Jiří Dienstbier se zoufale ozývá z politického záhrobí

Bývalý ministr pro lidská práva a dalších x věcí, které si nikdo nepamatuje, Jiří Dienstbier se stále nevzpamatoval ze svého odvolání z funkce. Už sice nemůže se svou spolubojovnicí za rovná práva pro všechny, genderovou vyváženost a „dobrotu“ vůbec Michaelou Marksovou, vymýšlet nesmyslné zákony, ale vědět je o něm pořád. Místo tiskových konferencí už mu k sebeprezentaci musí stačit pouze sociální sítě.

Hlavním terčem kritiky bývalého, velmi neoblíbeného ministra, kterého nebral vážně prezident Zeman, u kterého to nepřekvapí, ale ani jeho vládní či straničtí kolegové, se stává jeho nástupce Jan Chvojka. Tomu naposledy Dientsbier vyčetl zrušení projektu Hate Free, který měl exministr tak rád.

Nepopulární člen ČSSD však opomněl fakt, že Chvojka se do svého ministrování pustil od podlahy a začal ihned po jmenování konat a nebere výkon funkce pouze jako reklamu sama sebe. Zároveň je zatím téměř prost nesmyslných návrhů zákonů, kterými byl jeho předchůdce nechvalně znám.

Jediné, co se současnému šéfovi ministerstva bez samostatné budovy i webové stránky dá lehce vyčítat, je svezení se na udavačské vlně, tolik populární u Andreje Babiše. Takzvaní whistlebloweři totiž mají Chvojkovu podporu, což kazí prozatímní dojem z ministrova působení.

Na druhou stranu se však musí uznat, že rázné odmítnutí snahy Hany Marvanové a Martina Komárka dostat veřejnoprávní televizi pod kontrolu největšího oligarchy v zemi je Chvojkovi ke cti.

Není divu, že tyto kroky nového ministra musí Dienstbiera rozčilovat. Jeho působení totiž provázel především výsměch poslanců, kteří si kolikrát klepali na čelo, s čím to zase přišel. Zášť, zklamání a zoufalost, které jsou nyní z Jiřího Dienstbeira prostřednictvím jeho profilů na sociálních sítích cítit, jsou jasným důkazem snahy dostat se z politické rakve, u které se pomalu zavírá víko.

Není zde článek celý?