Zvyšovat minimální mzdu před volbami je nejen škodlivé, ale i drzé

Do parlamentních voleb zbývá necelých pět měsíců a vláda by se tak neměla pouštět do schvalování právních předpisů, na nichž se široká politická scéna (a nejlépe také veřejnost) neshodne.

Takovými kontroverzními kroky mohou být vysoké zadlužování, rapidní zvýšení daní, zvyšování povinné minimální mzdy, rušení jaderných elektráren nebo třeba zavedení povinné vojenské služby. U takových akcí totiž hrozí rychlá povolební protiakce (čili opětovné zrušení zavedených opatření), což prakticky zbytečně znejišťuje např. zahraniční investory, živnostníky či občany obecně. Navíc jistě není správné nadměrně prosazovat své představy, pokud ovlivní společnost a ekonomiku až poté, co už tady možná budou jiní „sekáči“.

Přesto se vláda Bohuslava Sobotky do takových hazardů pouští. Kromě obrovského deficitu státního rozpočtu, jaký plánuje bez ohledu na dlouhodobý hospodářský růst a navzdory rekordnímu osekávání vládních investic, slibuje také zvýšení povinné minimální mzdy. Dokonce zřejmě o 1200 korun měsíčně na výsledných 12200 hrubého. Lze předpokládat, že se zároveň zvýší i jednotlivé úrovně tzv. „zaručené mzdy“, což jsou jakési mzdové tabulky minimálních mezd pro jednotlivé skupiny profesí.

Jak ukázaly rozsáhlé průzkumy, zvyšování minimální mzdy vede ve velkých číslech vždy k propouštění. Tyto průzkumy sice byly provedeny ve Spojených státech, ale není znám žádný závažný důvod, proč by alespoň v principu neměl jejich závěr platit i pro ekonomiku českou (ať už v menší, či větší míře). Navíc takový závěr odpovídá logice. Zaměstnavatelé se zkrátka neefektivitě brání propouštěním. Efektivita (schopnost vytvářet zisky) nebo chcete‑li produktivita (schopnost vyrábět výrobky či poskytovat služby) se totiž u zaměstnanců při zvýšení mzdy samozřejmě zpravidla nezvyšuje.

Nejhorší dopady pak bývají u pracovníků se zdravotním postižením, tedy pokud se zvyšuje minimální mzda i jim. Vlády včetně české si však tragické dopady „mzdové podlahy“ uvědomují a tak od jejího zvyšování většinou osvobozují právě alespoň zaměstnance s postižením. Kouzelné je, že i čeští socialisté přiznávají, že důvodem je obava z propouštění těchto lidí. U ostatních zaměstnanců přitom stejný argument přehlížejí.

Úplně nejhorší na celém plánu vlády je, že přichází tak pozdě a ještě ani není známá výsledná částka navýšení. Teprve v pondělí 29. května se sešli, navíc bez výsledku, vybraní zástupci zejména velkých podniků, odboráři (čili samozvaní zástupci zaměstnanců) a vláda.

Stávající vláda se přitom utrhla ze řetězu opakovaně. Socialisté, ANO i lidovci schvalovali rukou společnou zvyšování povinné minimální mzdy. Nikoli v rámci kompromisu. Dobrovolně. Zatímco za vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase zůstávala minimální mzda ve výši osmi tisíc korun, úřednická vláda Jiřího Rusnoka ji zvýšila o 500 korun a Sobotkova vláda ji pak navyšovala o 700 korun, pak překvapivě (navzdory očekáváním) opět o 700 korun a zatím naposledy dokonce o 1100 korun. Otázkou je, kde na to mají zaměstnavatelé (ať už živnostníci třeba s jedním zaměstnancem a soukromé firmy, nebo také samospráva) sebrat peníze. Jediné štěstí je, že ekonomika dlouhodobě mírně roste a zvyšování mzdové podlahy tak pouze zpomaluje pokles míra nezaměstnanosti, ale nezvyšuje ji. Alespoň prozatím.

Podle odhadu Ministerstva práce a sociálních věcí by uvedená legrace (poslední zvýšení před volbami) měla zaměstnavatele stát 3,4 miliardy ročně. Minimální mzdu v České republice podle ČTK pobírá asi 320 tisíc lidí, což představuje 3,6 % pracujících. Přinejmenším těmto všem tedy hrozí propuštění. I kdyby se nakonec dotklo jen pár procent z nich, bude to znamenat zbytečné tragédie v životech desetitisíců lidí (propuštěných a jejich rodin).

Odboráři v minulosti argumentovali, že zvyšování mzdové podlahy je nutné kvůli tomu, že zřejmě často probíhají dohody mezi zaměstnavateli a jejich pracovníky o předání části mzdy „z ruky do ruky“. Kvůli nižšímu vybranému sociálnímu pojištění pak mimo jiné padá do deficitu český důchodový systém (ze kterého jsou důchodci financováni průběžně) a navíc se mnozí z těchto zaměstnanců později, až odejdou do penze, budou divit, jak nízký důchod jim byl přiznán. Pokud však už chtějí socialisté vybrat více pojistného, stačí přece zvýšit sazby pojistného, nebo zavést třeba i tabulku s minimálním povinným pojistným pro jednotlivé skupiny profesí. Není však kvůli tomu vůbec nutné zavádět, natož zvyšovat minimální mzdu.

Není zde článek celý?