Panáčkování před sudetskými Němci. Názor

Jak ukazuje průzkum veřejného mínění, většina Čechů nepovažuje odsun sudetských Němců za spravedlivý. Stejně se staví k zrušení Benešovým dekretům. Takovou atmosféru vytvořila čeští politici. „Vztah některých členů vlády k sudetoněmeckým organizacím je nutné označit za patolízalství,“ říká v rozhovoru pro Sputnik publicista Vladimír Pelc.

Česko-německé vztahy doposud obchází strašák Benešových dekretů. Jak ukazuje nedávný průzkum CVVM pouze 12 procent Čechů podporuje jejich zrušení. Měly by být zrušeny?

Benešovy dekrety jsou součástí našeho právního řádu. Nejsou právně aktuální, protože jejich cíl byl uskutečněn. Jako součást našeho právního řádu jsou nezrušitelné.

Myslíte, že Benešovy dekrety a sudetoněmecká otázka ovlivňují vztahy mezi Prahou a Berlínem?

Ovlivňují. Díky politice současné vlády — někteří její členové panáčkují na srazech či akcích sudetských Němců (Daniel Herman, Pavel Bělobrádek), nepravdivě informují občany republiky o aktuální politice landsmanšaftu, chovají se politicky servilně.

Ano, jak hodnotíte přístup některých členů české vlády k sudetským Němcům? Není někdy až příliš vřelý?

Označení „vřelý“ je eufemismus — přikrašluje špatnou skutečnost. Vztah některých členů vlády k sudetoněmeckým organizacím je nutné označit za patolízalství; např. Daniel Herman, t. č. ministr kultury, systematicky propaguje sudetoněmecké lži o tom, že prý odsun sudetských Němců bylo „vyhnání“ československých občanů německé národnosti, že to byla etnická čistka a trest formou kolektivní viny. Nic z toho není pravda.

Pavel Bělobrádek, vicepremiér vlády, se 18. 7. 2015 v Mnichově zúčastnil provokační akce landsmanšaftu.

Bude to však jen vrchol ledovce — o tajné diplomacii tímto politickým směrem se občané dovídají jen sporadicky.

Česko se za vyhnání sudetských Němců omluvilo. Neměli by se omluvit samotní sudetští Němci, že uvrhli Čechy do nacistického područí?

Za prvé: Pokud vím, tak se Česká republika za nic takového neomlouvalo; omlouval se Václav Havel v roce 1990. Ovšem pouze sám za sebe, byť byl prezidentem. Oprávnění od občanů k tomu totiž neměl. Byla to jeho úlitba za podporu, kterou sudetští Němci poskytovali jeho disidentskému hnutí.

Za druhé: Žádní sudetští Němci z našeho území nikdy vyhnáni nebyli. Označování odsunu v roce 1945 slovem „vyhnání“ je jednou ze sudetoněmeckých lží. K vyhnání došlo v devětatřicátém — nacistické hordy vyháněly naše občany z pohraničí. O odsunu sudetských Němců, kteří podporovali Hitlera, rozhodly vítězné mocnosti na konci 2. světové války, nárok na nemovitý majetek, umístěný na území Československa, odsunem tímto rozhodnutím ztratili.

Za třetí: Sudetští Němci, jejich potomci, pohrobci, ideový následovníci se nám nikdy neomluvili a nikdy omlouvat nebudou. Za nic. Ani za Lidice, ani za Ležáky. Oni se nikdy se nezřekli bývalého obdivu svých předchůdců a jejich aktivní podpory Konráda Henleina a jeho Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF), resp. Sudetendeutsche Partei (SdP), jejich minulého obdivu a aktivní podpory Adolfa Hitlera a jeho NSDAP, SS, Wehrmachtu, Freikorpsu; nikdy se kriticky nevyrovnali s aktivní účastí svých předků na zločinech nacismu.

Myslí si snad někdo, že se změnili? Omyl. Oni válečné zločince oslavují jako své velkoněmecké hrdiny. Příklad za všechny: Proč by se jinak spolkový předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt a jeho mluvčí Johann Böhm v roce 2006 účastnili oslavy devadesátých narozenin Siegfrieda Zoglmanna, důstojníka SS, germanizátora působícího v Praze za německé okupace. A kolik takových oslav se konalo a koná.

Sudetoněmecké landsmanšafty jsou nebezpečím pro nás, pro Evropu.

Názor autora nemusí shodovat s názorem redakce

Není zde článek celý?