti Rusku, založené na neopodstatněných útocích CIA o tom, že ruská vláda svými zlovolnými aktivitami ovlivnila výsledek amerických prezidentských voleb. Americký department pro domácí bezpečnost (DHS) vydal zprávu, „týkající se označení 35 ruských činitelů jako persona non grata – a to za jejich zlovolné kybernetické aktivity“. Ta zpráva je popisem nástrojů a infrastruktury využitelné ruskou zpravodajskou službou k ovlivnění prezidentské volby. Neposkytuje však žádné důkazy o tom, že tyto nástroje a infrastruktura byly použity s tím, aby výsledek americké prezidentské volby ovlivnily. Zpráva je pouze popisem toho, co by v dosahu ruských možností mohlo být.

Tím tato zpráva DHS naprosto jasně naznačuje, že Obamův režim nevlastní žádný průkazný důkaz pro své domněnky, na nichž založil další sankce proti Rusku.

Oč se tedy jedná?

Za prvé jde o legalitu těchto sankcí – a to dokonce i kdyby zde nějaké důkazy byly. Nejsem si zcela jist, ale mám za to, že sankce vyžadují akci nějakého mezinárodního tělesa, jako např. Rady bezpečnosti OSN, a nemohou tedy být vyhlášeny jednostranně a pouze jedinou zemí. Je též nejasné, proč Obama jako další přidanou sankci vyžaduje vyhoštění ruských činitelů ze země. Tohle totiž ještě žádná země neprovedla. Během studené války byli diplomaté vypovidání ze zemí za špionážní činnost, což ovšem nebylo nazýváno sankcemi. Sankce totiž naznačují víc, než jen vyhoštění cizinců ze země.

Za druhé: Je jasné, že Obama, CIA a New York Times si jsou plně vědomi toho, že jejich domněnky jsou falešné. A jasné je též to, že pokud CIA věří pouhé domněnce, je tato agentura zcela nekompetentní a nedá se jí věřit ani nos mezi očima. Takže proč Obama, CIA a New York Times zveřejňují útoky proti Rusku, o kterých vědí, že jsou falešné, a pro které nevystavily jediný důkaz?

Odpověď je tato: Neokonzervativci v Obamově režimu jsou rozhodnuti zničit americko-ruské vztahy tak neopravitelně, že je ani Trump už nedokáže dát dohromady. Tak to nakonec píší i New York Times: “Akce pana Obamy jasně vytvářejí problém i pro pana Trumpa.“ K čemuž New York Times dodávají i tuto jedovatou doušku: „Bude Trump stát na Kapitolu se svými demokratickými spojenci, či na straně svého autoritářského přítele z Kremlu?“

Velmi bych se přimlouval za to, abychom v současné situaci nebrali do úvahy jen to, co vidíme pouhým okem. Propaganda o kybernetické hrozbě pro demokracii má totiž za cíl připravit americký i evropský lid na nějaký připravovaný incident. A aby Trumpovi zabránili obnovit normální vztahy s Ruskem, musí jít o incident tvrdý a nevratný. Raději než přijmout porážku své agendy o světové hegemonii USA, jsou neokonzervativci připraveni jít i do nejvyšších rizik. Ochotu tato rizika na sebe vzít dokazuje sám ředitel CIA, když neváhá zvoleného prezidenta svým postojem diskreditovat.

Jak jsem očekával, byla Putinova odpověď na americkou provokaci tak mírná, jak bezvýznamná se poslední sankce USA proti Rusku zdá být. Avšak v situaci, kdy nejhrozivější nebezpečí se zatím skrývá pod hladinou, měla by ruská vláda uvažovat o uvedení svých vojenských sil do pohotovosti.

Zdroj: http://www.paulcraigroberts.org/2016/12/30/what-is-the-obama-regime-up-to-paul-craig-roberts/

Vybral a přeložil Lubomír Man

Není zde článek celý?