Odpověď Trumpovi. Proč Amerika prohrává s terorismem

Během schůzky s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem americký prezident Donald Trump prohlásil, že hlavním cílem USA je „vítězství nad terorismem v Sýrii“.

Vzhledem k tomu, že globální boj s terorismem pokračuje už 16 let, vznikají přirozené otázky: proč zatím vedl pouze k rozšíření terorismu, jeho územní expanzi, a dokonce k vytvoření „teroristického státu“ na území Sýrie a Iráku?

Anatolij Vasserman: Z mého pohledu je boj s terorismem podobný nelidským druhům války.

Na přelomu 19. a 20. století byl například takový boj za zákaz z letadel shazování výbušných a zápalných látek. Velmi důležitý to byl boj, důležití lidé té doby podepisovali různé konvence. Tento boj trval až do začátku 1. světové války.

Je pravda, že v té době se vedly i další bitvy s většími výsledky. Například boj za zákaz používání otravných látek pro vojenské účely nakonec skončil úspěšně. Pravda, že už ve 2. světové válce, i když odpovídající úmluvy byly uzavřeny už v době 1. světové. Proč byl tento boj úspěšný? Protože bojové použití otravných a dusivých látek se ukázalo, lehce řečeno, neúspěšným. Ukázalo se, že je možné je použít pouze při poměrně vzácných podmínkách, a ve většině případech více škodí vlastním vojskům. Prostě více smradu než ztrát.

Proto byl tento boj úspěšný. A například Němci, i když během 2. světové války dokázali vyvinout novou generaci otravných látek — neuro paralytické, si neriskli je použít. Podle legendy kvůli tomu, že se Adolf Hitler v době korporála tolik nakazil, že několik měsíců ležel v nemocnici, přičemž s tolika symptomy, že podle tehdejší medicíny byl pro něj hřbitov nejlehčím a nejbezpečnějším východem ze situace. Podle jiné verze legendy mu spojenci vysvětlili, že mají takové technické možnosti, že mohou zalít celé Německo několikametrovou vrstvou yperitu. I když mělo Německo metody chemické války, na jejíž pozadí se yperit zdál skoro bezpečným, v každém případě by však množství tohoto zastaralého prostředku stačilo na nezvratné následky.

Druhá verze se mi zdá pravděpodobnější, protože je známo, že proti vězňům koncentračních táborů a proti našim vojákům, kteří zůstali v kamenolomech po ústupu z Kerče, a také v dalších případech, protože když bylo možné skrýt použití jedů, tak ho Němci používali docela ochotně.

K čemu byla celá tato historická exkurze? K tomu, že teror je stejný prostředek vedení boje, jako i bojové otravné látky. A je zcela pochopitelné, že ho nepoužívají ve zlobě, ale jen proto, že v danou dobu a na daném místě určití lidé nemají nic efektivnějšího, než je teror. Oni prostě nemohou použít jiné bojové prostředky.

Ve skutečnosti rozdíl mezi terorem a partyzánským bojem spočívá pouze v počátečním výběru objektu útoků. Všichni moc dobře víme, že partyzáni útočí na vojenské objekty a teroristé na občanské, to znamená na civilisty. Ale když partyzáni útočí na vojenské objekty, zároveň se pod ránu dostávají i civilisté, kteří v objektech pracují. Mimochodem, nejen partyzáni útočí na civilisty: například Anglosasové během „své části“ 2. světové války aktivně ničili celé městské čtvrti, kde zjevně žili pouze civilisté. A vysvětlovali to opět čistě vojenskými důvody: mířidla na bombardování nedovolovala přesné zasahování cílů o velikosti závodů z výšky mimo dostřelu protileteckých zbraní. Proto podle nich neměli velký výběr: buď bombardovat Němce z malé výšky a riskovat ztrátu vlastních letadel, nebo bombardovat z maximální výšky, kam mohou „dosáhnout“ jejich bombardovací mířidla a najít pro sebe omluvu („v civilních částech žijí ti lidé, kteří pracují ve vojenských závodech“).

Přesně tak i současní teroristé začínají tím, že si vysvětlují, proč nemají šanci útočit na ozbrojenou živou sílu protivníka, a poté zcela otevřeně začínají útočit na civilisty a přesvědčují se, že to dělají výhradně s vojenskými cíli.

Takže: boj s otravnými látkami skončil úspěchem hlavně díky jejich nízké vojenské efektivitě. A předpokládám, že boj s terorem skončí až tehdy, kdy budou objeveny způsoby snížení jeho vojenské síly.

Způsobů už není tolik. Hlavně je to důkladné a záměrné zničení sponzorů teroru. Je jasné, že v podmínkách, kdy hlavními sponzory teroru na Blízkém východě jsou různé struktury spojené s Amerikou, se jich samotní Američané nedotknou.

Je to systematické ničení infrastruktury teroru, to znamená těch míst, kde připravují teroristy, kde je trénují, kde jim čistí mozky, aby dosáhli jejich exploze v pravou chvíli: touto částí boje se v různé době a různých formátech zabývají Ruská federace a Izrael, jak mohu soudit. Přičemž podle výsledků je efektivnost této metody podstatně vyšší než efektivnost celé té imitace divoké činnosti, kterou se nyní zabývají Američané, když jsou rozpolceni mezi dvěma úkoly: nepodvést své partnery a zároveň oslabit tu část aktivity partnerů, která se neslučuje se zájmy samotné Ameriky.

Předpokládám, že ještě jedním dostatečně efektivním prostředkem boje někdy bude technologie rozšířeného objevování teroristů klasického typu živých bomb. Nyní je tato technologie bohužel málo efektivní nebo časově ztrátová. Pokud sečteme dobu strávenou na kontrole při vchodu do veřejných míst Izraele, nádražích Ruska a letišť po celém světě, a potom tuto dobu převedeme na lidské hodiny, uvidíme, že svět každoročně ztrácí v těchto kontrolách dobu mnohem větší, než je počet obětí teroristických útoků. Podle mě je to smutný výsledek, ale je potřeba i tak počítat.

A vývoj technologie boje s tímto druhem teroristů je bohužel daleko od vyřešení. A to znamená, že i „Americké vítězství nad terorismem“ je daleko.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Není zde článek celý?