Češi volí negramotné politiky, nemají na výběr

Jde o naivitu, nebo sklon k autoritářství?


Zveřejňovaly se i soukromé hovory Donalda Trumpa, který byl nevědomě natáčen, když se v roce 2005 svěřoval, že se chová vůči ženám jako buran. Jeho voličům to zjevně tolik nevadí, nicméně máme zase poněkud úplnější obraz o tom, jak obdivuhodný člověk současný americký prezident je.

Falešný a prázdný Topol. Vzpomínáte? Česká veřejná diskuse dodnes používá tento výrok Václava Klause na adresu tehdy čerstvě zvoleného předsedy ODS, jemuž otec zakladatel pravděpodobně moc nepřál. Šlo přitom o zcizenou soukromou komunikaci, kterou zachytil fotograf Blesku. Díky tomu se ale podařilo odhalit, jaký je skutečný vztah Václava Klause k jeho následovníkovi.

Britské listy žádnou komunikaci nezcizily, nenahrály nikoho nevědomě, nepoužily informace, které unikly nějakou nejasnou cestou. Zveřejnily informace získané panem Maťou, který se jako občan ČR obrátil na místopředsedu vlády Pavla Bělobrádka s prosbou o vysvětlení postoje KDU-ČSL k jejich partnerovi z europarlamentního klubu European People’s Party, maďarské politické straně Fidesz, v souvislosti s jejím postojem ke Středoevropské univerzitě. 

Pan Maťa se na místopředsedu vlády obrátil ve zcela veřejné věci a získanou odpověď ve veřejném zájmu poskytl Britským listům. Místopředseda vlády Bělobrádek nemá evidentně se svým vyjádřením ve prospěch Fidesz žádný problém, neboť ho následně obhajoval v twitterové komunikaci a evidentně za ním stojí. To znamená, že jeho politický postoj, za nějž je jako zvolený zástupce odpovědný, je platný.

Pan Bělobrádek přesto není spokojen, neboť se domnívá, že taková komunikace nesmí být bez jeho souhlasu zveřejněna a používá silné výrazy a infantilní nadávky, což považuje za reakci hodnou reputace „politika, jenž vždy mluví pravdu“. Pozoruhodné. Místopředseda vlády tak prokazuje základní negramotnost ve vztahu k právu veřejnosti na informace o skutečných záměrech a postojích politiků, což je nejsilnější možný prostředek k tomu udržovat kontrolu nad demokratickým procesem. 

Ve výše uvedených kauzách s odstupem času nikoho nenapadne zpochybňovat relevanci získaných informací, a to ani s ohledem na kontroverzní způsob jejich zveřejnění. Opakovaně se ukazuje, že právě možnost porovnat oficiální, často záměrně mlhavá a takticky nejasná vyjádření s tím, co politik skutečně soudí a dělá, je cestou jak kontrolovat výkon a správu politické moci. Pokud si to pan Bělobrádek není schopen uvědomit a není to ochoten připustit ani poté, co je mu celý vztah objasněn jako žákovi základní školy, prokazuje nezpůsobilost k tomu, aby zastával nejen vládní, ale jakýkoliv politický post.

Bělobrádek prokazuje občanskou a politickou negramotnost. Co je toho příčinou, se lze jen domnívat. Hypotéza může být dvojí. Buď je tak naivní a skutečně se domnívá, že jeho odpovědnost vysoce exponovaného politika končí v okamžiku, kdy použije soukromý email. To je sice frapantní, ale pořád ještě lepší varianta. Nebo má Bělobrádek sklony k autoritářskému pojetí politiky, v němž politik – nikoliv veřejný zájem – určuje pravidla. Nevím. Ale Bělobrádkova ochota stranit autoritářské straně současného maďarského premiéra Orbána to nevylučuje.

Ukazuje to na celkovou bídu české politické scény, na níž lze Bělobrádka považovat za to relativně lepší, co nabízí. Vzdělaného a občansky sebevědomého voliče to staví před neřešitelné dilema voleb, v nichž těžko hledat byť jen elementárně kompetentní kandidáty.


<!–

–>

<!–

–>


Není zde článek celý?