Obamovi se odpočítává metr, jako kdysi na vojně. Už jen za jedenáct

To, co dělá Barack Hussein Obama v posledních týdnech téměř budí obavy, v jakých rukou se může tato dosud všem jako supervelmoc označovaná supervelmoc ocitnout. Stále nezapomínám, že kdykoliv zřejmě může zmáčknout tlačítko ve své jaderném kufříku. A je to děsivé. Nejsem přesný znalec amerických dějin, ale jsou prameny, že např. prezident Wilson, tvůrce zásady práva národů na sebeurčení se na konci života stal zcela bezprávný v rukou své ženy. Nic to nemění na tom, že i díky jemu vzniklo svobodné Československo, ale otazníky kolem jeho osoby zůstávají…

Barack Hussein Obama vypadá čile, ba dokonce poprvé čile za posledních 5 – 6 let a vyvíjí hysterickou a hektickou činnost, zaměřenou ovšem výslovně destruktivně, jak zabránit prezidentovi, který nastoupí už za 11 dní v jeho činnosti.

Blokuje vše, od úvah na možnost těžby ropy v určitých oblastech, přes alespoň komunikativní spolupráci  s Izraelem, a hlavní těžiště svědčící až o šílenosti je boj proti Rusku a jeho prezidentovi.

Už ani u nás naše sdělovací prostředky (ač jistě mnoho novinářů by to opakovat chtělo) necitují Obamovo prohlášení, že Rusko je největším nepřítelem USA a kdo chce s ním spolupracovat a kritizuje demokraty, zrazuje Ameriku.

Včera mi poprvé v životě udělal radost Alexandr Vondra, když pravil, že se těší na prezidentství Trumpa a že ta hysterie za 11 dní skončí. Vondra není zase naprostý idiot, a i když Putina nemusí, bere na vědomí, že Trump s ním zřejmě bude chtít spolupracovat.

Zdá se, že i u něho sílí myšlenka, že střet civilizací mezi sekulárním světem a světem islámu a s ním spojeným islámským terorismem se prostě bez spolupráce s Ruskem neobejde…

Barack Obama jakoby na poslední chvíli chtěl ukázat, co všechno mohl udělat, kdyby chtěl. Zachvacuje jej zřejmě mindrák, že odchází v situaci, že celé jeho dílo je prázdnou a nic neznamenající množinou. A pokud něco v ní zůstalo, i to zmizí.

Je přirozenou zákonitostí světových dějin, že směřují k rovnováze. Extrém dominantního a vše určujícího Západu vedeného USA, končí.

A ten konec končí slovy : Už nechceme svrhávat jeden režim za druhým, jak hlásí  budoucí prezident. Ten konec doplňuje úvahou, že jen hlupáci a blbci si nepřejí spolupráci USA a Ruska. U nás tím blbcem je především Milan Chovanec, který chce opravovat lidi za tzv. proruskou propagandu,  ač neříkají nic jiného než budoucí prezident USA Donald Trump.

Svého času jsem před osmi lety s velkou nadějí Obamu vítal.

Omlouvám se.

Dnes se naopak svět  může těšit na skvělou spolupráci Putina a Trumpa po 20. lednu 2017. Putin je geniální politický stratég, Trump je může vynikajícně doplňovat pragmatickými řešeními.

Přátelé, čeká nás možná nejkrásnější období od roku 1989.

Dost bylo Obamy a jeho pomahačů.

Ať žije Putin! Ať žije Trump.

Není zde článek celý?