Demokracie nájemných vrahů?

Miloš Zeman se svým groteskním způsobem stal „přehodnotitelem všech hodnot“, o jakém kdysi fantazíroval německý filosof Friedrich Nietzsche. V prezidentské volební kampani sprostě lhal o rodině manželky protikandidáta a o mnoha dalších věcech, z čehož byl soudem usvědčen. Krátce po nástupu do funkce bez jakéhokoliv ústavního oprávnění jmenoval nelegitimní Rusnokovu vládu. Obrátil naruby ústavní zvyklosti, když zasahoval do práce ministerstva zahraničí a pokoušel se zasahovat i do výzbrojní politiky ministerstva obrany. O své vůli se tento někdejší „proevropský kandidát“ stal čínským krtečkem a pandou. Vynalezl neexistující článek Ferdinanda Peroutky, srdečně popřál utopení novinářům, smrt abstinentům a vegetariánům, v rozhlase hýřil vulgaritami hodnými putyky páté cenové skupiny. Při oslavách 17. listopadu vystoupil na společné akci s proruskými propagandisty a islamofoby, což by ovšem nemělo nikoho překvapovat – jeho dobře známé názory jsou s oběma zmíněnými skupinami zcela sourodé.

V současnosti brání řádnému vyšetřování kauz spojených s ministrem financí Babišem – a místo toho se zuby nehty snaží za každou cenu „sejmout“ premiéra Sobotku, na nějž nedávno dokonce mával holí. Ledva se Sobotka vydal na zahraniční návštěvu, Zeman naschvál za jeho zády svolá koaliční poradu do Liberce.

Omilostnění Kajínka do zmíněné řady prezidentových činů zcela logicky zapadá. Jak lépe totiž dát najevo, že v této zemi už neplatí naprosto žádná civilizační pravidla, že všechno je jen otázkou zvrácené zlovůle nemocného starce na Hradě? Propustit z vězení nájemného vraha, to znamená vysoce symbolický čin.

Signalizuje, že se Česká republika mění ze společenství řádných občanů v jeden veliký Kmotrostán, který sice přivede živnostníka na mizinu za banální chybu v daňovém tiskopise – ale zabijáky velkomyslně pouští na svobodu.

Že se země, v níž se už nedá normálně žít, pod Zemanovým vlivem pomalu stává demokracií pro nájemné vrahy.

Není zde článek celý?