Moravská bílá pole

Vzpomínám na dobu družstevních lánů a hospodaření zemědělských družstev a statků za ,,totáče“. Nadávali jsme na zemědělskou intenzifikaci, chemizaci a ničení země koly mohutných strojů.

Základem našich výhrad bylo přesvědčení, že k potravinové bezpečnosti země není taková intenzita výroby nutná.

Po roce 1989 se několik let žilo v iluzi, že se vrátí doba, kdy na půdě pracují opravdoví hospodáři a končí diktát státního plánu a státostrany. Naivní omyl. Diktát plánu nahradil diktát bezohledného zisku a státostranu zastoupila dotační zemědělská politika EU.

Zmizelo vše, co nepřináší okamžitý zisk a navíc bohužel zisk většinou dotovaný. Máme lány monokultur řepky a kukuřice. Zmizela živočišná výroba. Chemizace obrovských ploch monokultur dosáhla zběsilé úrovně. Nechci vůbec domýšlet skutečné dopady této chemizace. Na první pohled zjevně jsou zdevastované plochy polí. Bílá pole Moravy už začínají být téma i našich médií. Eroze větrná i vodní, narušená struktura půdy, to je podstata bílé barvy, která na řadě míst začíná měnit podobu Moravské krajiny.

Komunistický socialismus zničil hospodáře a dotační totalita EU vraždí samotnou krajinu. Není hospodář – není tedy, kdo by ji bránil. Bezohledné hospodaření vysává sílu ze země, která nás po generace živila. Paradoxem je, že tento způsob hospodaření neprodukuje dostatek potravin pro občany této země.

Bez dovozu potravin ze zahraničí by v této zemi byl hlad. Zastavěná a zdevastovaná zemědělská půda, chemizace půdy a vody a hladová země. To může být naše budoucnost. Je otázka, jestli budoucnost někoho zajímá? Nezbývá než hořce říct ,,zlaté časy jezeďáků“ a večer si pustit,, Vesničku střediskovou“.

Není zde článek celý?