ČSSD ustupuje paktu Zemana s Babišem. Nepalme mosty, vybízí Hamáček

Předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček vítá prezidenta Miloše Zemana | FOTO: ČTK

Po stažení Bohuslava Sobotky z vedení dochází k viditelné proměně strategie sociální demokracie. Ostrou konfrontaci s „mocenským paktem Miloše Zemana a Andreje Babiše ohrožujícím demokracii“ nahrazují vstřícnější postoje. Místopředseda ČSSD Jan Hamáček k nim nechce pálit mosty. Zeman je podle něj nejlepší prezidentský kandidát, s Babišem nevylučuje vládu.

Po nově instalovaném volebním lídrovi sociálních demokratů Lubomíru Zaorálkovi vysílá smířlivější signály i předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček. „Já bych byl rád, abychom spíše stavěli mosty, než abychom je pálili,“ odpověděl v rozhovoru pro server Info.cz (27. června) na dotaz, co říká pokračujícím ostrým výpadům prezidenta vůči premiérovi.

Zeman má k ČSSD nejblíže

Zeman nedávno kvůli odvolání ministra financí Sobotku označil za svini a šedou bytost, která má charisma láhve od okurek. Hamáček považuje podobné vyjadřování u ústavních činitelů za neprofesionální, stejně jako Sobotkovu reakci, který u Zemana pozoruje rozpad osobnosti a obává se, že to s plynoucím časem bude jen horší.

Ačkoli ještě nedávno z Lidového domu prosakovaly zprávy, že Miloš Zeman svým nedůstojným hradním divadlem s demisí premiéra, která se nekonala, ztratil přízeň většiny sociálních demokratů a uvažují o vlastním kandidátovi na Hrad, dnes je zjevně situace jiná. Hamáček ho považuje za nejlepšího prezidentského kandidáta, protože má k ČSSD ideově nejblíže, a vyhnul se přímé otázce, zda jej jeho strana nakonec podpoří. Uvidí se po parlamentních volbách.

Podobný názorový veletoč je po odchodu Sobotky patrný ve vztahu k oligarchovi, který musel opustit vládu kvůli vyšetřovaným finančním operacím a prokázaným manipulacím s vlastními médii, ačkoli na „zdraví svých dětí“ sliboval, že tak činit nebude. Od té doby se přitom fakticky nezměnilo vůbec nic. Šéf ANO stále vše popírá a veškerá obvinění považuje za organizovanou kampaň v režii zkorumpovaných politiků.

ČSSD vyrukovala s poněkud dětinským sloganem „pomerančem proti koblize“, a dá se očekávat její kritika populistických vizí snícího Andreje Babiše, usilujícího o tuhou centralizaci státu, manažersky řízeného jako firmu. Pokud tyto vize kritizuje ČSSD jako ekonomicky nereálné, má jistě pravdu. Stejně problematické jsou ovšem její tradiční rozdávací recepty, jako jsou jízdné pro seniory a studenty zdarma, vysoké sociální dávky, průměrné platy 40 tisíc a minimální mzda 16 tisíc korun, která by působila vážné problémy zaměstnavatelům, a další vymoženosti paternalistického státu.

Vláda má velmi dobré výsledky

Přestože sociální demokracie pozdně procitla a dokázala definovat všechna rizika spojená s nástupem vlivného zájmového konglomerátu do politiky, jakoby dnes tato rizika, kterým ostatně umožnila zapouštět kořeny ve státní správě, ustupovala do pozadí. Jak upřímně přiznal Zaorálek, ve snaze „být u toho“.

Podobně se vyjadřuje i Hamáček. „Nikdo nemůže vyloučit, že se bude opakovat situace jako po minulých volbách, kdy nikdo nebyl schopen sestavit jinou koalici, než která vznikla. My jsme takovou koalici nechtěli, byli jsme do ní odsouzeni, ale ukázalo se, že fungovat může a vláda má velmi dobré výsledky.“ Znělo to ovšem, jako by se na tuto koalici s programově amorfním levostředovým hnutím ANO, ke které byl odsouzen, těšil.

Hrozba ústavní žalobou, Babiš nesmí do vlády

Připomeňme si v této souvislosti některé výroky dokumentující, co se ještě nedávno mezi sociální demokracií a oběma politiky, které dnes účelově pojí mocenské zájmy, odehrávalo.

„Pan ministr nebyl schopen vysvětlit některé otázky, při nichž ho dohnala jeho podnikatelská minulost,“ reagoval na návrh demise vlády Jan Hamáček v Interview ČT24 (3. května). „Začala ho vyšetřovat finanční správa a já si nedovedu představit, že by kdekoliv na západ od nás zůstal ve funkci ministr, kterého prošetřují jeho vlastní podřízení. Tady byl překročen Rubikon.“

„Andrej Babiš nemá být v této vládě, a dokud nebudou věci došetřeny a nebude jasné, jak to všechno bylo, tak by neměl být ani v jakékoliv příští vládě… Nepůjdeme do vlády za každou cenu,“ dušoval se Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro Právo (6. května). „Byla tu snaha ČSSD rozdělit, hru hrál jak Miloš Zeman, tak Andrej Babiš. Pokud jde o prezidenta, pokud byste ráno dělala v Lidovém domě průzkum veřejného mínění, Miloš Zeman by coby kandidát neskončil ani na první, ani na druhém a možná ani třetím místě. Bylo by to ještě horší.“

Peripetie kolem odvolání ministra financí, které Miloš Zeman okázale zdržoval, vyústily v hrozbu ústavní žaloby. Senát podpořil záměr premiéra předat Ústavnímu soudu kompetenční žalobu, pokud by nesplnil ústavní povinnost odvolat předsedu hnutí ANO z vlády bez podmínek a odkladů. „Pro mě je to naprosto nepředstavitelné,“ doufal Hamáček, že k takovému kroku nedojde a že se Zeman bude nakonec řídit ústavou. To se nakonec stalo až poté, co s demisí souhlasil samotný exministr a byla nalezena jeho akceptovatelná náhrada.

„Nemyslím si, že pro budoucnost České republiky by byla dobrá zpráva, pokud bychom tady měli mít premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana v mocenském tandemu, který v zásadě bude kontrolovat Českou republiku jako Babišovu firmu,“ prohlašoval Sobotka v České televizi (16. května). Podobných výroků padla celá řada.

Odchod Sobotky uvolnil ruce

Dnes je situace úplně jiná. Už nemůže být pochyb o tom, že ČSSD usiluje o rozšíření manévrovacího prostoru, který v době květnové vládní krize vykolíkoval premiér Sobotka. Jeho odchod z první linie, kde se vůči Zemanovi a Babišovi ostře vymezil, uvolňuje ruce jeho následovníkům.

Sociální demokracie ovšem těmito názorovými veletoči ztrácí nejen důvěryhodnost, ale i vlastní sebeúctu. Oba predátoři z mocenského paktu, kterým teď ustupuje a nadbíhá, vycítí slabost a nepřestanou útočit. O tom svědčí nejen Zemanovy invektivy na adresu Bohuslava Sobotky, ale i Babišovy výroky, označující Lubomíra Zaorálka za „tlučhubu, žvanila, lháře a komedianta,“ kterého nikdo nemůže brát vážně. Přestože ho ještě donedávna považoval za přijatelnějšího partnera, než Sobotku.

Je zjevné, že populismus je blízký oběma seskupením, ovšem přece jen se liší vztahem k tradiční parlamentní demokracii a sklony k nebezpečnému a všeobjímajícímu autoritářství, které Andrej Babiš vůbec nezastírá. Jak se zdá, sociální demokracii to ve vidině udržení křesel – i v případné pozici slabšího partnera ve vládě, což Sobotka vylučoval – znovu příliš netrápí.

Není zde článek celý?