John Berger byl přesvědčeným marxistou, který proměnil dějiny umění

<!–

bergerweb

Foto: Wikimedia Commons/Ji-Elle, Google Art Projec

John Berger, který zemřel v pondělí ve věku devadesáti let, byl nejdůležitějším autorem v oblasti umění za posledních šedesát letech.
Budou existovat lidé v akademickém a uměleckém světě, kteří s tímto hodnocením nebudou souhlasit.
Ale co se týče globálního vlivu na širší kulturu, je to nepochybně pravda.
Je to o to pozoruhodnější, protože byl neústupným rebelem a marxistou.
Jedna z jeho prvních prací, sborník esejů z doby, kdy psal jako umělecký kritik pro New Statesman, nazval  Permanent Red.
Název vyjadřoval jeho úmysl, že „nikdy neučiním kompromis ohledně své opozice k buržoazní kultuře a společnosti.“ Svému slovu dostál.
Berger byl mnohem více než jen kritikem umění. Byl malířem, básníkem, romanopiscem, autorem scénářů, autorem her, politickým a sociálním esejistou, filosofem a mnohem více.
Jeho záběr byl mimořádný.
Sahal od zkoumání života rolníků ve francouzských Alpách, mezi nimiž žil po 30 let, přes přemýšlení o zvířatech, po dialog se zapatistickým vůdcem subcommandatem Marcosem.
To, že bylo jeho psaní o umění tak vlivné, bylo dáno výjimečnou šíří jeho znalostí a vnímavostí.
Byly to nicméně jeho texty o umění, které byly jeho největším intelektuálním počinem, a díky kterým na něj bude vzpomínáno nejvíce.
Tím se dostáváme k jeho nejznámějšímu dílu, televizní sérii Ways of Seeing a stejnojmenné knize z roku 1972.

Revolucionář
Je těžké připomenout nebo vyjádřit, jak revoluční bylo toto dílo ve své době.
Série Ways of Seeing byla, ve své formě a obsahu, naprosto odlišná a protikladná druhu „kulturních“ programů, vysílaných BBC jak před tím, tak poté.
Předkládala naprosto bez ústupků zásadní marxistické argumenty o západní tradici umění počínaje renesancí.
Kniha činila to samé a spolu představovaly výzvu tomu, jak bylo umění normálně vnímáno a představováno.
Dějiny umění byly navždy proměněny.
Berger zkoumal olejomalbu od jejích počátků v patnáctém století do devatenáctého století.
Šlo mu v jádru o to, že olejomalba byla jedinečně přeměněna tak, aby vykreslovala předměty a lidi jakožto věci určené k soukromému vlastnění.
Jinými slovy, jednalo se o vyjádření kapitalistických sociálních vztahů.
Jeho tvrzení zahrnovala kritiku toho, jak byly ženy systematicky vykreslovány nikoliv jako aktivní subjekty, ale jakožto objekty, na které se koukalo, a které byly vlastněny.
V té době to bylo obzvláště revoluční.
Další ohromně důležitou knihou bylo jeho Success and Failure of Picasso (1965).
Ta vysvětlovala Picassovou velikost a všímala si toho, jak jej jeho ohromné bohatství a nekritická chvála na jeho adresu izolovaly a poškodily jeho umění.
Bergerovo psaní se vyznačovalo schopností zachovat si marxistický kritický přístup bez toho, aby byla pouštěna ze zřetele intenzivní lidská účast, zahrnutá v každém vážném uměleckém díle.
A tato intenzivní lidská účast byla kvalitou, kterou Berger vnášel do všeho, co napsal a řekl, bez ohledu na téma.
Často jsem s ním v jeho konkrétních uměleckých soudech nesouhlasil.
Ale číst cokoliv od Bergera znamenalo vstoupit do intimního vztahu s neobyčejně angažovanou lidskou bytostí.
Jeho oddanost lidské emancipaci byla vtělena do každého jeho slova a pohledu.

Z angličtiny přeložil Martin Šaffek. Originál zde: https://socialistworker.co.uk/art/43889/John+Berger+was+a+firm+Marxist+who+transformed+art+history

Není zde článek celý?