Česká vláda bude omezovat průmysl, automobily či uhlí, americká nikoli

Ministr životního prostředí Richard Brabec chce ještě do voleb ratifikovat gentlemanskou „pařížskou dohodu“, v níž se máme upsat k omezování průmyslu, dopravy či neekologického topení ve prospěch klimatu.

Americký prezident Donald Trump naopak rozvířil ohlášeným odstoupením Spojených států od této dohody celosvětovou debatu o boji vlád proti změnám klimatu. Máme na mysli boj, který je továrnám, automobilům či domácnostem nařizován, nikoli boj, který se odehrává přirozeně, díky tomu, že se ekologičtější zařízení stále více vyplácejí. K tématu se vyjadřují přední klimatologové, ve skutečnosti se však jedná o ekonomickou úlohu.

Otázkou totiž je, zda máme nyní cíleně tlumit hospodářský růst, abychom zabránili budoucím ztrátám.

Chcete si zdarma převzít a vypít soudek piva radši teď, nebo až za dvacet let (samozřejmě jiný soudek, s čerstvým pivem)? Možná řeknete, že nevíte, co bude za dvacet let. Ale i když odhlédnete od nejistoty, co vás čeká, stejně podle výzkumů většina lidí zvolí soudek piva už dnes. Hlavním důvodem je vysoká šance, že za dvacet let se budou mít ekonomicky lépe a soudek piva si tak ve vztahu ke svým příjmům koupí mnohem levněji, takže by jim soudek zdarma přinesl relativně menší užitek.

Otázka racionálního člověka vždy zní: Kolik soudků mám chtít za dvacet let, aby se vyrovnaly jednomu soudku vypitému ještě dnes večer? Dětští psychologové dokonce provádějí testy, kdy zhruba tříletým dětem nabízejí buď jeden bonbonek hned, nebo tři bonbónky za několik minut. U investice s takto vysokou úrokovou mírou se rozhodně vyplatí i u člověka vrozeně nedočkavého počkat na tři bonbonky. Podle toho, jak se děti rozhodnou, prý lze už v takto nízkém věku s vysokou přesností odhadnout, jak se jim bude vést v životě (jestli udělají maturitu nebo zda budou mít nadprůměrnou mzdu apod.). Alespoň to uvádí filozofka Patricia S. Churchlandová v knize „Mozek a vědomí“, ale zároveň dodává, že nesmíme zapomínat na pozdější vliv výchovy a vzorů.

Soudě dle přístupu k „pařížské dohodě“ by si někdo mohl myslet, že malý Doník Trump si nikdy nebyl ochotný počkat na tři bonbónky. Není to pravda.

Zapomíná se totiž na dlouhodobě hlavní zdroj hospodářského růstu a tím je vědecký, technický a technologický pokrok.

Díky vědeckému pokroku lze v nejbližších desetiletích očekávat další pokrok v energetice, efektivních genetických úpravách plodin či v lékařství. Jistě budeme umět mnohem lépe bojovat s největším zabijákem – malárií a také zřejmě budeme umět efektivněji odsolovat mořskou vodu.

Nebudeme‑li zbytečně omezovat růst různými klimatickými balíčky ani dalšími levicovými opatřeními, budeme mít stále více peněz na vývoj i rozšiřování účinnějších (a tedy zřejmě i ekologicky šetrnějších) strojů, topných těles i dopravních prostředků a také na zateplování budov. Dilema tedy možná dokonce ani nezní tak, zda se máme omezovat my nyní, nebo mají utahovat opasky až další generace v budoucnu. Nynější omezování totiž nutně povede rovněž k poškození příštích generací.

Donald Trump to chápe, Richard Brabec zřejmě nikoli.

Není zde článek celý?