Země Perského zálivu podporují radikály v Německu

Foto: goerie.com

Ilustrační foto.

Johana Hovorková

Názory

28.12.2016

Trojice států Perského zálivu podle tajných služeb do Německa posílá radikální kazatele, aby šířili variantu islámu, která inspirovala mnohé teroristy. Podporuje také zřizování náboženských organizací, mešit a škol, navzdory opakovaným výzvám spolkové vlády, aby radikální saláfisty nepodporovala.

Pro Saúdskou Arábii je celosvětové misionářství státním zájmem a součástí zahraniční politiky, jak ostatně uvádí zpráva německých tajných služeb, na kterou upozornily list Süddeutsche Zeitung a rozhlasové a televizní stanice NDR a WDR. Zpráva konstatuje, že neexistují přímé důkazy pro to, že by trojice arabských zemí cíleně podporovala salafistická uskupení, která jsou připravena sáhnout k násilí. Podle tajných služeb ale tyto organizace jsou navázané na vlády těchto zemí.

Saláfisté vyznávají fundamentalistickou větev sunnitského islámu v její podobě ze sedmého století. Usilují například o zavedení islámského práva šaría. Tyto ideje sdílí wahhábismus, což je oficiální směr sunnitského islámu Saúdské Arábie (ačkoli sami vyznavači slovo wahhábité vnímají jako pejorativní a sami upřednostňují výraz salafífún, saláfisté). Ve své radikální podobě považují ostatní větve islámu za odpadlické a jsou vůči nim silně netolerantní.

Salafistická scéna v Německu má kolem deseti tisíc členů. Stovky z nich už odjely bojovat do Iráku či Sýrie. „Náboženský fundamentalismus je stále důležitější pro značnou část muslimské mládeže. Snaží se, v rámci doktríny ze sedmého století, přísně oddělit svět a své vlastní činy na to, co je povolené (halal) a to, co je zakázané (haram),“ popsala Šéfka frankfurtského Centra pro výzkum globálního islámu Susanne Schröterová listu Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Jak poukázal komentátor téhož listu Matthias Drobinski, příslušníci saláfistického hnutí jsou nebezpeční. „Právě souhra slov a činů dělá ze saláfismu atraktivní hnutí pro naštvané a zklamané mladíky. Oni tady jen nemluví o tom, co dělají,“ píše Drobinski a dodává, že se saláfisty musí kromě bezpečnostních složek bojovat i muslimská komunita v Německu. Experti též poukazují na to, že mnozí saláfisté odsuzují násilí na nevěřících, ale přitom je zcela nepokrytě nenávidí.

Jak už loni prohlásil německý vicekancléř Sigmar Gabriel, z tohoto hnutí pocházejí nejnebezpečnější němečtí teroristé. Němci si ale, podobně jako další západní země, nechtějí znepřátelit Saúdy nejen kvůli ropě, ale také kvůli válkám na Blízkém východě. „Potřebujeme Saúdskou Arábii k řešení regionálních konfliktů, ale zároveň musíme dát jasně najevo, že čas přehlížení skončil. Saúdové financují wahhábistické mešity po celém světě a v Německu tyto komunity plodí i nebezpečné radikály,“ prohlásil Gabriel. Jenže od té doby se hnutí ještě početně rozrostlo a financování radikálů ze strany Saúdů i dalších zemí Perského zálivu pokračuje.

Odbornice na islám v Německu Schröterová se obává, že rostoucí vliv saláfismu zřejmě povede k radikalizaci mnoha příchozích uprchlíků vyznávajících sunnitský islám, kteří jsou v cizí zemi ve zranitelné pozici a ve hnutí spatří určitou sounáležitost. I proto provedly v listopadu německé úřady razie proti skupině saláfistů známé jako Pravé náboženství v několika městech. Její členové rozdávali radikální literaturu a někteří měli i vazby na Islámský stát. Problém představují i radikální kazatelé v (nejen) německých wahhábistických mešitách. Saúdové podle Financial Times ve svých náboženských školách v Asii vymývají mozky tisícům mladých učňů koránu bez jakéhokoli dohledu.

Sektářský kult

Schröterová poukazuje na sektářské praktiky v radikálních saláfistických komunitách. Mladí lidé sice dostanou podporu a důvěru, ale mohou také velmi rychle radikalizovat. Zapojení do „svaté války“ v Sýrii je jim pak předkládáno jako žádoucí. Někteří z nich si ale po zapojení do teroristických aktivit uvědomí, že byli obelháni. To už je často pozdě.

„Tito očištění navrátilci bývají vnímáni jako zrádci. Ve skutečně radikálních komunitách je taková „zrada“ může stát život. Tyto organizace fungují jako sekty a odpadlíkům hrozí smrt. Dokonce nejznámější německý saláfista, Pierre Vogel, je v současnosti na seznamu terčů Islámského státu,“ vysvětluje Schröterová. Vogel se přitom do hledáčku fanatiků z IS dostal právě proto, že v jejích očích zpochybnil důležitost svaté války v Sýrii. Radikálové by se podle něj měli více soustředit na šíření fundamentálního islámu v domovských zemích. I to džihádisté považují za zradu.

Jednou z institucí dlouhodobě podezřelých z financování saláfistů je známá kuvajtská nevládní organizace Revival of Islamic Heritage Society (RIHS), jejíž afghánskou a pákistánskou pobočku v minulosti infiltrovali členové al-Káidy. Američané ji ve své zprávě z roku 2002 zařadili mezi instituce napojené na teroristickou organizaci Usámy bin Ládina, od roku 2008 je v USA dokonce zakázaná.

Právě RIHS chtěla před dvěma lety ve městě Fellbach-Oeffingen severně od Stuttgartu pro saláfisty vybudovat komplex o rozloze 3300 kilometrů čtverečních. Proti jeho výstavbě ale zasáhla německá policie. Oficiálně se RIHS vymezuje vůči jakémukoli násilí (alespoň naoko). Na dotazy jaké cíle organizace v Německu směřuje, ale RIHS médiím neodpovídá. Podle německých tajných služeb se její „misionářské aktivity“ de facto neliší od nepokrytého šíření džihádu.

Někteří kritici islámu tak pokazují na to, že při boji s terorismem přehlížíme skutečný původ radikalismu a jeho bujení přímo v srdci západních zemí díky šíření saláfistické ideologie. „Od roku 2001 naše politika boje proti islámskému terorismu léčbou symptomů, která ovšem kompletně přehlížela nemoc,“ napsal už po loňském teroru v Paříži autor slavné knihy Černá Labuť Nassim Nicholas Taleb s poukazem na wahhábismus.

Wahhábistická ideologie přitom ovlivnila džihádistická hnutí včetně al-Káidy či Islámského státu, jež dnes ohrožují bezpečnost samotné Saúdské Arábie, vzpomeňme letošní bombový útok v saúdském svatém městě Medině či zatýkání stovek přívrženců Islámského státu v pouštním království. Mezi bojovníky IS v Sýrii a Iráku je také přinejmenším 2500 občanů Saúdské Arábie.

Není zde článek celý?