Agrofertu rostou obchody se státními rezervami. Zajímá se o ně policie

Areál společnosti Cerea, z holdingu Agrofert, významného skladovatele zásob pro Správu státních hmotných rezerv | FOTO: ČTK

Konflikt zájmů bývalého ministra financí spočívající v obchodech jeho firem se státem se nejmarkantněji projevuje u smluv Agrofertu se Správou státních hmotných rezerv. Nejenže za působení Andreje Babiše ve vládě jeho obchody se státními rezervami rostou, ale projevila se i nevýhodnost uzavřených smluv. Dnes jsou některé z nich vyšetřovány policií.

Správa státních hmotných rezerv (SSHR) je státní úřad shromažďující zásoby strategických surovin pro krizové situace, kam spadají přírodní katastrofy, bezpečnostní ohrožení nebo průmyslové havárie. Vše v celkové hodnotě 40 miliard korun. Více než z poloviny je tvoří zásoby ropy a pohonných hmot. Přímo u dodavatelů se skladuje celá řada dalších komodit, z čehož nemalou část představují potraviny.

Hospodaření úřadu průběžně provázely pochybnosti, že stát prodělává nemalé částky kvůli některým nevýhodně uzavřeným smlouvám s dodavateli strategických zásob. Naposledy byl medializován případ firmy Viktoriagruppe, se kterou v roce 2010 správa uzavřela dohodu na uskladnění nafty v bavorském Kraillingu. Společnost zkrachovala a teprve loni na podzim se vládě podařilo vyjednat její vrácení na území České republiky.

Výhodné obchody se sušeným mlékem

To však nejsou jediné problémy, které hospodaření se státními hmotnými rezervami v poslední době provázejí. Stále více v nich dominuje úloha Agrofertu, který má na tento úřad dlouholeté vazby. A jak se ukazuje, jeho obchody kvetou i po vstupu jeho majitele do vlády, částečně i s jejím přispěním.

Jak uvádí týdeník Euro, smlouvy firem z Agrofertu se státními rezervami jsou nejnázornějším příkladem střetu zájmů bývalého ministra financí. Příjmy holdingu z těchto vztahů začaly významně narůstat po Babišově vstupu do vlády.

Nemalou část prostředků z kapes daňových poplatníků má Agrofert z ochraňování zásob přímo u výrobců. Jen na těchto platbách jeho firmy loni utržily celkem 163 milionů korun, tedy o čtvrtinu více, než v roce 2014, kdy se stal jejich majitel ministrem financí. To se odehrálo po nástupu sociálněděmokratického ředitele Správy Pavla Švagra, který prohlašoval, že si na netransparentní smlouvy firem se státem posvítí. Do té doby se proslavil především svým zlatým padákem z Českých drah ve výši 10 milionů korun.

Ve skutečnosti umí Agrofert se Správou velmi výhodně obchodovat i za jeho úřadování. Loni jeho společnost Mlékárna Hlinsko dodávala pro státní rezervy plnotučné sušené mléko za celkovou cenu 37,5 milionu korun bez DPH, podle uzavřené smlouvy tedy 75 korun za kilogram. Mlékárny však téhož roku prodávaly sušené mléko v rozpětí od 58 do 80 korun za kilo, takže stát jen na této zakázce mohl tratit několik milionů korun.

Co se týká zásob sušeného mléka, rovněž stojí za pozornost, že dva kontrakty na dodávku 500 tun ze tří uskutečněných v poslední době získal Agrofert. Rok předtím uspěla firma Olma, která vyhrála zakázku na dodání a tříleté ochraňování 500 tun sušeného mléka pro stát za 31 milionů korun. Olma se do tendru přihlásila jako jediná.

Agrofert součástí systému

„Je otázka, jestli už se Agrofert svou velikostí nepropracoval k tomu, že je nepominutelnou součástí systému,“ konstatoval v této souvislosti pro Euro jeden z vysoce postavených zaměstnanců správy rezerv.

Andrej Babiš měl jako ministr financí mnoho možností ovlivňovat poptávku státních hmotných rezerv po komoditách vyráběných jeho společnostmi. Pavel Švagr by se na svůj post nedostal bez jeho souhlasu. Především však současný kabinet změnil nařízení, jaké množství strategických zásob stát potřebuje. I díky hlasům ministrů za hnutí ANO na začátku svého mandátu rozhodl o vyšším množství nakupovaných potravin.

Dosud jsme si jako potravinově soběstačná země vystačili se zásobami na pouhý jeden den. Sobotkova vláda však tento limit navýšila až na tři dny, takže Správa musela v posledních letech nakupovat podstatně větší množství potravin, především sušeného mléka či zmraženého masa. „Shodou okolností“ je významným obchodníkem s těmito komoditami Agrofert, který dokáže státním rezervám nabídnout cenu, za niž by ostatní výrobci na obchodu se státem tratili, a do těchto tendrů se proto raději vůbec nehlásí.

Agrofert proto často zůstává jediným zájemcem, přičemž nejde jen o sušené mléko, ale i o mražené maso. Animalco, další firma z Babišova holdingu, od státních rezerv rovněž inkasuje desítky milionů korun.

Uskladnění obilí šetří policie

Mnohem problematičtější jsou starší smlouvy státních rezerv s Agrofertem. Jednoznačně nevýhodná byla pro stát především dlouhodobá smlouva na dodání a obhospodařování zásob obilí se společností Navos, kterou v roce 2005 za Agrofert podepsal v té době předseda představenstva firmy Jaroslav Faltýnek. V té době vedl úřad v éře vlád ČSSD Jan Žižka. Smlouva byla podepsána bez výběrového řízení na dobu neurčitou a především vycházela vstříc obchodním zájmům Agrofertu, nikoli státu.

„Strategické zásoby nelze skladovat donekonečna a musí se po určité době obměňovat. Právě tyto kroky jsou velmi nevýhodné pro stát a velmi výhodné pro skladovatele,“ tvrdí zemědělský expert Petr Havel. „Problémem je nízká cena, za kterou správa firmám uskladněné zboží prodává. A to kvůli tomu, aby společnosti mohly starší zásoby prodat a do skladu vrátit zase čerstvé.“ 

Tak se mohlo stát, že smlouva s Navosem může stát připravit až o půl miliardy korun. Okolnosti těchto transakcí dnes vyšetřuje Národní centrála proti organizovanému zločinu.

Jak uvádí Euro, Agrofert v letech 2007 až 2012 bez výběrového řízení odkoupil od státních rezerv 271 tisíc tun přebytečného obilí, jehož cena se tehdy pohybovala od 2400 do 3100 korun za tunu. Za stejnou cenu měl Agrofert obilí dodat do státních sýpek zpět, ale dosud se tak nestalo. Společnost se odvolávala na pro stát nevýhodné smlouvy,  odmítala mu obilí prodat za původní cenu a požadovala za něj tržní cenu. Ta se přitom zvýšila v rozmezí od 4 do 6 tisíc korun za tunu v závislosti na druhu.

Po příchodu předsedy Pavla Švagra do vedení úřadu došlo k úpravě této smlouvy. Část nevýhodných dodatků sice byla odstraněna, na druhou stranu se však zvýšila cena, kterou stát platí Agrofertu za obhospodařování obilí.

Jaroslav Faltýnek dnes tento případ odmítá komentovat, nepamatuje si parametry původně uzavřené smlouvy. Andrej Babiš pro Reportéry ČT reagoval obvyklou formulí: „Já jsem byl v minulosti obviněn některými médii, že tam mám střet zájmu. Ano, a proto se já ve státních hmotných rezervách neangažuju.“

A tak je to se vším, co se obchodů oligarchy se státem týče. O ničem neví, nic nerozhodoval. Jen ty zisky mu zázračně rostou.

Není zde článek celý?