Vědci odhalili tajemství lovu šavlozubých tygrů

Známky poškození na kostech šavlozubých tygrů a pravlků, hlavních dravců doby ledové, pomohly vědcům odhalit tajemství jejich lovu a pochopit, jaká zranění byla pro ně smrtelná, stojí v článku uveřejněném v časopise Nature Ecology & Evolution.

Podle paleontologů, šavlozubí kočkovití smilodoni (Smilodon fatalis) a pravlci (Canis dirus) byli naprostí antipodi — kočkovité šelmy lovily mohutnou kořist z úkrytu, skákaly na ně a snažily se jim překousnout hrdlo, zatímco pravlci útočili na středně velkou býložravou zvěř, kterou zpravidla uštvali.

Analýza pozůstatků dravců ukázala, že rozdíl ve způsobu jejich lovu lze vysvětlit tím, jaká zranění nejčastěji utrpěla. Například šavlozubé šelmy si nejčastěji poškozovaly páteř, ramena a zadní končetiny, zatímco pravlci si způsobovali zranění předních a zadních končetin a lámali si vaz.

Tyto údaje potvrzují hypotézy vědců o tom, jakým způsobem tito dravci lovili svou kořist. U šavlozubých tygrů nejčastěji docházelo ke zraněním v těch případech, kdy se jim nepodařilo přitlačit svou oběť předními končetinami, když na ně zaútočili z úkrytu. Ta je v takovém případě buď odhodila, nebo padala na tělo šelmy a lámala jí tak páteř. Pravlci si zase mohli zlomit vaz, když jejich kořist mávala hlavou, aby je ze sebe shodila. Ke zlomeninám končetin zase docházelo, když pravlci klopýtli během pronásledování.

Je zajímavé, že ke zraněním mnohem častěji docházelo u kočkovitých šelem než u jejích vlčích „konkurentů“. To je podle vědců spojeno s tím, že šavlozubí tygři lovili mnohem větší kořist a dělali to samostatně, což zvyšovalo riziko zranění. Dále to může být spojeno s tím, že se smilodoni dožívali mnohem vyššího věku než pravlci.

Není zde článek celý?