Merkelová hledí na Macrona s nadějí i skepsí

Volající chtěl vědět, zda Enderleinova univerzita má místo pro hostujícího profesora pro vládního poradce jménem Emmanuel Macron. Pisani-Ferry se svěřil německému kolegovi s tím, že Macron se rozešel s nadřízeným, prezidentem Francoisem Hollandem, a právě hledá práci.

Enderlein už tehdy Macrona dobře znal. Vyměnil si s ním pár článků a také s ním hovořil v Elysejském paláci o problematických vztazích mezi Francií a Německem. Enderlein i Pisani-Ferry si byli jisti, že Macrona čeká světlá budoucnost.

Macron dokázal napravit své vztahy s Hollandem předtím, než vzal místo v Berlíně – a následovala strmá politická kariéra.

Na evropské jeviště tak vstoupil muž, který je pro německou kancléřku spojencem i protivníkem. Chce uchovat EU, ale také překáží německé vizi pro evropský blok.

Macron se může stát drahým přítelem. Kancléřka ví, že Macron si představuje jinou Evropu než ona: Evropu, která je aktivnější a projevuje více solidarity, ale také EU, která dává větší pravomoci Bruselu. Merkel byla dlouho spokojena s kočírováním EU z Berlína. Teď ale Macron chce evropského ministra financí a rozpočet eurozóny. A představuje si dokonce i společné dluhopisy. V tomto směru by měl jistě podporu německých sociálních demokratů.

Merkel minulé pondělí sdělila špičkám vládní CDU, že nehodlá měnit přístup jen proto, že Francie má nového prezidenta. O něco později její mluvčí vydal prohlášení, podle nějž spolková vláda nepodporuje myšlenku evropských dluhopisů (eurobondů).

Na druhé straně Merkelová nechce novému prezidentovi komplikovat život. Jeho zvolení přišlo v okamžiku, kdy její vliv v Evropě slábne. Kontinent se ještě nevzpamatoval z rozdělení, které vyvolala politika kancléřky po nástupu finanční krize.

Jen s Macronovou pomocí dokáže zahojit rány způsobené její uprchlickou politikou. Pokud by si nedokázala získat nového obyvatele Elysejského paláce, čelila by otevřenému obvinění, že udělala víc pro rozdělení než pro sjednocení Evropy. Její politický odkaz zčásti závisí na vztazích s Macronem.

Jde o zajímavou situaci. Středolevicová SPD se snaží prezentovat jako skutečný Macronův spojenec a snaží se před záříjovými volbami vyvolat stejné nadšení pro EU, s jakým vedl kampaň Macron. Ministr zahraničí Sigmar Gabriel se snaží vykreslit Merkel a zejména ministra financí Wolfganga Schäubleho jako bezcitné šarlatány, kteří svou úsporností ženou voliče do náruče pravicových populistů.

Lidé kolem kancléřky si naopak nemyslí, že by Němci volili SPD, která slibuje rozdělovat jejich peníze Evropě. Takže správný přístup k Macronovi je podle nich „respekt a rezervovanost“.

Největší rozdíl mezi Macronovými názory Berlínem lze najít v ekonomické politice. Macron by chtěl posílit měnovou unii politickým prvkem, včetně evropského ministra financí a společného rozpočtu EU kontrolovaného parlamentem eurozóny. Takový rámec by jednotlivým členským státům zajistil pomoc v případě krize. „Musíme uznat, že euro je nekompletní a nemůže se udržet bez vážných reforem,“ prohlásil Macron počátkem roku v přednášce na Humboldtově univerzitě v Berlíně.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Není zde článek celý?