Proč bychom měli zrovna Rusku, Sýrii a Íránu věřit, že chtějí něco vyšetřit?

Ministři zahraničí Ruska, Íránu a Sýrie označili americký útok na syrskou leteckou základnu, který minulý týden následoval po chemickém incidentu, za „akt agrese hrubě porušující mezinárodní právo a chartu OSN“. Ministři chtějí, aby záležitost vyšetřila Organizace pro zákaz chemických zbraní, ale požadují, aby tam bylo „vyvážené zastoupení odborníků podle členských zemí“. Podle ruského ministra zahraničí Lavrova prý nelze dopustit, aby se zabránilo „nezávislému a objektivnímu vyšetřování“. Prý chtějí usilovat o nalezení pravdy.

Jenže ve středu Rusko vetovalo západní návrh rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která odsuzovala chemický útok v Sýrii a žádala jeho vyšetření.

Ohledně toho, co se stalo, mají strany zúčastněné v konfliktu různé názory. Podle západních zemí útočil chemickými zbraněmi režim Bašára Asada, zatímco ten tvrdí, že mohlo jít o únik chemikálií ze skladů povstalců zasažený při útoku.

Problém každého takového vyšetřování je v tom, že není jisté, zda jeho výsledky některá ze stran nakonec přijme. Už jsou tu výsledky z vyšetřování sestřelení malajského civilního letadla nad Ukrajinou nad územím ovládaném separatisty podporovanými Ruskem. Rusko popírá, že by s tím mělo něco společného. Popírá i vojenskou podporu separatistů, přitom ti mají prokazatelně nové verze ruských zbraní, které Ukrajina nikdy neměla.

Američané mají zase za sebou stín v podobě obvinění Saddáma Husajna, že vlastní chemické zbraně, což se nakonec nepotvrdilo, protože se v Iráku zmíněné zbraně nenašly. Je pravda, že po letech byly některé chemické látky objeveny, jednalo se ale o staré zásoby, tedy nikoli přesně to, čím se zdůvodnila invaze USA do Iráku. Za Saddáma tedy nebyly všechny chemikálie zlikvidovány. Nepodařilo se také doložit, že jeho režim mohl chemické zbraně přesunout do Sýrie. Saddámovi se ale stalo osudným, že sice slovně držení chemických zbraní popíral, ale účinné kontroly na místě neumožnil.

Syrský režim je také znám bezohledným chováním vůči vlastnímu civilnímu obyvatelstvu, což jeho legitimitu dost podkopává. Rusko se chovalo stejně bezohledně v Čečensku. Írán má také máslo na hlavě ohledně svého jaderného programu. Za prezidenta Baracka Obamy byla sice s Íránem uzavřena jaderná dohoda, ta je ale kritizována například Izraelem jako nedostatečná. Nedává možnost účinně zasáhnout, kdyby se Írán rozhodl svůj program obnovit.

Všechno tedy stojí na důvěře mezi aktéry syrské války, a ta je v současnosti nulová. Že bychom se v krátké době přesvědčivě dozvěděli, jak to s chemickým útokem bylo, je nepravděpodobné.

Není zde článek celý?