Podle hlavy státu jsme fašisté. Nebo jako obvykle neví, co cituje?

K početným demonstracím, které se ve středu 10. května odehrály v několika českých městech na protest proti ministru financí Babišovi a žalostnému výkonu funkce prezidenta Zemana, vyšlo nespočet komentářů, článků a reportáží. A na své návštěvě v Libereckém kraji se k nim vyjádřil i pan prezident. Se svou obvyklou arogancí a přezíravostí dal nespokojeným občanům najevo, že ho ani dost málo nezajímají, že ho nezajímá ani důvod jejich nespokojenosti, a pohrdavě je označil pejorativním výrazem „kraválisti“.

Není to samozřejmě první nadávka, které jsme se od našeho pana prezidenta, sjednotitele národa, dočkali. Byli jsme už neandrtálci, obecní blázni, psychicky labilní a podobně. Pan prezident se – soudě z jeho slov – domnívá, že pokud u nás existují volby, máme svůj názor vyjadřovat výhradně hlasovacím lístkem ve volební síni a mezitím ke všemu, co se u nás děje, mlčet.

Sice si momentálně nevzpomínám na žádnou civilizovanou zemi, jejíž prezident by běžně a každou chvíli hrubě urážel své občany, ale u nás se zkrátka nadávky staly normou odpovídající všeobecné žumpoidní úrovni hlavy státu. Tentokrát však Miloš Zeman zašel ještě dál. Prohlásil, že demonstranty, kteří k němu prý byli nelaskaví, považuje za „patologickou sedlinu české společnosti“, a dodal, „jak říkal Tomáš Masaryk“.

A cože to tedy ten Masaryk skutečně říkal? O čem a o kom to takto mluvil? V září roku 1926 uveřejnil list Prager Tagblatt rozhovor s prezidentem, jehož hlavním tématem byla německá otázka. V něm se T. G. Masaryk mimo jiné vyjádřil k fašismu. Doslova uvedl:

„Fašismus je anonymní společnost nespokojených a odmítnutých s omezeným ručením k výrobě politických báchorek a raubířských historek … fašismus je patologická sedlina této krize uvnitř národní demokracie.“

Máme si tuto další nehoráznost v řadě vykládat jako prosté plácání bez znalosti faktů, jímž je náš pan prezident nechvalně proslulý? Po odporném nařčení Ferdinanda Peroutky z obdivu k Hitlerovi a veletrapné kauze neexistujícího článku, po citátu o zpěvu s anděly a vytí s vlky, který mu přiřkl, ačkoli to nenapsal Peroutka, ale Jan Stránský, poté, co vymyšlenou větu z románu prohlásil za autentický Stalinův výrok, a tak dále a tak dále, by to klidně možné bylo.

Nebo to tentokrát byl úmysl? Věděl Miloš Zeman výjimečně, co cituje? A jsou snad právem rozhořčení občané, kteří přišli vyjádřit své znechucení do ulic, pro prezidenta své země fašisté?

Vzhledem k nesmyslným výkřikům o „fašizující kavárně“, kterými svého času maniakálně zásoboval svůj twitterový účet mluvčí Ovčáček, by to zase tak nemožné nebylo. Na pováženou ovšem ano.

Zvlášť bizarní se to jeví v souvislosti s aktuální hojně diskutovanou zprávou. Zprávou o milosti pro Jiřího Kajínka. Prezident republiky omilostňuje několikanásobného recidivistu a odsouzeného vraha, přičemž jedním dechem nadává do patologické sedliny zdravotním sestřičkám, lékařům, učitelům, překladatelům, právníkům, knižním nakladatelům, studentům…, protože zástupci všech těchto a mnoha dalších úctyhodných profesí na středeční demonstraci byli.

Taky už se chcete z toho podivného zlého snu probudit?

Není zde článek celý?