Kořeny prvomájových oslav

<!–

Šťastná myšlenka využít proletářského svátku k dosažení osmihodinového pracovního dne se zrodila v Austrálii. Tamní pracující se roku 1856 rozhodli zorganizovat totální stávku spolu se shromážděními a veselicemi, jimiž demonstrovali za osmihodinovou pracovní dobu.

Dnem těchto oslav měl být 21. duben. Australští pracující zprvu zamýšleli, že se oslavy budou konat pouze v roce 1856; nakonec ale měly tak silný efekt na australské dělnické masy, které jako by díky nim oživly, že bylo rozhodnuto o jejich každoročním opakování.

Co by vlastně mohlo dělníkům dodat větší kuráž a víru ve vlastní sílu než masová stávka, pro niž se sami rozhodli? Co by mohlo dodat více kuráže věčným otrokům v továrnách a dílnách než sestavování vlastních vojsk? Proto byla idea proletářského svátku rychle přijata, a začala se tak šířit z Austrálie do ostatních zemí, až nakonec dobyla celý dělnický svět.

Jako první následovali příklad australských dělníků Američané, když v roce 1886 rozhodli, že by 1. Máj měl být dnem všeobecného zastavení práce. V tento den dvě stě tisíc z nich odešlo z práce a začalo vyžadovat osmihodinový pracovní den. Policejní a právní pronásledování pak dělníkům na mnoho let zabránilo akce v tomto rozsahu opakovat. V roce 1888 nicméně obnovili své rozhodnutí a určili 1. Máj 1890 jako den dalších oslav.

Dělnické hnutí v Evropě mezitím rychle bujelo a rostlo. Nejsilnější projev tohoto hnutí se odehrál na Mezinárodním kongresu pracujících v roce 1889. Na tomto kongresu, jehož se zúčastnily čtyři stovky delegátů, se rozhodlo, že osmihodinový pracovní den musí být primárním požadavkem. Nato delegát francouzských odborů Lavigne z Bordeaux navrhl, aby byl tento požadavek ve všech zemích vyjádřen skrze úplné zastavení výroby. Delegát amerických pracujících upozornil na rozhodnutí jeho soudruhů stávkovat na 1. Máje 1890, a kongres se shodl na ustanovení tohoto data dnem univerzálních proletářských oslav.

I v tomto případě, stejně jako o třicet let dříve v Austrálii, dělníci pomýšleli skutečně jen na jednorázovou demonstraci. Kongres rozhodl, že proletáři všech zemí budou společně demonstrovat za osmihodinový pracovní den na 1. Máje roku 1890. Nikdo nemluvil o možném opakování v následujících letech.

Přirozeně, nikdo nemohl předvídat, že tato idea tak mohutně uspěje, a že bude tak rychle přijata dělnickou třídou. Nicméně stačily jedny oslavy 1. Máje, aby všichni pochopili a cítili, že se z těchto oslav musí stát každoroční a pokračující instituce.

Na 1. Máje se požadovalo zavedení osmihodinového pracovního dne. Ovšem i po té, co bylo tohoto cíle dosaženo, jsme se 1. Máje nevzdali. Dokud bude pokračovat boj pracujících proti buržoazii a vládnoucí třídě, dokud nebudou splněny všechny jejich požadavky, 1. Máj bude jejich každoročním vyjádřením.

A až bude svítat na lepší časy, až bude dělnická třída na celém světě osvobozena, i pak se nejspíš bude nadále slavit 1. Máj – na počest hořkých bojů a mnohého utrpení minulosti.

Není zde článek celý?