Voda v kotli už se vaří. Ale na koho?

Tak nám zemřel David Rockefeller. Muž mnoha ledvin a srdcí, to sedmé mu v noci dotlouklo, vnuk tajemnými a temnými pověstmi opředeného rodu, objekt mnoha konspiračních teorií. A po jeho smrti se, jak už to bývá, v kotlince českého internetu najednou začalo věřit v Boha, v peklo, v nebe, v anděly, čerty, zkrátka hotové výjevy z katolického baroka, které je u nás z pochybných důvodů považováno za dobu temna.

Stane se to vždycky, když zemře nějaká kontroverzní osobnost. Peklo se nepřeje nikomu, třeba ani vrahům, takže ani kdyby se Rockefeller koupal v dětské krvi, křesťan by mu peklo neměl přát. Ale stačí, aby se jednalo o člověka, který nějakým způsobem rozděloval společnost. Část lidí má pak nutkavou potřebu všem ostatním sdělit, že jeho místo je určitě v pekle. Křesťané, kteří v peklo věří, to ale nejsou.

Jednou z věcí, která odlišuje křesťanství od islámu, je totiž pokora před smrtí a posmrtným údělem každého člověka. O nikom nelze říct, že je s jistotou v pekle, protože nikdo nevidí do duše druhého člověka a neví, co prožil v posledních chvílích, které mu byly na tomto světě vyměřeny. Zároveň o nikom s výjimkou mučedníků a světců nemůžeme říct, že je s jistotou v nebi. Jisté je jen to, že duše potřebují modlitby.

V naší postkřesťanské kultuře, a zejména potom v naší ateistické zemi, se vytratila pokora před smrtí a zároveň zůstalo, byť třeba jen podvědomé, vnímání čehosi, co přece jen přesahuje naše životy. Výsledkem je, že velká část populace si přeje existenci pekla pro jiné, ale pro sebe už ne. Tato schizofrenie pak vede k vyhlášením z hlediska křesťanství nepřijatelným. A je úplně jedno, jestli se peklo přeje Rockefellerovi, Havlovi nebo třeba Vasilu Biľakovi.

Jeden africký kněz, kterému režim Idiho Amina zabil oba rodiče, mi řekl, že se každý večer za Aminovu duši modlí. Protože „jak já měřím druhým, tak Bůh bude jednou měřit mě“. I proto by se všichni, kteří zapalují jiným pod kotlem, měli radši přimluvit „tam nahoře“ za zesnulé hříšníky. Jednou jim to bude rozhodně ku prospěchu. A pokud tomu nevěří, tak se alespoň vyhnout pekelné symbolice a libovat si třeba ve tlení.

Není zde článek celý?