Českou verzí operace Valkýra svrhl Sobotka jedině sám sebe

ČSSD je pár měsíců před volbami strachy ztuhlé monolitické těleso, blížící se ke svému pádu.

Pod její taktovkou nabývá jeden dojemu, že národ tvoří jen příjemci sociálních dávek, obtížní, důchodci masakrující zdravotní a sociální systém a bezprizorní samoživitelky.

A tak vymyslel Sobotka operaci Valkýra po česku, podobnou té, jak zabít Hitlera.

Obsadit klíčové vládní pozice výměnou ministrů průmyslu a financí a  tím potlačit vnitřní odpor strany strachem z likvidace šikovných, ale neposlušných straníků a dotěrné koalice.

Tajně pozměnit rozkazy tak, aby vyhovovaly záměrům vlastní strany a nedali se vystopovat autoři intrik, sledování, odposlechů.

Tím se vypořádat s nepohodlnými a zahájit poslední část operace; jak zabít Babiše. ANO.

Dalším krokem byla jasná volební rozcvička zvaná demise, která (ne)proběhla pod supervizí prezidenta.

Tyto maloúrovňové Sobotkovy skoky by psychiatr označil za politické fantazie, rodící se z frustrace.

Na Hradě sice lehce pšoukla Sobotkova nálož, ale způsobila jen škodolibé veselí mediálních cikád a diváků TV žumpy.

Celkový dojem z premiérovy demise  byl: mikrofon moc daleko a prezidentova hůl moc blízko …

Hodiny a dny ubíhaly, až kauza Kájínek splehlivě odvrátila  pozornost od vládní krize.

Jedinou obětí této politické halucinace byl Sobotka, který právě popravil sám sebe.

Premiér to nevzdal a nadále vystupoval v médiích jako úspěšný politik, který si je jistý, že správně činí.

Nakvap uvedl v platnost zákon – zákaz kouření, zakoketil s odchodem do důchodu v sedmdesáti, zvýšením důchodů, odchodem do důchodu v pětašedesáti, alimenty placené samoživitelkám státem, pastelkovné, obědy chudým žákům a velkoryse přehlédl  u ministryně Valachové dotační šlamastiku s Peltou.

V mezičase zkontroloval stav financí v Lichtenštejnsku, a mediální šum způsobil, že není jasné, čí jsou, za co a na co.

Do toho všeho ho oslovila s německou naléhavostí Angela Merkelová s migrantskými kvótami; odbyl ji příslibem přijetí 15 migrantů, načež ho podrazil šéf vnira Chovanec, že letos žádné nepřijmeme – do voleb jsou uprchlíci tabu.

Nevyhnuly se mu ani osobní peripetie.

Nerad…, ale přeci jen vzkázal voličům přes média, že došlo k rozluce s manželkou v bytě, pořízeného z poslaneckých náhrad.

My civilisté tomu říkáme jednoduše; rozvod.

V Bělehradě se říkávalo: ili Cézar, ili ništa.

Buďto Cézar, nebo nic.

Premiér Sobotka si svou zbabělostí zvolil jasně druhou variantu.

Není zde článek celý?