Retro: Běžná klišé pravicových diskutérů

8. dubna 2010

V diskusích pod články blogerů se člověk občas setkává s názory, nad kterými zůstává zdravý rozum stát. Jedním z nejčastějších pravicových klišé jsou ta, která se týkají DANÍ. Je neuvěřitelné, k jakým závěrům dokáže dojít malý český pravicový člověk. Daně jako trest pro schopné a pracovité – toto klišé je bráno prakticky jako dogma, nad kterým se nediskutuje. Čtenář časem dospěje k zábavnému názoru, že podle pravicových diskutérů jsou daně pekelným vynálezem socialistů, a to především socialistů českých. Což samozřejmě každého českého socialistu těší. Český pravičák žije v hrozném českém daňovém socialistickém pekle, zatímco všude vůkol panuje bezdaňový ráj. To, že se ve světě nejen platí daně, ale že jsou progresivní a mnohem vyšší, než v Česku zamýšlí zavést ČSSD, je bráno za pustou propagandu a patrně součást předvolební kampaně socanů.

Pravdou však je, že člověk informovaný o skutečných záměrech ČSSD v oblasti vyšší daňové sazby se nestačí divit lidové tvořivosti pravicových diskutérů. Vzhledem k tomu, že zvýšení daní se týká částek nad 1,2 miliónů korun ročně, tak by člověk až nevěřil, kolik milionářů diskutuje na internetových stránkách. Podle statistiky se totiž zvýšení daní má týkat pouze necelých dvou procent nejbohatších Čechů. Jistě najdou se i takoví, kteří svůj článek nazvou „Zvýšení daní pro střední třídu“. Nazvat dvě procenta nejbohatších střední třídou není zrovna důkazem zdravého rozumu. Najdou se i tací, kteří označí zvýšení jediné sazby daně pro nejbohatší  plošným zvýšením daně pro všechny. K tomu už lze jen dodat, že tito lidé opravdu netrpí paranoiou, jen mají neustálý pocit, že je někdo sleduje. Pravicoví přátelé také jako argument rádi používají tzv. složenou daňovou zátěž. K dani z příjmů se přičte ještě sociální a zdravotní pojištění jako zdravotní a sociální daň, případně i nepřímé daně. To je oprávněný argument. Přesto se ani v tomto směru rozhodně nejedná o český, natožpak socialistický vynález. Výše odvodů na zdravotní a sociální pojištění, stejně jako daně z příjmu byla od svého vzniku v roce 1992 až do konce roku 2006 prakticky neměnná. Výši těchto odvodů nastavilo tehdejší federální ministerstvo financí pod vedením pravicového guru jménem Václav Klaus. Zpochybňovat správnost výše odvodů z dílny pana profesora rovná v pravicových kruzích svatokrádeži a odporné herezi. Otázka, proč nastavil Vašek klasa chlap, co umí nejlíp počítat, výši odvodů tak, jak ji nastavil, se neví, a podobná otázka se panu prezidentovi nepokládá. Člověk se tak nejvýše dozví, že taková otázka je skutečně, ale skutečně falešná. Možná se za tři roky z pamětí našeho neomylného génia dozvíme více. Nebo také ne!

Další silná klišé se vztahují k SOCKÁM. Označují se různě. Nefachčenkové, nemakačenkové, neschopní, líní a nevzdělané pijavice, které parazitují na daních těch schopných, zkrátka Paroubkovi voliči. Podle představ našich diskutérů vypadá taková socka asi takto. Ráno vstává v 10 ve své vile s 20 ložnicemi. Komorník mu do postele přinese něco málo čerstvého kaviáru k snídani na zlatém podnose. Odpoledne se socka vydá s velkým pytlem svým novým Mercedesem na sociální úřad či pracák (většina informovaných diskutérů nikdy nebyla ani na pracovním, ani na sociálním úřadě, tak si tyto dvě instituce zaměňují), a obdrží do něj těch pár desítek tisíc korun sociálních dávek (pravicoví diskutéři nejsou s to pochopit, jak by člověk mohl vyžít z 5 tisíc měsíčně, když polovinu dá za inkaso ve své garsonce). Každý pravicový diskutér navíc zná nějakou tu socku, co fakt bere každý měsíc 20 táců. Možná, že nám ostatním, kteří jsme tuto sněžnou socku nikdy neviděli, řeknou jednou i její jméno. Jak je obecně známo, tak závist je typická vlastnost voličů ČSSD. Pravicoví voliči zásadně nic nezávidí. Kromě Paroubkových příjmů, jeho drahých obleků a botiček jeho dcery. To není skutečná závist. Pravicové příznivce tyto věci prostě jenom serou. Stejně jako těch pár korun sociálních dávek, které dostanou sociální případy místo tolik potřebné slušně placené práce. Každý se má starat sám o sebe, a ne natahovat ruku po sociálních dávkách. Pravicoví diskutéři mají problém s matematikou. Prostě nejsou schopni pochopit, že pracovní místa opravdu nejsou. Skutečnost, že na jedno volné místo někde připadá i 70 uchazečů o práci, je prostě pod jejich rozlišovací schopnosti. Solidarita je pro ně nějaké podivné cizí slovo s temným podtextem. Solidaritu ano, ale ať to zaplatí někdo jiný. Třeba ty socky samy. Přece nemůže nikdo chtít solidaritu od těch, co si poctivě vydělávají peníze.

Pravicovým diskutérům nejde do hlavy také majetek politiků a kandidátů ČSSD. Podle jejich vzorce přece socky volí zase jenom socky, takže politici ČSSD by také měli mít úplné hovno, to dá rozum. Jak může milionář Šlégr kandidovat za socany, to mnozí nikdy nerozchodí! Radou pro ubožáky v regionech, postižených dvoucifernou nezaměstnanosti, bývá často – „tak odtamtuď rychle vypadněte“. V Praze je přece práce dost. Sestěhovat půl miliónu nezaměstnaných z celé republiky na území velké Prahy je poněkud nepraktické, nicméně detaily pravicoví diskutéři neřeší. Důstojným zapojením do pracovního procesu jsou také nucené veřejně prospěšné práce. Zametáním ulic za vyšší kvalitu života aneb důstojnost není pro socky. Jsou i tací solidární Pražáci, kteří mají svoji chalupu někde v Jeseníkách a dlouhodobě nezaměstnaným nabízejí neméně důstojnou práci při sekání trávy na své zahrádce. Případně čištění vlastních bot či vlastního zadku. Almužna jako konečné řešení problému nezaměstnanosti!

Dalším velkým tématem pravicových diskutérů je jejich opravdu zvláštní postoj k DEMOKRACII. Obzvláště všeobecné hlasovací právo jim skutečně pije krev. Naši pravicoví milovníci dělení členů lidské společnosti podle majetku, vzdělání, rasy či sociálního původu rodičů a zarputilí odpůrci všeho, co se jen podobá slovu rovnost (někteří si ho zoufale pletou se slovem totožnost) zkrátka nejsou s to pochopit, jak může mít hlas líné socky z Nemanic stejnou váhu jako hlas schopného podnikatele ze Zlaté a stověžaté. A tak nás stále ohromují možnostmi, jak tuto dějinnou nespravedlnost jednou provždy překonat. Už jsem v diskusích slyšel spoustu neuvěřitelných návrhů na vylepšení hlasovacího práva. Většinou jde o staré bolševické manýry. Zrušit a zakázat. Takže hlasovací právo by neměli mít důchodci. Mají být rádi, že jsou rádi a nezaclánět (beztak už to mají za sebou). Samozřejmostí je nepustit k urnám socky a nezaměstné. Také státní zaměstnanci jsou podezřelá grupa. Zábavná je myšlenka, že kdo neplatí daně, ať nevolí. Tito zlepšovatelé mají patrně na mysli daně přímé. Protože, jak známo, nepřímé daně platíme samozřejmě všichni a stále. Je s podivem, že tito nepřátelé návratu komunistů k moci nám tu rýsují budoucnost své vylepšené demokracie, která se komunistické diktatuře silně přibližuje. Velkým problémem se jeví být diskutéři, kteří sice bolševickou diktaturu před rokem 1989 nepamatují, ale diktátorské manýry jakoby nasávali spolu s mateřským mlékem. Nejvíce mne pobavil jeden, který si jako pozitivní vzor z období bolševické totality vybral 100% zaměstnanost. A paragraf o přiživníctví, který nemakačenky posílal za mříže. Doporučil bych mu film Bony a klid, ale s vysvětlivkami pamětníků. Také jsem si vzpomněl na pár vtipných glos z období totality. Třeba obyvatelé předstírají, že pracují a stát předstírá, že je za to platí. Případně ono populární Kdo nekrade, okrádá rodinu! Takové Melčákovo rodinné krédo!

Není se čemu divit. Podle jednoho z kolegů blogerů, který je povoláním psychiatr, je tato pravicová lůza přímo přitahována každým, kdo zaručí vládu silné ruky, kde je každému vše jasno a o ničem se nediskutuje. Kde vládu zaručuje silná a rozhodná osobnost, a ne pár set poslanců ve Žvanírně volených sborem nesvéprávných ubožáků. Potřebujeme vládu schopných, tedy bohatých tvůrců skutečných HODNOT. To jsou ti, kdo vydělávají peníze a vytvářejí pracovní místa pro ty ubožáky, kteří leží až na samém konci potravinového řetězce (to je jedno z nejhorších klišé, které jsem tu četl). Jakoby vytváření pracovních míst byla charitativní činnost, a ne nástroj vytváření normálního zisku! Pravdou je, že tím tvůrcem skutečných hodnot a zisku jsou ti hloupí zaměstnanci. Bez nich by totiž naší schopní, pilní a vzdělání nevytvořili vůbec nic!

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

Není zde článek celý?