Buzerace a omezování musí skončit. Češi potřebují silné hnutí za novou svobodu

Vznikl tu optický klam, že Bohuslav Sobotka bojoval za naši svobodu proti Andreji Babišovi. Neměli bychom zapomenout, že to byl právě Sobotka, kdo nás do této situace dostal. A sám na to doplatil.

Je třeba jasně říci, že za nástup Andreje Babiše a tím i za masivní nástup antiliberálních sil je odpovědný právě Bohuslav Sobotka a s ním i celá ČSSD. Babišův útok na svobodu médií a na svobodu drobných živnostníků se doplňuje s představami sociálních demokratů o staronovém socialismu.

To, co ČSSD opravdu umí, to je jen zakazování a rozdávání z cizího. Andrej Babiš je ovšem odborník ve stejné disciplíně, ale je efektivnější a chytřejší. Navíc nezapomíná při rozdávání na sebe, takže jeho mocenská základna je neporovnatelně silnější.

Takže jsme to dopracovali až do předpokoje jakéhosi soft totalitního režimu. Hydra státní buzerace vítězí a tancuje na hrobě naší minulé svobody. Všudypřítomné kontroly, permanentní přikazování a zakazování a neustálé šmírování – to je obludná tvář této doby.

V řeckých bájích byla Hydra odporná obluda, napůl žena, napůl had a měla sedm hlav. Když jste jednu hlavu usekli, vyrostla hlava nová. Hydra stahovala lidi do bažin a všechno ničila. To se teď právě děje, jen to ještě všichni nevidíme. Touto Hydrou je všemocný stát, který splývá s Agrofertem a s dalšími obřími podniky v jeden celek.

V posledních padesáti či více letech procházíme cyklickým uvolňováním a utahováním šroubů. Deset či patnáct let se pracně osvobozujeme, abychom se pak zase dalších deset či patnáct let znovu uvrtávali do trapného otroctví. Spolu s nejasnými obdobími šedi pak náš cyklus osvobozování a následného znesvobodňování vydá vždy na etapu kolem dvaceti let.

Nějakým způsobem se v tom odráží generační výměna.

Starší generace si pamatují údajně krásná šedesátá léta. Byla to doba, kdy se uvolňovala svěrací kazajka. I malé uvolněníčko tehdy způsobilo velkou euforii. Pak na české králíky spadla sovětská klec a přišlo nové utahování šroubů, odporná doba, které říkáme normalizace.

Normalizace se začala drolit od roku 1987, pak přehrada rupla a my jsme zažili nevídanou dobu osvobozování, velkého rozmachu a také velkých problémů.

Po celá devadesátá léta však byla motorem společenských změn a nevídaného ekonomického i civilizačního vzestupu myšlenka liberalizace. Kontrola našich životů se odstraňovala, regulace se rušily, bariéry se bořily. Mohli jsme svobodně mluvit, psát a dýchat.

Pak sice přišlo mnoho šedivých let, ale stále ještě dost silné liberální hnutí dokázalo naposledy v roce 2010 vynést k moci poslední svobodomyslnou vládu. Ta už ale neměla potřebnou dynamiku a silné vedení. Utopila se v moři nastupující hysterie a temných lidových vášní. Nepochybně to souvisí i s rostoucím východním vlivem, předchozím protiradarovým šílenstvím a nástupem špinavých a narudlých webů, které nám zaplatili soudruzi z Moskvy.

A tím nadešla naše současná doba.

Je příznačné, že současný režim začal dramatickými policejními akcemi a snahou zavírat lidi do vězení, a to v mediálně atraktivním provedení.

Je také typické, že nejoblíbenější postavou této doby je státní žalobkyně. A jen málo komu dochází, nakolik je to perverzní.

Dále je typické, že v této době byla zásadně omezena svoboda slova tím, že oligarchové v čele s Babišem převzali kontrolu nad více než polovinou českých médií a zbylá média se až na výjimky podvolila psychologickému nátlaku. Takže veřejnost prakticky ztratila kontrolu nad výkonem moci. Socialisté přitom jen nečinně přihlíželi, když Andrej Babiš vzal českému liberálnímu proudu média. Nyní nemají ani oni skoro žádné komunikační kanály, kterými by se dorozuměli s veřejností.

Většina obyvatelstva vnímá tuto dobu skrze jiné typické příznaky a přízraky: skrze elektronickou evidenci tržeb, skrze kontrolní hlášení a skrze prolamování domovní svobody. A také skrze obnovenou atmosféru donášení a udávání.

Proč jsme se, my Češi, zase dostali až sem? Proč nás ta obluda státní buzerace a plíživé totality opět zatahuje do bažiny, která nemůže způsobit nic jiného než postupný úpadek?

Protože jsme si přestali věřit. Přestali jsme věřit v demokracii, ve svobodu v celé její šíři a nechali jsme si ji postupně krájet salámovou metodou. Přestali jsme věřit v hodnoty svobodného světa, v naši příslušnost k západní civilizaci a nechali jsme se znejistit novým nástupem východního barbarství, populismu a xenofobie.

Společnost je zatím ukolébaná a uspaná relativním ekonomickým růstem. Náš úpadek je zatím pouze duchovní a morální, nikoli ekonomický. Německé automobilky jedou naplno a spolu s mnoha dalšími německými podniky šlape i česká ekonomika. Tomu pomáhají i relativně zdravé finance – paradoxní příspěvek zodpovědného přístupu minulých vlád, jež dobře bojovaly s finanční krizí.

Současná struktura tvorby bohatství má ale krátký dech. Doba snižování občanských a ekonomických svobod šlape na paty tisícům malých živnostníků a poškozuje malé rodinné firmy. Naopak přeje silným a dělá z nich ještě silnější. Tím se celá společnost stává slabší, méně konkurenceschopná a méně inovativní.

Ekonomický úpadek lze podle liberálních ekonomů čekat do tří až čtyř let, jakmile se vyčerpá síla současné konjunktury. Pak se zjevně česká společnost vzpamatuje. Začne se hledat, kde se stala chyba. Přitom je to už jasné.

Současný ráz doby určují oligarchové spolu se starými estébáky a odborovými bosy. K tomu přistupuje ještě generace cynických technokratů, která tvoří jádro manažerského potenciálu hnutí Andreje Babiše.

Ti všichni narazí na své limity. Protože jejich slabostí je to, že nechápou komplexní smysl svobody pro lidskou společnost. Nechápou smysl lidské důstojnosti pro ekonomický i duchovní rozvoj. Neví, že svobodný tisk a svobodné podnikání spolu souvisí. Netuší, že úspěšná je jen ta společnost, která nezakazuje, nýbrž uvolňuje. Všechno to jejich socialistické zlepšování světa jim spadne jednou na hlavu.

Obluda státní buzerace se zcela jistě zase zhroutí. Jen nevíme kdy. Možná ji neporazí svu statečností nějaký současný Héraklés, ale její budoucí pád je prostě přírodním zákonem. Nebylo by špatné tomu ale pomoci.

Česká společnost velmi potřebuje, aby svobodomyslní a otevření lidé znovu utvořili široké a silné hnutí za naši novou svobodu.

Není zde článek celý?