Hluboce zamrazená tajemství Andreje B.

V případu prostějovské továrny na zamrazování pečiva Profrost, jejíž většinu kdysi Andrej Babiš prodal svému Agrofertu a získal tak nezdaněné peníze, se skrývají zajímavé podrobnosti. Firma získala dokonce investiční pobídku, která jí umožnila neplatit od roku 2011 žádné daně. A i když nyní Babiš přiznal, že Profrost patřil jemu, sám ji kdysi představoval jako firmu Agrofertu. Historie Profrostu je názornou ukázkou Babišova daňového matrixu.

Jak zhodnotit podíl ve firmě více než třistakrát za čtyři roky? Kupte budovu a pozemky od své vlastní pekárny za sedm milionů. Vybudujte mrazírnu pečiva na místě, kde jste předtím zavřeli výrobu cukrovinek. Zařiďte si odpuštění daní za investice, za které ručí váš holding, a za vytvoření nových pracovních míst, která jste předtím zlikvidovali. Prodejte osmdesát procent mrazírny pečiva za 527 milionů svému holdingu, který vám na to půjčoval, dodával suroviny, staral se o zázemí a s firmou převzal i úvěry.

Je to docela snadné, když v tom umíte chodit.

Od věnečku k lednici

Z areálu prostějovské pekárny se kouřilo jako z malé elektrárny. Začalo sice jaro, ale brzo dopoledne bylo stále jen těsně nad nulou. Před devátou přijel po krátké přístupové ulici kamion s dlouhým návěsem a chladicím zařízením, za půl hodiny další. Oba obkroužily vnitřní dvůr pekárny, jíž dominuje silo na mouku – vysoká budova s logem PENAM na bocích úplně nahoře. Kamiony se musejí vytáčet, aby zvládly proklouznout do zadní části areálu, nacouvat k chladicím skladům a spolykat tuny hluboko zamrazeného pečiva. V této části pekárny se víc mrazí, než peče. Na hlavní budově také není logo pekáren PENAM, ale červenomodrý znak společnosti Profrost.

„Tohle celé byl jeden podnik,“ popisuje areál Metoděj Vinkler, bývalý vedoucí cukrářského provozu v prostějovské pekárně. „Byly tady dva provozy. Vzadu, co je to velké silo na mouku, to je pekárna. A tohle, ta budova s nápisem Profrost, to byla cukrárna, kterou jsem vedl,“ ukazuje přes plot. Jako šéf provozu měl k ruce sedmdesátku cukrářek a cukrářů vyrábějících věnečky, větrníky, trubičky, tyčinky, turecké medy, lámanou čokoládu, croissanty a stovky dortů denně. „Vedle toho jsme dělali i polotovary jako korpusy, vaničky, ale i speciální zakázky na svatby a hostiny, měsíčně jsme udělali i zhruba pětadvacet tun perníku. Z osmdesáti procent to byla ruční práce.“

Pekárna je jen deset minut chůze od historického centra Prostějova. Péct se zde začalo v půlce osmdesátých let. Po revoluci se prostějovská pekárna a cukrárna nejprve osamostatnila a na přelomu tisíciletí nakonec zakotvila pod střechou PENAM, v nově vytvořeném sdružení moravských pekáren a mlýnů.

Nyní dvaasedmdesátiletý cukrář byl celou dobu u toho. Z prostějovské pekárny odešel až krátce před penzí v červenci 2005. Nechtěl být tím, kdo jako poslední zhasne v cukrářském provozu. Podle Vinklera náročnější ruční výroba k útlumu směřovala delší dobu především kvůli nástupu řetězců a zlevňování výroby, ale i kvůli přetahování o práci mezi jednotlivými pekárnami sdruženými v PENAM. Úplný konec ovšem nečekal.

Celou skupinu PENAM, tedy včetně prostějovské pekárny a cukrárny, v polovině roku 2004 koupil Agrofert Andreje Babiše. Konec cukrárenského provozu v Prostějově oznámil v březnu 2006 již nový šéf PENAM Jaroslav Kurčík, a to „kvůli zdražování energií a dalších vstupů“.

„Přišli s tím, že cukrárna končí a bude se předělávat na něco jiného. Postupně jsem se dozvěděl, že v prostorách, kde byla cukrárna, je už jiná firma. I když to vypadá jako PENAM, tak to není PENAM, ale Profrost se specializací na zamrazené výrobky,“ říká cukrář Vinkler. Podle něj několik lidí přešlo do sousedního pekárenského provozu, v Profrostu našli práci tři čtyři lidi.

Vznik továrny na mrazené pečivo by zřejmě dál zůstal jen příběhem o zavření jednoho provozu s vysokým podílem lidské práce a jeho nahrazení ziskovější strojovou výrobou. Kdyby ovšem Andrej Babiš nevstoupil do politiky, nezamotal se do vysvětlování svých daněných a nedaněných příjmů a nebyl ministrem financí, který staví kariéru na boji s daňovými úniky. Příběh Profrostu nyní ukazuje, že vznik prostějovské společnosti sehrál důležitou roli ve snižování jeho osobních daní.

Otevíráme a mlžíme

Společnost Profrost byla donedávna jen málo viditelnou součástí Agrofertu. Výrobce pečiva určeného k rozpékání v obchodech byl s půlmiliardovými tržbami a sto třiceti zaměstnanci jen malým dílkem ve stamiliardové bilanci holdingu Andreje Babiše.

Na firemním webu Profrost.cz, jehož aktualizace zamrzla někdy před pěti šesti lety, stále visí i první tisková zpráva popisující slavnostní otevření závodu v dubnu 2007. Ačkoli se ukázalo, že Profrost na počátku vlastnil Babiš, a nikoli Agrofert, v první tiskové zprávě firmy je na dvou místech zmíněno, že otevíraná pekárna-mrazírna patří do skupiny Agrofert Holding. Andrej Babiš byl při otevření na místě. Prostějovskému večerníku se pochlubil, že jde již o „třetí nemalou investici“ holdingu ve městě a Agrofert novou výrobou doplňuje portfolio svých tradičních pekáren. Radiožurnálu zase sdělil, že jde o investici na zelené louce, která doplní obilnou vertikálu holdingu.

O tom, že prostějovský Profrost patří do holdingu, byla tehdy zřejmě přesvědčená i státní agentura na podporu investic CzechInvest. Profrost získal již v květnu 2007 příslib investiční pobídky ve formě daňových prázdnin (slevy na dani) a Agrofert je v seznamu podpořených projektů z té doby uveden v kolonce „investor“.

Jenže s holdingem to skutečně bylo jinak. Společnost Profrost vlastněná Babišem sehrála důležitou roli v jeho osobním daňovém matrixu. V příběhu okolo mrazeného pečiva se miliardář dokázal placení daně z příjmů vyhnout hned několikrát.

Celý článek naleznete v magazínu Reportér.

Není zde článek celý?