Leonid Ivašov: Náš výsadek klepnul USA přes nos

Jugoslávii je třeba roztrhat na cáry
Jak začala válka v Jugoslávii v roce 1999?
Náš tehdejší ministr obrany Igor Sergejev se dotazoval pohlavárů Severoatlantického paktu: „Chystáte se k útoku?“ A generální tajemník NATO Solana i velitel sil NATO v Evropě generál Clark se oháněli: „Musíme donutit Miloševiče zastavit ‚genocidu Albánců‘ v Kosovu.“
Byla válka nevyhnutelná?
K tomu významný francouzský generál Pierre Marie Gallois uvedl: „Tenkrát prostě dali dohromady čtyři generály – po jednom z USA, Německa, Francie a Británie – a dali jim úkol: je nutno naplánovat takové události, aby v jejich důsledku byla svazová Jugoslávie rozbita.“
Kdo vedl za Rusko rozhovory s USA?
Na žádost amerického prezidenta Billa Clintona byl mimořádným představitelem prezidenta RF v otázce urovnání kosovského problému jmenován Viktor Černomyrdin.
Co bylo podstatou amerického plánu?
Odpovědnost za mírotvornou operaci v Kosovu převedli Američané na NATO. To mělo bombardování ukončit až poté, co Srbové splní všechny podmínky aliance.
Jak probíhala jednání?
V jednáních s americkými generály jsme značně pokročili. Potom se však Černomyrdin zeptal náměstka ministryně zahraničí USA Strobeho Talbota: „Budeme poslouchat naše vojáky?“ Na to Talbot odmítavě zavrtěl hlavou – a Černomyrdin prohlásil: „Rusko souhlasí s návrhy pana Talbota.“
Po příletu do Bělehradu jsem odjel na naše velvyslanectví k vojenskému atašé. Informoval jsem o průběhu jednání ministra obrany Sergejeva a požádal jsem ho, aby zařídil, že Jelcin dá Černomyrdinovi jasné instrukce. Jako odpověď přišel telegram od Jelcina: „Snažte se o ukončení bombardování!“

Prapory žádají o možnost výpadu
Kdo vymyslel výpad do Prištiny?
Nejlepší hlavy na generálním štábu – moji kolegové z ministerstva a naše rozvědka. Na základě jejich posouzení byly třem našim praporům určeny oblasti jejich odpovědnosti a současně jim byly vydány předběžné pokyny k přípravě na akci. Výsadkáři se začali připravovat. Ale ministerstvo zahraničních věcí mělo pochybnosti.
Jak operace probíhala?
Rumuni a Maďaři zakázali našim letounům s výsadkáři průlet přes jejich území. Bylo proto rozhodnuto vypravit do Jugoslávie pouze jeden prapor. Ten měl vyrazit na Kosovskou Mitrovicu. Pak ale prapor musel změnit cíl. Úkol zněl tak, že 200 vojáků se má pěším pochodem přesunout do Prištiny a obsadit letiště Slatina. V Kosovu se jedná o jediné letiště schopné přijímat vojenská letadla. Na Slatině byl dislokován srbský letecký pluk.
Bylo cílem obsazení Slatiny zabránit v přistání letounům NATO?
Ano. Říkali jsme si – obsadíme letiště a oni (NATO) se bez nás nikam nedostanou. A pak začneme vyjednávat. To se také stalo. Náš prapor ale operoval na území kontrolovaném divizí NATO „Sever“.
Co jste vymysleli?
Velitel naší jednotky pravidelně informoval amerického generála, kde bylo provedeno odminování a které mosty byly obnoveny. Přitom si naši nastudovali jeho denní řád. A vymysleli to tak, že čtvrt hodiny před tím, než šel spát, za ním přijeli „s informací“. Ospalý generál houkl na naše chlapce: „Potřebujete pomoc? Nepotřebujete? Tak svou informaci nadiktujte dozorčímu, ať ji zapíše.“ Generál šel spát – a dozorčí zapsal, že ruský prapor druhý den vyrazí tím a tím směrem.
Už šest hodin jsme pochodovali územím Jugoslávie, když Talbot vyrazil letadlem do Moskvy. Tam žádal o přijetí u ministra zahraničních věcí. Američané všechno pochopili. Naším cílem totiž bylo svázat jim ruce duchaprázdnými debatami a nedat tak silám NATO možnost obsadit Slatinu, ke které už vyrazila britská brigáda, dřív než my.
Je pravda, že kvůli nám se dostali do sporu američtí a britští generálové?
Prvním velitelem sil KFOR byl britský generál Michael D. Jackson. Právě jemu zatelefonoval velitel sil NATO v Evropě generál Wesley K. Clark s příkazem: „Vytlač Rusy! Slatinu musíme obsadit my!“ Ale Jackson příkaz nesplnil. Velitelství britské brigády vyrazilo k nám – vyjednávat.
Na území kontrolovaném naším praporem převrátili Britové svůj velitelsko-štábní stroj. Pět našich důstojníků, velitel a jeho zástupci, projednávali s Brity, jak zabezpečit oboustrannou bezpečnost.
Angličané se totiž obávali jak Srbů, tak nás i Albánců.  A tak nakonec Britové … požádali, aby u nás mohli přespat.
Michael Jackson se projevil jako čestný důstojník. Nepřipustil jediný konflikt.
Psalo se, že náš prapor během působení u Prištiny téměř hladověl
Hned vedle nás byli rozmístěni Francouzi. Naši jim pomáhali stavět „buržujky“ (jednoduché pece či kamna k vytápění ubytovacích prostor; pozn. překl.). A jak Francouzi, tak Britové chodili do našich lázní. No, pravdou je i to, že naši chlapci měnili svoje „kádéčka“. Za jedno naše dvě „natovská“.
Když jsme vstoupili do Prištiny, získali jsme informaci, že vodní zdroje mohou být otrávené. Ale v Prizrenu byli rozmístěni Němci. Německý generál se nás ptal, co potřebujeme.  Já na to odpověděl, že bychom potřebovali cisternu vody. A Němci nám přivezli tolik vody, že by nám to stačilo na půl roku.
Jaký byl vojensko-politický význam našeho vstupu do Prištiny?
Když jsme tam vstoupili s naším praporem, viděl celý svět, že Rusové se přestali podřizovat USA.

Bomby a mír
Jak jste reagovali, když v březnu 1999 začaly na Jugoslávii padat první bomby?
Na ministerstvu obrany byly rozpracovány hned tři varianty plánu dalších událostí:
První varianta byla tvrdá – jít až do přerušení vztahů po vojenské linii, a to se všemi státy NATO, které se účastnily bombardování. Poskytnout pomoc Jugoslávii dodávkami zbraní. Jenže republika se zhroutila pod sankcemi.
Druhá varianta počítala s tím, že vypovíme z Ruska všechny struktury NATO s výjimkou vojenských atašé.
Když vojenští atašé přišli na ministerstvo a na naši hlavní správu pro vnější vztahy, dozorčí jim řekl: „Vaše země uskutečnila akt fašistické agrese proti Svazové republice Jugoslávie;  na ministerstvu obrany vás nikdo nepřijme.“
Poskytli jsme Jugoslávcům nějaké prostředky PVO?
Mezi listopadem 1998 a únorem 99 jsme měli „okno“ (míněna paralela se startovacím oknem pro umělé družice Země – tedy období bez vyhlášených sankcí vůči Jugoslávii, vhodné k jednání a dodávkám; pozn. překl.). Byl jsem s ministrem obrany na jednáních se Slobodanem Miloševičem. Nabídl jsem mu nakoupit na leasing naše zbraně – protivzdušné systémy S-300. Dodat jsme chtěli i Buky. Ale Miloševič na to, že Jugoslávie nemá peníze – ať prý Rusko zbraně daruje z přátelství, že se vyrovnáme později. S výsledky jednání jsme seznámili Jelcina. Ten váhal. A v únoru, kdy se vyjednávání s Jugoslávci chýlilo ke konci, byly sankce proti Jugoslávii obnoveny.
Přesto ale Jugoslávci sestřelili Bukem letoun F-16?
Což o to. Oni sestřelili i „neviditelný“ letoun F-117 nebo německé Tornado. Německý kancléř Gerhard Schröder si kvůli tomu stěžoval u Jelcina. A Jugoslávci přitom „sundávali“ natovské letouny z oblohy stařičkými systémy S-125. Jistě, Srbové měli s Jelcinem jednat razantněji. Ale Rusko bylo v názorech rozděleno – a Gajdar jezdil přesvědčovat Srby, aby vyvěsili bílý prapor. (V dotazu Komsomolské pravdy výše je sice uvedeno „Bukem“, ale ve skutečnosti se jednalo o komplex Kub – pozn. edit.)
Byli jste podrobně informováni o plánech NATO?
Věděl jsem o rozhodnutí provést pozemní operaci. A věděl jsem i to, že když se pro tuto operaci začaly sestavovat bojová uskupení, nenašel se v NATO nikdo, kdo by byl ochoten jít v prvním sledu. Američané a Angličané s tím nepočítali hned od začátku – a Němci se kvůli tomu „naježili“. Po nich i Řekové, Italové … Na Maďary tlačili – a nic. Nikomu se nechtělo umírat.
A jak se zachovala Čína? Vždyť NATO rozbombardovalo její velvyslanectví v Bělehradě?
Číňané říkali, že vojensky zatím Jugoslávcům pomoci nemohou, co se ale týká zabezpečení pro ruské výsadkáře, prosím … Pomohli desítkami milionů dolarů. Mimochodem stejně to dnes dělají i v Sýrii.
Zdroj: Kp.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Foto: YouTube.com

loading…

Není zde článek celý?