Sice jsem kradl, ale zloděj nejsem. Dosvědčili mi to moji kamarádi zloději

Velmi nepřekvapivý a smutný je závěr slovenského nejvyššího soudu, který zamítl dovolání slovenského Ústavu paměti národa proti dřívějšímu rozhodnutí nižších soudů, podle nichž je Andrej Babiš neoprávněně evidován ve svazcích někdejší československé tajné policie StB coby její agent.

Smutné je, že rozsudek stojí na svědectví estébáků. Tedy lidí s pokřiveným charakterem, kteří byli vycvičeni ke lži, k boji proti demokracii a mimojiné i k ochraně svých agentů. Jako rozhodující soudy přijaly svědectví jistého Júlia Šumana. Podle historických dokumentů to byl právě nadporučík StB Šuman, který Babiše získal ke spolupráci coby agenta vedeného pod krycím jménem Bureš.

Je to stejný stav, jako kdyby zloděj stál před soudem za krádež. A jako seriozní svědek a garant nevinnosti onoho zloděje, by posloužil jeho šéf – mnohokrát odsouzený zloděj a nyní zlodějský kápo, který onoho souzeného zloděje poslal okrádat lidi.

Pokud se člověk chová jako zloděj, je to zloděj. Pokud se člověk chová jako estébák, je to estébák. Soud nesoud. Bohužel.

Není zde článek celý?