Smrt jako informační technologie

48058_900Pomluvy, které doprovázejí tragické události, se bohužel staly pro nás smutnou a děsivou tradicí. Opět zjišťujeme, že slovním spojením „informační válka“ není myšleno nic zábavného. A útoky na RF nepřicházejí jen z prostoru zombírované Ukrajiny a Západu, který ztratil poslední zbytky morálky. Mnohé značně provokativní trendy se rozbíhají i uvnitř samotného Ruska a zanášejí do společnosti rozkol a nepokoje.

V souvislosti s katastrofou Tu-154 se verze teroristického útoku hned od začátku nabízela sama sebou. Právě skončila operace osvobození Aleppa. ISIL a světový byznys, který ho financuje, skřípou vzteky zuby a touží po pomstě. Spadlé letadlo letělo do Sýrie. Ne jen do Sýrie, ale na ruskou vojenskou základnu v Hmeijmim. A ne, že jen letělo, ale vezlo na koncert Alexandrovce, kteří měli ruským vojákům poblahopřát šťastný nový rok. Velmi silný motiv pro útok.

Kromě toho se v něm v osobách cestujících spojilo „syrská téma“ s „ukrajinským“. Mezi oběťmi se nacházela i doktorka Líza, která vyvezla mnoho nemocných dětí z bojujícího Donbasu. Na palubě měl také letět Josif Kobzon vystupující s koncerty v DNR. Obě tyto postavy patřily k hlavním objektům nenávisti ukrajinských nacionalistů, které si nelze nepřipomenout vzhledem k blízkosti sočinského letiště k „Nězaležnoj“.

Nicméně shodněme se na tom, že je nepravděpodobné, aby se všechny tyto čistě teoretické úvahy mohly stát dostatečným důvodem pro přesvědčivá tvrzení o sabotáži na palubě letadla. Proto téměř současné objevení se (během tří-čtyř hodin po katastrofě) množství podobných názorů expertů, přesvědčených, že letadlo se stalo cílem teroristického útoku, vypadá poněkud podezřele. Přesně takovou rozsáhlou sbírku výroků předvedl 25. prosince RBC Information Systems (http://www.rbc.ru/society/25/12 /2016/586000469a794777313a40d4) a „Fontanka“ (http://www.fontanka.ru/2016/12/25/055/).

Divné je i to, že se zdánlivě dostatečně informovaní analytici dokonce snažili i stanovit sled tragických událostí na palubě Tu-154 vedoucích ke katastrofě. Pokud si však pečlivě přečteme jejich sdělení, můžete vidět, že nikdo z nich neanalyzuje informace dostupné v danou chvíli. Místo toho tito „odborníci“ jako na povel začali hledat nějaké bezpečnostní díry ve vojenském letectví a ty pak popisují obzvlášť detailně. V důsledku toho se pak dozvídáme věci vyloženě fantastické:

1) na cestu služebním letadlem mohou cestující nastoupit bez kontroly, jen jsou jejich jména porovnána se seznamem. Kontrola je ponechána na svědomí posádky, která ji však někdy vůbec neprovádí;

2) v Adleru, kde bylo doplňováno palivo, mohli být všichni, kdo cestovali v Tu-154, vyvedeni z letadla a umístěni v jednom ze sálů v prostoru terminálu. Nová kontrola při nástupu na palubu se už neprováděla. Tehdy mohl někdo neznámý požádat o jednoho z nich o předání „balíčku pro posádku“, ve kterém byla skryta bomba;

3) seznam cestujících se desetkrát měnil, protože se měnilo složení souboru;

4) z generálního štábu na každou palubu přijíždějí před odletem průvodci, které také nikdo nekontroluje a do seznamu neuvádí;

5) kamery venkovního dohledu nekontrolují celé území vojenského letiště, a tak případné výbušné zařízení mohl někdo pronést na palubu před odletem;

6) bomba se mohla nacházet i mezi léky, které vezla Jelizaveta Glinka (!). Jak uvedl zdroj „Fontanka“, který si přál zůstat v anonymitě, „není známo, kdo a jak kompletoval tento náklad, ministerstvo obrany k němu nemělo vztah.“

A tak dále, a tak podobně.

Z výše uvedených názorů se nabízejí tři nečekané výstupu:

1. Rychlost vzniku těchto, promiňte, „analýz“ je opravdu pozoruhodná. Články byly publikovány večer v den katastrofy, 25. prosince (a za těch pár hodin byli vyhledáni vhodní analytici, byli dotázáni, materiál napsán, zkomponován a upraven), kdy záchranáři ještě doufali, že najdou přeživší. Vypadá to skoro, jako by odborníci seděli v redakcích a čekali, kdy letadlo spadne a budou vyzváni, aby vyjádřili své úvahy.

2. Je patrné, že ti, kdo byli dotazováni, neměli vyjádřit svůj názor, ale popsat, jakými cestami se mohla dostat do letadla bomba.

3. Z jejich slov je pak složen obraz, že na palubu vojenského letadla může vstoupit kdokoliv s čímkoliv – přitom ho nikdo neuvidí a nic mu neřekne.

Netřeba dodávat, že, kdyby to tak skutečně bylo, poflakující se teroristé by snadno likvidovali každé druhé letadlo. Zajímavé je tu však něco jiného: co je cílem takové dobře připravené série fejků, běžící v médiích téměř okamžitě po pádu letadla uprostřed naprostého nedostatku informací?

Bylo by možné odepsat všechno na ošklivou, leč pochopitelnou touhu vyrobit si rychlý píár na lidské tragédii. Nicméně jeden z odborníků se prozradil: „…ministerstvo obrany chrání své letecké základny v zahraničí a v nebezpečných oblastech, ale v Moskvě a v Petrohradu se úroveň zabezpečení od sovětských dob prakticky nezměnila… Armáda bude až do konce vyvracet verzi teroristického útoku, protože by to bylo kolosální poškození image ministerstva obrany… Pokud se potvrdí útok, pozic bude zbavena celá špička VKS“.

To znamená, že konečným výsledkem rychle zorganizované informační kampaně nemělo vůbec být objasnění příčin tragické smrti cestujících letadla, ale diskreditace ministerstva obrany.

Není divu, že během pár dní tuto verzi s nadšením přebrali další nezávislí autoři, či spíše závislí ne od těch hostitelů, ale jejich inspirujících nástrojů, a s vydatným užitím vulgárních výrazů lákají okrajové publikum (zde je dobrý příklad: http://artemdragunov.livejournal.com/4749691.html). V této fázi podpořili vzniklé pocity i extrasenzorici (https://isi-2025.blogspot.ru/2016/12/galaxia-andromeda-49.html). V tomto článku se například tvrdí, že podle informací přišlých shůry letadlo sestřelili Ukrajinci (!) na pokyn USA.

Není třeba vysvětlovat té rozumnější části veřejnosti, že o tomto ohromujícím poznatku by křičela všechna média i oficiální orgány od prvních sekund katastrofy. Neboť každé ruské letadlo, které letí do Sýrie, bedlivě sledují zpoza kopce všichni, komu to jen lenost dovolí. A takový lákavý kousek, jako by byla ukrajinská raketa, která se snadno probila chybou v ruské obraně, by byl hitem novin minimálně na dva týdny.

Při tomto všem autoři jaksi ignorují skutečnost, že pokud by k něčemu takovému došlo, bylo by to možné jen za předpokladu, že by celá černomořská PVO musela upadnout do hlubokého spánku. Nemluvě o tom, že tento scénář až příliš připomíná něco známého, a to katastrofu „Boeingu“, sestřeleného v červenci 2014 nad bojujícím Donbasem. Je zřejmé, že ony „vysokopostavené“ a „blíže nejmenované“ zdroje dat uživatelů internetu trpí, kromě jiného, ještě nedostatkem fantazie…

Když ucítili, že vítr fouká opačným směrem a možnost teroristického útoku odfoukává dál a dál, celé toto shromáždění odborníků, analytiků, bloggerů a obyčejných žvanilů okamžitě zmlklo. Ovšem nejzajímavější je, že jejich verze se nakonec ukázala zcela neodpovídající později objeveným podrobnostem katastrofy, kdy byla možnost výbuchu na palubě vyloučena.

Lze jen konstatovat, že mínění tuzemských kritiků ministerstva obrany se přesně shodovalo s názorem západních médií (http://rusplt.ru/o/vitrina/mest-moskve-britanskie-smi-o-katastrofe-tu-154-267613?full=1&utm_source=Internal-mail&utm_campaign=7123499&utm_te). Vznikl tu nápadný a těžko vysvětlitelný most přes hranice. Kohorta renomovaných zahraničních vydání totiž také současně jednohlasně tvrdí, že katastrofa Tu-154 velmi připomíná teroristický útok, ale v Rusku to prý nikdo nepřizná, aby nebyla kompromitována armáda.

V závěru onoho seznamu Financial Times konečně otevřeně shrnuje záměr celé informační kampaně, když záhadně píše: proč stále ruská společnost nevyšla na mítinky s požadavkem odchodu ruských vojáků ze Sýrie? „Mnozí anonymní experti se domnívají, že národ by měl rozhodně proti účasti Moskvy v syrském konfliktu vystoupit“.

O těch, kdo financují a podporují „Islámský stát“ a Džebchat-an-Nusru už hlasitě vykřikují všichni. Dokonce i turecký prezident. Teď je však na čase zabývat se i těmi, kdo financují, podporují a roztáčejí svobodný internet, nesystémovou analytiku a horlivě je podporující prostředky masové informace. Protože použít katastrofu a smrt 92 cestujících ke snaze o kompromitaci vedení země skrze obraz obrany – to je akt hodný pozornosti nejen uživatelů internetu, ale i kompetentnějších struktur.

Rozhodně se to nedělá k pozvednutí ratingu. V uvedených materiálech je příliš otevřeně čitelná touha vštípit ruským občanům velmi negativní představu o ruské obraně obecně a vojenském letectví zvlášť, a odezva se hledá zejména u psychicky nestabilní veřejnosti. Jak vidíte, používá se k tomu vše. Dokonce i smrt.

Zdroj: http://yulia-brazh.livejournal.com/42297.html

loading…

Není zde článek celý?