Radar v Brdech: prošvihnutá šance na bezpečnostní záruky

Domácí odpůrci amerického protiraketového štítu umetli cestičku Zemanovi s Putinem. Už je čas začít se učit střílet? Skoro na den přesně před rokem (v květnu 2016) začala americká armáda v Rumunsku spouštět protiraketový štít Aegis. Je určen k ničení raket krátkého a středního doletu, kterými mohou Evropu ohrožovat různé východní země.

I když se od začátku mluví o Íránu a Severní Koreji, Rusko má už řadu let pocit, že štít je namířen hlavně proti němu. To je celkem logické – štít je přece ve východní Evropě, kterou Moskva tradičně považuje za své teritorium. A tady to začíná být velmi zajímavé. Jistě si pamatujete, že štítu, tedy radar, měly původně stát v Česku, konkrétně v Brdech. Proč tedy dnes radar mají v Rumunsku?

Oficiálně o tom rozhodl Barack Obama, který v září 2009 přehodnotil původní záměr svého předchůdce George Bushe. Neoficiálně na to ale měly vliv protesty české veřejnosti. No, veřejnosti… Proti americkému radaru v Brdech se angažovalo bizarní seskupení domácích levičáků a ekologistů. Bojovali proti němu třeba Mladí komunisté, Greenpeace nebo občanská iniciativa Ne základnám!

Podle Lidových novin stál u jejího zrodu bývalý komunistický rozvědčík Rudolf Převrátil nebo někdejší předlistopadový náčelník Hlavní politické správy Západního vojenského okruhu Československé lidové armády Oskar Marek. Jeden z mluvčích iniciativy Jan Májíček je členem komunistické Socialistické solidarity, která chce zrušit kapitalismus. Prostě samé bizarní figury.

Aktivisté z ne úplně průhledných (ne)ziskovek, které nikdo nevolí, prostě nejsou veřejnost. Jednou jim přispěje Soros, jindy Moskva. Celé to do sebe začne zapadat ve chvíli, kdy si znovu zdůrazníme geopolitické souvislosti. Novinář Karel Pacner v lednu 2008 vyslovil dobře doložené podezření, že české odpůrce radaru zprostředkovaně platí ruské tajné služby. Připomněl, že Sověti v sedmdesátých a osmdesátých letech využívali západní mírové hnutí, které finančně podporovala KGB. Nejméně polovinu těchto protestů inspirovali vyzvědači z Východu, psal Pacner.

Napojení iniciativy Ne základnám na finanční zdroje s ruskými kořeny později potvrdila i Mladá fronta DNES. Radar v Brdech tedy před lety s největší pravděpodobností zařízly zájmy Moskvy – stejné Moskvy, která dnes svou imperiální rozpínavostí začíná čím dál víc ohrožovat východní Evropu. Zatím je to Krym, Ukrajina a Pobaltí, ale časem to nejspíš bude i Česko. Už v únoru 1945 nás Moskva na Jaltské konferenci dostala do své sféry vlivu a v srpnu 1968 dala okupací jasně najevo, že Česko považuje za podřízenou gubernii.

Mít tu tak teď americký radar! Jeho hodnota by nebyla ani tak vojenská jako spíš symbolická. Rusům by radar říkal, že už nejsme jejich. Radar by tak by majákem svobody. Rumuni dnes mohou být klidnější než my. Jejich politické a ekonomické vazby na USA se díky instalaci radaru výrazně posílily. Teď se navíc dozvídáme, že Washington prodá Bukurešti rakety Patriot.

Jenže my máme místo radaru aktivní (ne)ziskovky, které nás usilovně táhnou opačným směrem, než leží západní demokratický svět. Kdyby dnes stál v Brdech americký radar, měly by to podstatně těžší. Odpůrci radaru tedy před lety umetli cestičku přátelíčkování Pražského hradu s Kremlem. Odkryli nám záda.

Připomíná mi to tragický vtip: optimista se učí anglicky, pesimista se učí rusky a realista se učí střílet…

Není zde článek celý?