Komunisté mají problém. S první „nehoráznou Trumpovou agresí“

Vypálení střely s plochou dráhou letu Tomahawk z válečné lodi USS Ross na leteckou základnu syrské armády | FOTO: ČTK

KSČM se k poslednímu vývoji na Blízkém východě vyjádřila promptně a bez chytračení: „Útok  Spojených států na Sýrii je agresí proti suverénnímu státu. Tím, že eskaluje násilí, mírové urovnání jen dál komplikuje. Ohrožuje bezpečnost celého regionu.“ Komunisté jako jediná domácí parlamentní síla Trumpovu „agresi“ odsoudili, přičemž jejich stanovisko důsledně kopíruje reakci Kremlu a jeho spojence Bašára Asada.

Čapnout šance za pačesy

Ti, kteří předpokládali, že nový americký prezident půjde na ruku Vladimíru Putinovi, oslabí zájem Spojených států o angažmá v NATO a o zahraniční dění, jsou dnes dezorientováni. Mezi bizarní sympatizanty republikánského kandidáta patřili i komunističtí předáci, i když jejich povolební reakce byly o něco vlažnější, než třeba u prezidenta Miloše Zemana.

„Hillary Clintonová byla již v kampani příliš militaristická, a to ji připravilo o hlasy promírových aktivistů,“ prohlašoval krátce po loňských listopadových volbách předseda KSČM Vojtěch Filip, který podle svých slov nebyl Trumpovým vítězstvím překvapen.

Místopředseda strany a představitel jejího stalinistického křídla Josef Skála vyjádřil přesvědčení, že Clintonová se zapletla do takové sítě mocenských zájmů, že její prohry levice litovat nemusí. „Prohrála strana války a asociálního darebáctví nadoraz, pobuřující i donebevolajícím farizejstvím. Prohráli všichni ti, komu se nedá věřit jediné slovo a nad kým se dělá nevolno. O to víc rostou akcie zdravého rozumu. Šance, které to nabízí, je potřeba čapnout za pačesy, dřív než je někdo zkusí zazdít.“

Všechno je jinak

Najednou je všechno jinak. Nejprve Trump obrátil v původně rezervovaném přístupu k NATO a ve shodě s generálním tajemníkem aliance Jensem Stoltenbergem tlačí na členské státy, aby naplnily sliby a zvyšovaly výdaje na obranu. Sám přitom razantně navyšuje armádní výdaje po letech poklesu za Obamovy vlády, což ekonomickou krizí a sankcemi oslabenému Rusku nemůže vyhovovat.

Skutečný zlom však přinesly americké raketové útoky na syrskou vojenskou základnu nedaleko Homsu v odvetě za použití chemických zbraní v Idlíbu, při kterém zahynulo téměř sto civilistů včetně desítek dětí.

„Žádné boží dítě by nemělo zažít takovou hrůzu,“ argumentoval Trump, když obhajoval rozhodnutí o vojenské akci. Podpořil ji blízkovýchodní spojenec Izrael obávající se spolupráce Asada s teroristickým hnutím Hizballáh a Íránem, který opakovaně hrozí, že Izrael „vymaže z povrchu zemského“. Premiér Netanjahu označil útok za „jasnou zprávu“, že „nebude tolerováno rozšiřování a použití chemických zbraní“.

Ve stejném duchu se vyjádřil britský ministr zahraničí Boris Johnson. „Velká Británie, Spojené státy a všichni naši klíčoví spojenci jsou zajedno: Věříme, že je velmi pravděpodobné, že Asádův režim zaútočil na vlastní lidi s použitím jedovatého plynu, který byl zakázán před téměř sto lety Ženevským protokolem v roce 1925.“

Johnson se odvolával na výsledky analýzy britských vědců. „Není pochyb o tom, že bomby byly shozeny ze dvou syrských letadel U-22, které vzlétly z letecké základny, kde byly chemické zbraně uloženy,“ dodal. Jeho slova dokládají satelitní snímky i odposlechy syrských vojáků.

Komunisté nemlží

Jiného názoru je triumvirát Rusko, Sýrie a Írán, který použití chemických zbraní odmítá. Argumentům spojenců nevěří poněkud nesourodý zástup těch, kteří si od raketového útoku zachovávají odstup. Ti militantnější, obvykle propojení s ruským ideovým či přímo finančním zázemím, už dnes dávají najevo svoje zklamání a začínají na Trumpa útočit. Nápadně přitom kopírují hlásné trouby Kremlu, propagandistické servery Sputnik, Aeronet a desítky dalších.

U komunistů je jejich postoj aspoň čitelný a rozhodně nemlží, že s Putinovou politikou nemají nic společného. „Americký útok na Sýrii je agresí, nehoráznou stejně jako její důvody. Tím vážnější otazníky klade to, proč k němu došlo na povel Donalda Trumpa. Ten přece sliboval přesně opačný přístup. Je snad Trump opravdu v kleštích sil, které ve volbách porazil?“ stěžuje si dnes Josef Skála.

Chřadnoucí ředitel zeměkoule

Stranický tisk Haló noviny vydává na titulních stranách alarmistické texty typu „První Trumpova agrese“, čímž věrně reinkarnuje éru „imperialistických válečných štváčů“ v časech normalizace. Americký úder považuje za „skandální“ a „kovbojské ukazování ega“. Opakuje Putinovo prohlášení, že nálet údajně „prospěl teroristům a výrazně zvýšil riziko incidentů mezi ruskými a americkými letouny“.

„Co Donalda Trumpa vedlo k rozkazu, který vydal? Rozhodoval se svobodně – anebo s hlavní u spánku?“ ptají se Haló noviny sugestivně.  „Proč zvolil záminku tak absurdní a profláknutou? Má světu vzkázat „jen“ to, že si chřadnoucí ředitel zeměkoule udělá, co si zamane, aniž to cítí potřebu jakkoli obhájit? Může velkopansky diktovat, a zesměšnit ty, od nichž se žádá rituální souhlas, jako groteskní pimprlata? Odkdy tak trapná kapitulace zavazuje i nás, komu vládnou?“

Trump ovšem využil situace a reagoval i na váhavost předchozí administrativy. Obama sliboval, že vojensky zakročí, pokud Asadův režim použije chemické zbraně poté, co s nimi v roce 2013 zavraždil tisíc civilistů. Následně jich pod mezinárodním dohledem odvezl 1300 tun, přičemž se později naplnily obavy, že ne všechny. Použil je ještě minimálně ve dvou případech. Obama nereagoval a svojí slabostí uvolňoval prostor rozpínavé asertivitě ruského prezidenta, který v západním světě ztrácel silnou protiváhu. A vůdci typu Putina ničemu jinému než síle nerozumějí.

Na náš názor se neptají

Bezpečnostní analytik Tomáš Pojar doplňuje: „To nebyl vzkaz jenom do Sýrie, ale i do Íránu, Severní Koreje a všude tam, kde se jednotlivé režimy snaží o získání jaderných zbraní a testují rakety středního a dlouhého doletu s konvenčními, ale potenciálně i nekonvenčními hlavicemi. Něco takového Spojené státy nechtějí tolerovat.“

Zároveň se potvrzují slova komentátora Jefima Fištejna ještě z doby před útokem na syrskou základnu: „V mnoha ohledech to dopadne zhruba tak jako s podezřením, že Trump bude tančit, jak Putin bude pískat, že je div ne agentem Ruska v Bílém domě. Na ruském směru výroky a činy nové americké vlády již dnes překonaly vše, co Obama vydával za projev své neústupnosti. Ani reset či restart, ani uvolnění napětí, ani nová mnichovská zrada či druhá Jalta, ani zrušení sankcí, nic z toho není a nebude.“

A rozhořčení komunisté? „Na náš názor se neptají,“ stěžuje si Skála v Haló novinách. „Tím méně je důvod poklonkovat straně války. Teď to chce kuráž a soudnost. A ne patolízalské sklapovačky,“ dodává. Soudnost ovšem komunisté nemají, zato patolízalské sklapovačky před kremelskými loutkáři předvádějí velmi hbitě. Á propos, proč by se jich měl někdo na jejich názory ptát?

Není zde článek celý?