Zemanova čína

Prezident Zeman rozpoutal čínu, tedy poryv špatného počasí politického, aby zmizel do Číny. V Číně bude hostem čínských partajních, komunistických bonzů, jejichž rody se drží u moci od povstání chunwejpinů, kteří vedeni moudrým Mao Ce-tungem vyhazovali své příliš přemýšlivé učitele a profesory z oken škol, nebo jim, po zhanobení, věšeli na krk ta-c´-pao, plakátky, a hnali je bosé na komunální práce.

Puška velí straně, říkával soudruh Mao, a našemu prezidentovi se tento styl myšlení možná líbí. Za předsedy Maa platila jen rudá knížka s jeho citáty, vlastně bonmoty, nikoli ústava. Ne že by Čínská lidová republika, vyhlášená v kontinentální Číně, ústavu neměla. Měla. Leč ústava byla považována, jak by napsal uživatel Goethova či Goebbelsova jazyka, za Toilettenbürstenbenutzungsanweisung, neboli za návod na užívání záchodové štětky. V nejlepším případě.

Totéž si o ústavě zřejmě myslí i cestující Zeman, neboť  netuší, jaký text při svém prezidentském slibu podepsal. Ptá se, neboť textu  neporozuměl. Je jak ti Čínané, kteří v 60. a 70 letech podporovali kampúčijské komunisty, pány Pol Pota, Nuon Cheu a Ieng Saryho. Kampúčijští přátelé Číny usilovali o lepší společnost.

Wikipedie píše:

Byly zrušeny peníze a zakázán obchod. Život a oblečení Kambodžanů byly plně unifikovány: každý měl mít jen pár základních věcí a musel být jednotně oblečen do černého stejnokroje. Lidé byli rozděleni do družstev a celé dny museli dřít na polích. Rybolov a sbírání plodů spadlých ze stromů byly zakázány jako kontrarevoluční činy. Manželští partneři byli lidem přidělováni a páry se mohly stýkat jen ve vymezených časech za účelem plození dětí. Ty pak byly rodičům odnímány a vychovávány Angkorem. Místo „já“ se muselo říkat „my“, děti své rodiče nazývali „strýčku“ a „teto“, zatímco ostatní dospělé „otče“ nebo „matko“…

Realita byla daleko horší a doplatila na ní polovina dospělých Khmerů. Khmerové, alespoň ti rudí, byli vietnamskými vojsky pozabíjeni, a všichni si  nakonec osvojili myšlenku, že na tom kapitalismu něco je. Ostatně, můžete robotovat v kambodžské džungli nebo čínském závodě na skládání ajfonů. Je to-dnes téměř – zaměnitelné. V Číně je tuhá ideologická diktatura. Možná proto je dnes Čína nikoli magnetem rozevlátých pomatenců, ale tvrdých diktátorů. Demokracii hledejme na Formose. Onom ostrově, kam se uchýlili „čínští nacionalisté“, zatímco Maovi internacionalisté plánovali svoji světovou revoluci.

Puška velí straně, Babiš hnutí, a pan prezident chce velet lidu. Doufám, že nikoli bez ústavy. Koaliční smlouva ani stanovy Agrofertu totiž lidem vládnout nesmí.

Není zde článek celý?