Z čistého listu. Jak žijí syrští uprchlíci v tureckém Izmiru. Názor

Turecké město a stejnojmenná provincie Izmir, hraničící s Řeckem, i nadále přijímá na svém území velký počet uprchlíků ze Sýrie. Někteří z nich se chtějí v budoucnu přesunout do Evropy, někteří se touží vrátit domů, až tam skončí válka. O tom, jak se Syřané snaží zařídit se v Izmiru a začít život od začátku, vyprávějí korespondenti Sputniku.

Před tím, než byla 18.března 2016 uzavřena dohoda mezi Tureckem a EU v otázce umísťování uprchlíků, průměrně 2500 osob denně se přepravovalo po moři z Turecka do Řecka.

Po podepsání dokumentu se tento proud snížil na 100 osob. Vzhledem k tomu, že většina migrantů přijížděla z oblastí, blízkých řeckým ostrovům, dívali se na Izmir jako na jakousi „bránu do Evropy“.

Korespondenti Sputniku navštívili oblast Basman a hovořili s některými uprchlíky.

Ahmed z Aleppa před třemi roky přijel do Gaziantepu a potom se dostal do Izmiru, kde se společně se svou rodinou usídlil v oblasti Agora. Ve svých 52 letech nepracuje, ale jeho syn tady pracuje jako stavař.

„Život je tady složitý, ale já nechci jet do Evropy. A už vůbec ne nezákonnou cestou, na lodi nebo loďce. To může stát život. Jak může člověk vědomě riskovat svůj život? Ale jak skončí válka, chci se vrátit do Aleppa“.

35-letá Avšin Mustafová přijela do Izmiru k příbuzným společně s pěti dětmi po výbuchu, ke kterému došlo vedle jejího domu v Haseku v roce 2012. Podle jejích slov se mnoho jejích známých syrských Kurdů přestěhovalo ke svým známým v Turecku.

Manžel Avšin zůstal v Sýrii a ona sama teď pracuje v továrně na výrobu oděvů a vydělává 300 lir (kolem 82 dolarů) týdně. Tři děti Avšin chodí do školy a 16-letý syn hledá práci.

„Hledá práci všude, kde je to možné, ale tam, kde jsou ochotni ho přijmout, mu nabízejí za 12-ti hodinový pracovní den 150 lir (kolem 40 dolarů). Copak je to lidské?“, říká žena.

Avšin říká, že se nechce vracet doSýrie ani po skončení války.

„Ani jestli tam (v Sýrii — pozn.red.) jednou skončí válka, nechci se tam vracet. Teď je skutečně všechno jinak. Sousedi už nejsou ti, co byli, moji příbuzní tam nezůstali. Teď nevidím důvod k návratu“, říká.

Mnozí syrští uprchlíci v Izmiru si stěžují na vysoké nájemné a špatné bydlení. 33-letá syrská Turkmenka Fatima netají své rozhořčení: „Nijak nemohu pochopit, proč nám určují tak vysoké ceny za pronájem bydlení? Tyto domy, tyto byty, v nichž musíme bydlet, jsou ve špatném stavu, podmínky jsou velmi těžké, před námi v nich nikdo nežil. Nicméně majitelé domů stále zvyšují platbu za bydlení“.

Není zde článek celý?