Martin Luther King přežil střelbu, byl však zavražděn v nemocnici: rozhovor s Williamem Pepperem

mlk-2Na jeden zářný okamžik koncem 60. let jsme si skutečně mysleli, že můžeme změnit naši zemi. Identifikovali jsme nepřítele. Viděli jsme ho zblízka, měli jsme ho v zaměřovači a doufali jsme, že zvítězíme. Nepřítel byl dutý tam, kde my jsme byli plní. Veškerá tato substance byla zničena atentátníkovou kulkou. – William Pepper (strana 15, The Plot to Kill King – Spiknutí zabít Kinga)

Odhalení jsou ohromující.  Lhostejnost médií je předvídatelná.

Díky téměř čtyřdekádovému vyšetřování právníka pro lidská práva Williama Peppera je nyní jednou provždy jasné, že Martin Luther King byl zabit ve spiknutí, k němuž dal popud tehdejší ředitel FBI J. Edgar Hoover a to také zahrnovalo armádu USA, policejní oddělení v Memphisu a „Dixie Mafii“ kriminální postavy v Memphisu ve státě Tennessee. Tyto a mnohé další neuvěřitelné detaily atentátu na Kinga jsou zachyceny v trilogii svazků od Peppera, kulminující s jeho poslední a závěrečnou knihou na toto téma, The Plot to Kill King. Předtím napsal Orders to Kill (1995) – Zakázky na zabití, a An Act of State (2003) – Akt státu.

S téměř nulovou pomocí od mainstreamových médií a velmi malou od justičního systému byl Pepper schopen dát dohromady to, co se skutečně stalo 4. dubna roku 1968 v Memphisu až přímo po to, kdo vydal příkaz a dodal peníze, jak byl vybrán obětní beránek a kdo skutečně zmáčkl spoušť.

Bez této informace by pravda o Kingově asasinaci byla pohřbena a pro historii ztracena. Svědkové by postupně vymřeli a vzali si svá tajemství s sebou a oficiální lež, že King byl obětí rasistického osamělého střelce jménem James Earl Ray, by zůstala „faktem“.

plot-to-kill-kingMísto toho víme, že Ray byl obviněn z vraždy, kterou nespáchal. Víme, že člen policejního oddělení v Memphisu vystřelil fatální výstřel a že dva vojenské týmy odstřelovačů, které byly součástí 902. vojenské zpravodajské skupiny byly vyslány do Memphisu jako záložníci, pokud by první střelec selhal. Máme přístup k fascinující zprávě o tom, jak se Pepper dostal do kontaktu s plukovníkem Johnem Downiem (musel pracovat prostřednictvím třetí strany), mužem zodpovědným za vojenskou část spiknutí a bývalým vietnamským bríferem Lyndona Johnsona. Zjistíme také, že jako součást operace byly pořízeny fotografie střelby a že Pepperovi se téměř podařilo je získat.

Bohužel mainstreamová média ignorovala všechna tato odhalení a nadále nálepkují Raye jako Kingova osamělého atentátníka. Ve skutečnosti Pepperovy kroniky podrobně popisují, jak dezinformační kampaň zahrnovala kolaboraci mnoha mainstreamových novinářů po téměř polovinu století. Říká, že má podezření, že ti, co zosnovali krytí, které pokračuje do dneška, se již nestarají o to, co o této věci píše.

„Jsem skutečně v podstatě neškodný, myslím, pro mocenskou strukturu,“ řekl Pepper v rozhovoru.

„Nemyslím si, že je ohrožuji. Kontrola médií je nyní tak konsolidována, že mohou držet někoho jako jsem já pod pokličkou, pod ututláním, navždy. Tato kniha pravděpodobně nikdy nebude redigována vážně mainstreamem, tento příběh nebude publikován mainstreamem – oni kontrolují média. Bylo to špatné v 60. letech, ale zdaleka ne tak špatné jako nyní.“

A tím nejúžasnějším odhalením v The Plot to Kill King (Spiknutí zabít Kinga) – o kterém někteří z vás mohou pochybovat, neboť svědectví je z druhé ruky  – je, že King byl stále naživu, když se dostal do nemocnice sv. Josefa a že byl zabit lékařem, který se měl pokusit zachránit mu život.

„To je pravděpodobně nejvíce šokujícím aspektem knihy, toto konečné odhalení, jak nám byl tento velký muž odebrán,“ říká Pepper. (Mimochodem, když cituji Peppera, že něco řekl, myslím tím v našem rozhovoru. Jestliže budu citovat z knihy, zmíním se o tom.)

Nemocniční story bylo sděleno Pepperovi mužem jménem Johnton Shelby, jehož matka, Lula Mae Shelby, byla té noci chirurgickou asistentkou v nemocnici sv. Josefa. Shelby řekl Pepperovi příběh, jak jeho matka přišla domů ráno po střelbě (předchozí noc jí nebylo dovoleno jít domů) a shromáždila rodinu. Pamatuje si, jak jim řekla,“nemohu uvěřit, že mu vzali život.“

Popsala, jak přednosta chirurgie Dr. Breen Bland vstoupil na ošetřovnu se dvěma muži po boku. Když viděl, jak doktoři pracují na Kingovi, Bland přikázal, „Přestaňte pracovat na tom negrovi a nechte ho umřít! Nyní se všichni odtud kliďte, hned teď. Všichni ven.“

Johnton Shelby říká, že jeho matka popsala, jak slyšela tři muže natáhnout slinu do svých úst a pak vyplivnout. Lula Mae popsala svojí rodině, že se dívala přes rameno, když opouštěla místnost a viděla, že dýchací trubice byla z Kinga odstraněna a že Bland držel polštář nad jeho hlavou. (Kniha obsahuje celou výpověď danou Johntonem Shelbym Pepperovi, takže čtenáři mohou posoudit sami, jestli si myslí, že je Shelby věrohodný – jako si to myslí Pepper.)

pepper-and-king

Ve skutečnosti druhým neoceniteným zdrojem byl Ron Adkins, jehož otec, Russel Adkins starší, byl místním gangsterem Dixie Mafie a konspirátorem v plánování atentátu, ačkoli zemřel rok předtím, než se odehrál. Ron řekl Pepperovi, že zaslechl Blanda, který byl jeho rodinným lékařem, říkat jeho otci, že pokud King přežil střelbu, musel být vzat do St. Joseph a nikam jinam. Jak to Pepper popisuje:

„Pamatuje si, jak Breen Bland říkal jeho otci, ´Pokud ho nezabije střela, ujistěte se, že se dostane do nemocnice St. Joseph a my zajistíme, aby se odtud nevrátil.´“

Ron, jemuž bylo pouze 16 let, když se střelba odehrála, byl podle všeho brán tehdy všude otcem, takže byl schopen převyprávět mnoho detailů o tom, co se stalo, když byl atentát plánován a prováděn.

„Já jsem jej shledal naprosto věrohodným,“ říká Pepper. „Připadal mi ztrápený, narušený mnoha způsoby věcmi, které se odehrály v jeho dřívějším životě.“

Jeho svědecká výpověď je též obsažena v knize, která je podle Peppera důležitá, aby čtenáři mohli posoudit prohlášení sami.

„Co jsem chtěl udělat bylo zajistit, aby celková výpověď těchto kritických chvil a tato kritická informace byla zde, tak aby bylo možno jít a číst výpovědi a vidět, že jsem měl pravdu,“ říká Pepper.

Kromě popisu toho, co Bland řekl svému otci, Ron Adkins popsal mnoho návštěv Clyda Tolstona, pravé ruky J. Edgara Hoovera,  u Russela staršího. Známý Ronovi jako „Strýček Clyde,“ vysoce postavený úředník FBI potom dodal hotovost staršímu Adkinsovi za práce, které on a jeho spolupracovníci vykonávali pro Hoovera. Mezi těmi, o nichž mladší Adkins řekl, že byli placeni za to, aby podávali informace o aktivitách Martina Luthera Kinga, byli reverendi Samuel „Billy“ Kyles a Jeese Jackson.

 

Základy oficiálního příběhu

Jestliže budete hledat jakoukoli informaci z mainstreamového zdroje o Jamesu Earl Rayovi, shledáte, že byl popsán jako vrah Martina Luthera Kinga, stejně tak jako Lee Harvey Oswald a Sirhan Sirhan jsou označováni za „atentátníky“ ve vraždách Johna a Roberta Kennedyových.

Ale jakmile si přečtete jakoukoli nebo všechny z Pepperových tří knih týkajících se Kingova zabití, uvidíte velmi jasně, že Ray není vůbec zabijákem. Místo toho byl drobným zločincem, který byl skvělým „následovníkem.“ Jako Oswald a Sirhan, Ray byl předurčen, aby na sebe vzal vinu za atentát, jenž měl původ v americké stínové vládě. Ve skutečnosti, Pepper říká, že je přesvědčen, že vědomí o spiknutí vedlo až úplně nahoru.

„Tahle celá věc by byla součástí plánu Lyndona Johnsona,“ říká Pepper. „Myslím, že Johnson o tom věděl.“

Jak zní oficiální story o střelbě, v 5.50 odpoledne 4. dubna Kyles zaklepal na dveře bytu 306 v motelu Lorraine, aby Kingovi a zbytku jeho party oznámil, že mají zpoždění na plánovanou večeři v Kylesově domě. Kyles popošel asi 60 stop pod balkón, kde zůstal dokonce i poté, co King vyšel z pokoje ve zhruba 6 p. m. (Ačkoli Kyles od té doby tvrdil, že strávil poslední půl hodinu v pokoji, Pepper dokázal, že tomu bylo jinak.)

KING ASSASSINATION

Členům militantní černé organizační skupiny the Invaders, kteří též bydleli v motelu kvůli Kingově návštěvě, bylo krátce před střelbou členem personálu řečeno, že jejich pokoje již nadále nebudou placeny od Southern Christian Leadership Conference (SCLC)) a že musí okamžitě odejít. Když se ptali, kdo vydal tento rozkaz, bylo jim řečeno, že to byl Jesse Jackson. V době střelby čekal Jackson dole u bazénu. Ron Adkins též identifioval Jacksona jako osobu, která volala vlastníkům motelu Lorraine a požadovala, aby byl King přemístěn z více bezpečného pokoje ve vnitřním dvoře na druhé poschodí s výhledem do ulice.

Oddělení memphiské policie obvykle tvořilo detail černých úředníků, aby chránilo Kinga když byl ve městě, ale ne tentokrát. Pohotovostní podpůrné jednotky TACT byly staženy zpět z Lorraine na požární stanici, která přehlížela motel. Pepper se také dozvěděl, že pouze dvěma černým členům memphiského požárního sboru bylo řečeno den před střelbou, aby se nehlásili do práce další den na požární stanici. A černý detektiv Ed Redditt byl fyzicky odstraněn ze svého dozorčího místa na požární stanici a přesunut do MPD vedení, kde popsal, že viděl mnoho armádních důstojníků. Byl potom převezen domů, kde slyšel zprávy o střelbě na jeho auto hned po příjezdu.

Zhruba minutu poté, co King opustil svůj pokoj, byl vystřelen jediný výstřel, kulka projela Kingovou čelistí a míchou a okamžitě jej složila. Zdálo se, že výstřel přišel z druhé strany Mulberry Street. King byl rychle převezen do nemocnice, kde byl prohlášen za mrtvého krátce po 7.00 p.m.

Podle oficiálního příběhu byl výstřel vystřelen Rayem z koupelny penzionu nad barem nazvaným Jim´s Grill, jehož zadní část vedla do Mulberry a přední do South Main Street. Ale jak prokazuje Pepperovo vyšetřování, výstřel ve skutečnosti vyšel z pozadí keřů nacházejících se mezi penziónem a ulicí. Ve skutečnosti, jediným „svědkem“, jenž umístil Raye na scénu byl padající opilec jménem Charles Stephens, který později nepoznal Raye na fotografii a jehož řidič taxíku James McCraw odmítl svézt krátce předtím, neboť byl příliš opilý.

Keře, které zakrývaly střelce, byly příhodně zastřiženy den po střelbě, dávajíc tak falešný dojem, že střelec zde nemohl být zamaskován. Několik svědků včetně Earla Caldwella a Kingova memphiského řidiče Solomona Jonese popsalo, že viděli, jak střela vycházela z keřů a ne z koupelny penzionu, jak tvrdí oficiální příběh.

Další obětí Kingovy vraždy byl řidič taxíku Buddy Butler, který oznámil, že viděl muže utíkajícího ze scény přímo po výstřelu, jak proběhl jižně Mulberry Street a naskočil do policejního auta (toto se ukázal být MPD poručík Earl Clark). Butler toto oznámil svému dispečerovi a později kolegovi řidiči taxíku Loui Wardovi. Butler byl vyslýchán na Yellow Cab Company později ten večer policií. Wardovi bylo řečeno další den, že Butler buď upadl, nebo byl vystrčen z rychle jedoucího auta na Memphis – Arkansas Bridge.

Vlastník Jim´s Grillu Loyd Jowers později přiznal, že byl součástí spiknutí na zabití Kinga a byl shledán zodpovědným – spolu s různými vládními agenturami – za zabití v civilním soudu roku 1999 Kingovou rodinou, která byla reprezentována Pepperem.

„Kingova rodina byla nesmírně spokojena s výsledky tohoto soudního procesu a svědectvím, které z něho vzešlo,“ říká Pepper.

Betty Spates, servírka v Jim´s Grill a přítelkyně Jowerse říká ,že viděla, jak vbíhá do Grillu zadními dveřmi sekundy po výstřelu, bledý jako duch a držící pušku, kterou potom zabalil do ubrusu a schoval na regálu pod pultem. Obrátil se k ní a řekl, „Betty, ty bys neudělala nic, co by mi uškodilo, že ne?“ Ona odpověděla, „Samozřejmě že ne, Loyde.“ Spates, který se neohlásil až do 90. let také převyprávěl, že Jowersovi byla doručena velká částka peněz přímo před atentátem.

James McCraw prohlásil, že Jowers mu ukázal pušku den po střelbě a řekl, že byla tou, která zabila Kinga.

„My jsme konfrontovali Loyda,“ vysvětluje Pepper. „Řekli jsme mu, že bude pravděpodobně obžalován, pokud nám nepomůže. Jowers nevěděl, že by jej v žádném případě velká porota neobžalovala. Věděl pouze to, co udělal, na čem se účastnil, kolik peněz za to dostal – dostal docela velkou sumu peněz, vybudoval s nimi taxikářskou společnost a byl mu prominut jeho dluh v hazardu s (místním členem mafie Frankem) Libertem.“

Ukázalo se, že Liberto, spolupracovník louisianského zločineckého šéfa Carlose Marcelliho, byl zapleten v atentátu taktéž. Vlastnil sklad se zbožím a jeden z jeho pravidelných zákazníků, John McFerren, byl na svém týdenním nákupním výletě, když zaslechl, jak Liberto křičí do telefonu hodinu před střelbou: „Zastřel toho zkurvysyna na balkóně.“ Nathan Whitlock a jeho matka, La Vada Addison Whitlocková, jenž vlastnila restauraci, do níž Liberto často chodil, prohlásila, že Liberto jim řekl, že je zodpovědný za Kingovu vraždu.

Nastrčení obětního beránka

Jednou z věcí, kterou mnozí nevědí je, že Ray si ve vězení v roce 1967, rok před atentátem, odpykával 20 letý trest za vykradení potravinového obchodu v roce 1959. Po několika nezdařených pokusech o útěk se Rayovi podařilo utéci z vězení 23. dubna 1967. Ray si nebyl vědom skutečnosti, že útěk byl zosnován, neboť byl již vybrán jako obětní beránek v atentátu na Kinga, do něhož stále zbýval ještě rok.

Strážci státní věznice v Missouri bylo vyplaceno 25,000 dolarů Russellem Adkinsem starším, aby útěk povolil (jak bylo potvrzeno Ronem Adkinsem). Peníze byly doručeny Adkinsovi Tolstonem, a byla to ta samá konexe, která byla později použita pro financování atentátu na Kinga.

Po svém útěku z vězení Ray odešel do Chicaga na několik týdnů, kde si našel práci. Ale bál se, že bude chycen a odešel do Kanady, konkrétně do Montrealu, a přejmenoval se na Erika S. Galta. Jeho záměrem bylo získat pas pod falešným jménem a vycestovat do země, z níž by nemohl být vydán.

james-earl-rayV Neptune Baru v montrealské přístavní oblasti v srpnu roku 1967 Ray potkal záhadnou postavu, která se představila jako „Raul.“ Raul požádal Raye, aby mu pomohl s pašeráckým komplotem, a Ray souhlasil. V následujících měsících Ray vykonával mnoho prací, včetně pašování zbraní pro Raula, za což dostal automobil. Ray vždy musel čekat, až bude kontaktován Raulem, který jak Ray řekl koordinoval jeho aktivity až do dne atentátu.

Jednou byl Ray instruován, aby koupil pušku na srnky se zaměřovačem (ačkoli Raul nebyl spokojen s tou, kterou koupil a řekl mu, aby ji vyměnil). Ray dostal instrukce, aby odešel do Memphisu (dorazil tam 3. dubna 1968) a po setkání s Raulem v jeho motelu mu bylo dáno jméno Jim´s Grillu, kde se tito dva měli setkat ve 3 hodiny odpoledne následující den. Též předal pušku Raulovi a vždycky tvrdil, že už ji nikdy neviděl.

Ray si pronajal pokoj v penziónu nad Jim´s Grillem (ti dva se setkali v den atentátu, jak bylo plánováno). Zhruba hodinu před střelbou dostal peníze, aby šel do kina, ale nejdřív se snažil opravit pneumatiku, neboť Raul řekl, že chce použít auto. Ale když Ray uslyšel sirény, které následovaly po střelbě, dostal strach a oblast opustil.

Z obavy, že byl podveden, Ray opustil zemi a skončil v Anglii, kde byl dopaden 8. června 1968 na londýnském letišti Heathrow, když se pokoušel opustit UK. Jakmile byl obviněn ze zločinu, byl Ray tlačen svým druhým právníkem Percy Foremanem do toho, aby se přiznal, neboť důkazy proti němu jsou velmi silné a Foreman není v dobrém zdravotním stavu na to, aby mu mohl nabídnout silnou obranu.

„Foreman tam byl vyslán za účelem nahrazení původních právníků,“ říká Pepper.

Foreman nabídl Rayovi 500 dolarů, aby si sjednal jiného právníka, pokud se přizná a dokonce mu to dal písemně. Ray litoval přijetí této nabídky až do konce života. Pokoušel se neúspěšně odvolat přiznání a získat soudní proces po dalších 30 let, až nakonec zemřel ve vězení na rakovinu v roce 1998.

 

Pepper se stává přesvědčeným o Rayově nevině

Nebylo to až do doby 10 let po atentátu, co Pepper vůbec pomyslel na setkání s Rayem. Nejprve považoval za samozřejmé, že Ray je atentátníkem, ale byl povzbuzen reverendem Ralphem Abernathym, který následoval Kinga jako prezident SCLC, aby se s ním setkal . Abernathy zůstal nespokojen s oficiální verzí střelby.

Ve své knize Pepper popisuje svoje první setkání s Rayem v roce 1998 a jak rychle začal věřit, že Ray nebyl tím střelcem a že případ je v podstatě stále nevyřešen. Nebylo to až do roku 1998, co se Pepper stal jistým, že Ray nehrál žádnou vědomou roli ve spiknutí a v tom okamžiku souhlasil s tím, že ho bude reprezentovat, což činil až do jeho smrti.

Propagátoři oficiálního příběhu střelby vždy tvrdili, že Raul byl výmyslem Raye a články mainstreamových médií referují o této otázce jako stále nezodpovězené, dokonce i když Pepper nejen že našel svědky, kteří popsali svoje vazby na Raula, on dokonce našel Raula samotného za pomoci svědkyně Glendy Grabow (Pepper zjistil, že jeho příjmení je Coelho). Identifikovala Raula jako někoho, koho znala v Houstonu v roce 1963 a kdo kolem roku 1974 v návalu zlosti vyzradil, že byl zapletený v atentátu přímo předtím, než ji znásilnil. Grabow též identifikovala Jacka Rubyho jako někoho, koho viděla s Raulem v roce 1963. Tento fascinující příběh je převyprávěn jak v An Act of State, tak v The Plot to Kill King.

Jednou z nejvíce fascinujících věcí, která vychází z obou těchto knih, je vyprávění mladého agenta FBI Dona Wilsona, jenž byl po atentátu vyslán, aby zkontroloval bílého Mustanga s poznávací značkou Alabamy (Ray řídil bílého Mustanga), který byl opuštěn a o kterém se myslelo, že má spojení s atentátem. Wilson otevřel dveře auta a vypadly nějaké papíry. Později je zkoumal a našel vytrženou část telefonního seznamu Dallasu, Texas z roku 1963. Na stránce bylo jméno „Raul“ a iniciál „J“ a telefonní číslo, které se ukázalo být číslem nočního klubu v Las Vegas vedeného Jackem Rubym, mužem, který zastřelil Lee Harveyho Oswalda v suterénu dallaské policejní stanice. Druhý kus papíru měl seznam jmen s částkami peněz za každým. Wilson se rozhodl uchovat tyto důkazy, neboť se bál, že by se ztratily navždy, kdyby je odevzdal. Schovával je po 29 let do doby, kdy je dal k dispozici Pepperovi a Kingově rodině.

Střelec odhalen

Dalším neuvěřitelným odhalením v The Plot to Kill King je identita muže, který patrně vystřelil fatální výstřel. Pepper zjistil, kdo to byl od Lenny B. Curtise, jenž byl dozorčím ve střelnici memphiského policejního oddělení. Curtis to Pepperovi řekl v roce 2003 a Pepper s ním nahrál svědeckou výpověď, ale držel ji v tajnosti ze strachu o Curtisův život. Pouze po jeho smrti v roce 2013 Pepper odhalil, co Curtis řekl – že střelcem byl úředník memphisské policie Frank Strausser.

„Museli jsme být velmi opatrní co s týče (Curtisovy bezpečnosti),“ říká Pepper.

Curtis řekl Pepperovi ve své výpovědi, že slyšel, jak Strausser říká o Kingovi čtyři nebo pět měsíců před atentátem, že někdo bude „…mít vystřelený svůj zasraný mozek.“ Také popsal, že Strausser praktikoval ve střelnici s konkrétní puškou, která byla přinesena čtyři nebo pět dní dříve členem požárního oddělení. Ten požárník ukázal pušku Curtisovi a zeptal se, „Jak bys chtěl toho ničemu, to baby zde,“ Když Curtis řekl, že vypadá jako jakákoli jiná puška, odpověděl, „Ne tahle je speciální; tohle baby je speciální.“ Lenny si pamatoval, že v den atentátu Strausser strávil celý cen praktikováním s ní. (Strausser podal několik konfliktních výpovědí o tom, kde byl a co v ten den dělal.)

Po atentátu Curtis říká, že byl následován a zastrašován Strausserem. Pepper píše:

„Lenny řekl, že si následně uvědomil, že se okolo něj dějí divné věci. Jeho plyn byl podivně zapnutý, když se chystal vstoupit do svého domu. Zapálil si cigaretu, ale když otevřel dveře, ucítil plyn a rychle cigaretu uhasil. Přes ulici naproti jeho bytovému domu byl někdy zaparkovaný podivný Lincoln. Měl strach. Jednoho rána, když tam to auto bylo, nastoupil do svého auta a rychle odjel, a zvláštně auto vycouvalo a následovalo ho. Podařilo se mu uvidět řidiče. Byl to Strausser.“

V knize Pepper popisuje, jak se setkal se Strausserem, jehož popisuje jako angažovaného a oddaného rasistu.

„Neměl vůbec žádný respekt pro černochy,“ říká Pepper. „Nedával svůj rasismus moc najevo. Ale neměl vůbec pochopení pro to, kdo Martin King byl a co dělal.“

V naději na urychlení doznání Pepper lhal a řekl mu, že byl zapleten v zabití Loyda Jowerse – ale Strausser na to neskočil. Pepper také řekl Strausserovi, že stopy nalezené v keřích po střelbě byly z bot č. 13 (což je pravda). Potom se ho zeptal na velikost jeho bot:

„Trochu se ušklíbl a řekl ´velikost 13,´“ říká Pepper.

Pepper také zařídil, aby mu taxikář Nathan Whilock, jehož Strausser znal, řekl, že je dost dobrá možnost, že on (Strausser) bude obviněn ze střelby. On odpověděl: „Za co mě obžalují, za něco, co jsem udělal před 30 lety?“ Potom se přistihl a řekl, „Nebo za něco, o čem jsem věděl před 30 lety?“

Hrozba pro vládnoucí autority

Jak Pepper vysvětluje, King nebyl pouze nenáviděn establišmentem, když vzestoupil do prominence v 60. letech, on byl obáván. Nejen že měl schopnost oslovit velké množství lidí svým poselstvím míru a tolerance, měl také příslib politické kariéry. Podle Peppera King plánoval kandidovat na prezidenta na kandidátce třetí strany s kolegou protiválečným aktivistou Dr. Benjaminem Spockem. Též působil paniku v mocných kruzích, neboť zamýšlel přivést stovky tisíc chudých lidí do tábora ve Washingtonu D. C. na jaře roku 1968, aby obrátil pozornost k nepříznivé situaci chudých.

„Byli vyděšení, že úroveň hněvu, jestliže (demonstrující) nedostanou, co chtějí, vystoupí až do bodu, kde Martin ztratí kontrolu nad touto skupinou a ti více radikální mezi nimi by ji převzali a měli by revoluci,“ vysvětluje Pepper. A oni neměli vojska, aby je potlačili. To byl skutečný strach, který Armáda měla. A myslím, že to byl oprávněný strach.“

King též představoval oprávněnou hrozbu politickému establišmentu, neboť měl v plánu vyjadřovat se vehementněji ve své opozici proti válce ve Vietnamu. Byl ovlivněn článkem a fotografiemi Peppera nazvaným, “Děti Vietnamu,“ jenž byl publikován v Ramparts Magazine v lednu 1967 a měl být přetištěn v časopise Look až do doby, kdy muž, který toto rozhodnutí učinil, Bill Atwood, utrpěl srdeční záchvat a opustil časopis. (Atwood řekl Pepperovi, že obdržel návštěvu od bývalého newyorského guvernéra a ambassadora v Sovětském svazu Averilla Harrimana, který předal zprávu od prezidenta Johnsona, že by ocenil, kdyby Atwood nikdy nepublikoval nic od Peppera.)

Kromě Kingova významu jakožto mocné síly pro spravedlnost, mír a rovnoprávnost, byl také Pepperovým přítelem. A právník/novinář se musel vypořádat s touto ztrátou, neboť hledal pravdu o tom, kdo skutečně zabil Kinga a bojoval za spravedlnost pro muže falešně obviněného z vraždy. Píše:

„Pro mě tento příběh překypuje smutkem a je prosycený ohromujícími příběhy osobního a veřejného klamu a zrady. Jeho odhalení a zkušenosti způsobily pistateli depresi pramenící z nevyhnutelné konfrontace s hloubkami, do kterých lidské bytosti, dokonce i ty podléhající profesionálním etickým kodexům, upadly. Navíc je zde element osobního zoufalství, jenž vyplynulo z této dlouhé snahy, která mě dokonce přiměla zpochybnit moudrost podstoupení tohoto úkolu.“ (strana xiv,
The Plot To Kill King)

Ale postoupil jej, a my bychom za to všichni měli být vděční.

Autor: Craig McKee

Zdroj: https://truthandshadows.wordpress.com/2016/09/03/king-murdered-in-hospital/

loading…

Není zde článek celý?