Zřejmě nevyvratitelné důkazy Boží existence, o nichž se přesto moc nemluví

Bůh Otec (vlevo), Ježíš Nazaretský (uprostřed) a Duch svatý (symbolické ikonografické zobrazení) | FOTO: Wikipedia / Andrej Rubljov

Ačkoli je Boží existence téměř s jistotou prokázaná, spousta lidí o tom neví. Proto vás chceme v souvislosti s Velikonoci a s přípravou na oslavu 100. výročí zázraků u portugalského města Fátima se známými důkazy seznámit.

Máme k dispozici v zásadě tři typy důkazů – prokazatelné zázraky jakožto důkazy přímé, naprosto fascinující otazníky kolem vzniku a vývoje vesmíru jakožto důkazy nepřímé a dále také různá svědectví (možná včetně některých zážitků z klinické smrti, kdo ví). Podle dochovaných záznamů přesvědčil Ježíš z Nazareta svými činy a myšlenkami své následovníky natolik, že riskovali v různých oblastech světa své životy a deset z jedenácti skutečně bylo zavražděno (přičemž dvanáctý, Jidáš Iškariotský spáchal sebevraždu).

Pojďme se dnes podívat na dva prakticky nevyvratitelné zázraky, o kterých se kupodivu přesto na školách moc neučí a v médiích moc nemluví. Na fantastická zjištění ohledně vzniku a vývoje vesmíru se v deníku FORUM 24 zaměříme zase někdy jindy.

Nejprve je nutné odpoutat se od veškerých emocí. Je asi pravdou, že křesťanství či jakákoli víra obecně přitahuje specifickou skupinu lidí, všimněte si třeba, že většina jeptišek si je poměrně podobných a málokterá jeptiška je dejme tomu modrookou blondýnkou. Stejně tak víra některé lidi a priori odpuzuje, možná proto, že nechtějí vypadat jako iracionální vyvolávači duchů. Ve skutečnosti by však přece víra neměla být závislá na povaze či náladě člověka.

Mnoho lidí pochopitelně nechce být spojováno s vírou v různé paranormální jevy, jenže právě křesťané jsou ti, kdo by na strašidla ze záhrobí, magii či pevně stanovený osud věřit neměli.

Mají naopak důvod věřit, že lze objektivně říci, co je dobré a co je špatné. Mají důvod věřit, že každý člověk si zaslouží hezký život. V neposlední řadě asi mohou věřit také na svobodnou vůli.

Překážkou pro někoho může být také kontroverznost Ježíše z Nazareta. Je však těžko pochopitelné, proč je pro některé oponenty křesťanů tak kontroverzní. Lišil se od nás jen tím, že byl údajně enormně spravedlivý, ale zároveň velmi vstřícný (tedy nikoli a priori přísný) a nikdy nikomu neodmítl pomoc.

Navíc nebyl, přestože tak někdy bývá interpretován či podvědomě vnímán, komunistou, anarchistou, ekologickým aktivistou, neodpovědným populistou, nacionalistou, centrálním plánovačem a dost možná ani ortodoxním pacifistou. Podporoval (a věříme‑li na jeho vzkříšení, tak dosud podporuje) především vzájemnou pomoc mezi lidmi a nebyl (není) proti soukromému vlastnictví. Ale to není zase tak společensky kontroverzní, co říkáte?

V křesťanském světě jsou tedy známy přinejmenším dva velmi přesvědčivé důkazy Boží existence, se kterými si ateisté nevědí rady. Jedná se o zjevení (náhlé objevení se) Panny Marie. První se sice odehrálo již v roce 1531 v Mexiku, ale důkazy máme k dispozici dosud, dokonce lepší než tehdy. Druhé se odehrálo před sto lety v Portugalsku a do jisté míry mělo desítky tisíc svědků. Mnozí z vás o tom jistě slyšeli. Popišme si obě nevysvětlitelné události.

V prosinci 1531, v období evangelizace Mexika španělskými okupanty, se zjevila mexickému indiánovi dívka vypadající jako míšenka (či indiánka), která o sobě tvrdila, že je Panna Marie. Požádala ho, aby zašel za místním biskupem a vyřídil mu, aby na kopci, kde k setkání došlo, postavil kostel. Vzhledem k tomu, že měl indián problém se k biskupovi dostat a následně ještě věrohodně předat své svědectví, sešli se Panna Marie s indiánem víckrát. Nakonec pro biskupa připravila důkaz, aby uvěřil a stavbu realizoval.

Poslala indiána na vrchol kopce pro růže. Ačkoli byl prosinec, indián skutečně našel rozkvetlé růže, jaké tam nerostly ani v létě, a natrhal je do svého pláště. V okamžiku, kdy je z pláště vysypal před biskupa, se na plášti nevysvětlitelně objevil obraz Panny Marie. Zázrak velmi pomohl tehdy právě začínajícímu šíření evangelia (resp. křesťanské víry obecně) po Latinské Americe.

Možná si říkáte, zda historce věřit. Důkazy jsou však neprůstřelné, protože se plášť s obrazem zachoval dodnes. Záhad spojených s pláštěm je celá řada, mimo jiné je velmi podivné, že se zachoval tak dlouho a že na něm nejsou zřetelné tahy štětcem. Zdaleka největší záhada se však vynořila až v roce 1951, kdy bylo zjištěno, že se v očích Panny Marie na plášti zrcadlí celý výjev, kdy indián vysypal růže. Po podrobnějším zkoumání mimo jiné experty z firmy Kodak se indiánův plášť jeví podobně jako fotografická deska, která zachytila neviditelnou Pannu Marii vznášející se nad biskupem, indiánem a dalšími svědky zázraku právě v okamžiku, kdy obraz vznikl. Právě včetně zachycených lidí odrážejících se v zornicích Panny Marie. Výjev je tak miniaturní, že je vyloučené, aby byl nakreslen, zvlášť před tolika lety. Naplňuje přitom zákonitosti fungování skutečných očí objevené mnohem později.

Druhá nevysvětlitelná záhada se odehrála za války v roce 1917 na louce v katastru portugalského města Fátima. Panna Marie se zde pravidelně ukazovala třem dětem. První zjevení se odehrálo 13. května 1917 a proto se v současnosti chystají velké oslavy k 100. výročí události. Jejich svědectví znělo velmi věrohodně, ale věřit mu nemusíte.

13. října 1917 se však odehrálo něco velkolepého. Panna Marie totiž dětem dopředu řekla, že chystá na tento den v poledne zázrak, který přesvědčí každého, kdo jim nevěřil. Ačkoli ten den pršelo, sešly se na louce desítky tisíc Portugalců včetně tisku (a to i vládního, proticírkevního). V poledne pršet přestalo, objevilo se slunce a začalo se hekticky pohybovat po obloze a měnit barvy.

Nechme stranou, že to buď nebylo slunce, nebo se kývalo jen zdánlivě (podle některých odborníků např. vlivem sopečného prachu ze sopky z Latinské Ameriky). Je však nezpochybnitelné, že děti předem na určený čas předvídaly nějaké znamení. Nemůžete tvrdit, že se zázrak nestal, když měl desetitisíce svědků. Obdobně nemáme uspokojivé vysvětlení kulového blesku, ale drtivá většina fyziků v něj věří, protože byl pozorován mnoha svědky. Dvě z dětí brzy zemřely na španělskou chřipku, ale Lúcia pak byla až do své smrti v roce 2005 řádovou sestrou.

Na závěr už si snad jen položme otázku, proč dochází pouze ke sporadickým zjevením, a to ještě zrovna Panny Marie. Už v biblickém „Listě Židům“ je předpovězeno, že Bůh přestává od dob Ježíše promlouvat k lidem ústy proroků. Důvodem může být, zdá se, právě to, aby se lidé mohli pro víru rozhodnout svobodně. Přikázaná víra totiž nemá smysl.

Se zřetelnou ironií to vyjádřil sám Ježíš, když „prozradil“ svým žákům, proč mluví v podobenstvích: „(…) těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou, aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno. ‘“

Hezké Velikonoce!

Není zde článek celý?