Boje v Číně se vyplatí všude

<!–

Alex Callinicos píše o globalizaci a o tom, jak se můžeme poučit z mezinárodních bojů a z vítězství jako jsou ty v Číně.

Znamená globalizace „závod ke dnu“, při kterém jsou mzdy v celém světě stlačovány na úroveň nejchudších zemí?
Analýzy ekonoma Richarda Freemana se často používají k podpoře této myšlenky. Před přibližně deseti lety napsal několik článků o tom, co nazýval „velkým zdvojnásobením“.
Tím měl na mysli vzrůst světové pracovní síly, který byl důsledkem plné integrace zemí jako Čína, Indie a bývalé státy Sovětského svazu do světového trhu.
Freeman tvrdil, že pokud by tyto země zůstaly mimo, globální pracovní síla by byla v roce 2000 1,46 miliard lidí. Tím, že se začlenily, se zdvojnásobila na 2,92 miliardy.
Došel k závěru, že „zdvojnásobení globální pracovní síly oslabilo vyjednávací pozici pracujících v rozvinutých zemích a stejně tak v mnoha rozvojových zemích, protože že firmy získaly nový zdroj levné práce.“
Ale nedávná studie výzkumné skupiny Euromonitor ukazuje, že probíhá mnohem komplexnější proces.

Závratný růst

Její výsledky shrnuly noviny Financial Times: „Průměrné mzdy ve výrobním sektoru v Číně prudce stouply a převýšily výši mezd v zemích jako Brazílie a Mexiko a po deseti letech závratného růstu, kdy obyvatelé Číny zažili ztrojnásobení částky na výplatní pásce, se dotahují na země jako Řecko a Portugalsko.“
„Hodinové mzdy čínské pracovní síly nyní v úhrnu převyšují mzdy v každém větším státu Latinské Ameriky kromě Chile a pohybují na úrovni okolo 70 procent slabších zemí eurozóny.“
Takže v letech 2005-2016, v období, které uplynulo od doby, kdy Freeman poprvé publikoval své články, se průměrné hodinové mzdy ve výrobním sektoru Číny ztrojnásobily. Propadly se naopak v Brazílii, Mexiku, Jižní Africe a nejvíce v Portugalsku – z 5,15 libry na 3,68 libry na hodinu.
Můžeme zde vidět kombinaci tří procesů.
Za prvé, Čína se stala nejdůležitějším centrem globální průmyslové výroby.
Částečně to zahrnovalo přímé zahraniční investice nadnárodních korporací, které v Číně zakládaly své dceřiné firmy. Ale nadnárodní společnosti často outsourcují výrobu na globálním Jihu, jak ve své důležité knize Imperialismus ve 21. století upozorňuje John Smith.
Cílem je přesunout náklady na subdodavatele a pracující. Taiwanská společnost Foxconn je klasickým příkladem tohoto jevu. Kvůli tomu, jak zachází se svými zaměstnanci v čínských továrnách, kde se sestavují výrobky společnosti Apple, se ocitla se pod těžkou palbou.

Odpor

Odpor čínských pracujících proti takovýmto podmínkám pomohl zvýšit mzdy nejen ve výrobním sektoru, ale ve všech. Čínský průmysl se stává také sofistikovanějším a produktivita v něm roste rychleji než mzdy.
Sféra výroby již nadále nemusí záviset na ultranízkých cenách práce. Firmám se může často vyplatit, že vyplatí vyšší mzdy, aby si udržely kvalifikovanější pracovníky.
Za druhé, pokrok Číny ovšem vyvíjí tlak na výrobní sektor v jiných rozvinutých ekonomikách Jihu jako je Brazílie a Jižní Afrika.
V soutěži s levnějšími a efektivnějšími čínskými soupeři, firmy v těchto zemích snižují mzdy.
Konečně, vidíme podobné procesy v jižní Evropě, jejíž výrobní sféra stále více soutěží s Čínou a dalšími ekonomikami „rozvíjejících se trhů“.
Tlak na snižování mezd je posílen škrty, uvalovanými na země jako Řecko a Portugalsko dominantními silami eurozóny. V Portugalsku přispěkly chronická masová nezaměstnanost a nedostatek poptávky k pádu mezd ve výrobním sektoru.
Pokud chceme zastavit bossy, kteří se snaží proti sobě štvát západní a čínské pracující, je důležité porozumět tomuto komplexnímu procesu zahrnujícímu jak zvyšování životní úrovně, tak ožebračování.
Že dělníci v Číně byli schopni během jednoho desetiletí ztrojnásobit své mzdy je krokem kupředu pro pracující třídu na celém světe. Na tom nebylo nic nevyhnutelného.
Čínský stát a bossové by nereagovali bez toho, aniž na ně byl činěn tlak ze strany samotných pracujících. Stejně tak nebyl nevyhnutelný ani neúspěchu hnutí pracujících jinde, při odporu vůči snižování mezd.
Čím více se budeme učit jeden od druhého, tím lépe můžeme společně postupovat kupředu.

Z časopisu Socialist Worker přeložil Martin Šaffek. Originál zde.

Není zde článek celý?