Evropskou akci na podporu svobody českých médií zazdili čeští novináři

Andrej Babiš zažil několikáté ponížení po sobě. Po propírání jeho odpudivých praktik a odvolání z vlády musel nakonec sledovat, jak se jeho soustavné pošlapávání pravidel hry stalo tématem vrcholných institucí Evropské unie.

Část Čechů si chybně vyložila zařazení bodu o riziku mocenské manipulace v českých médiích jako útok na dobré jméno naší země ve světě. Přitom se při projednávání ve výborech záhy ukázalo, že Českou republiku Evropská unie nijak nešpiní, nýbrž že účastníky diskuse prostě výrazně zajímá téma mediálních mogulů neboli mocenských predátorů, kteří zneužívají média. Tak toto téma nazvala jedna německá poslankyně.

Ve čtvrtek ráno, po dvou dnech svého rostoucího trapasu, Andrej Babiš konečně objevil taktiku, jak akci na půdě Evropského parlamentu shodit. V sále, kde se nakonec bod o českých médiích projednával během plenární schůze, bylo velmi málo europoslanců.

Babiš to se svým týmem ihned roznesli po sociálních sítích, aby to vypadalo, že akce namířená proti jeho pokleskům skončila fiaskem. A co je horší, téměř všechna česká média na tuto Babišovu primitivní taktiku skočila.

Běžný parlamentní provoz ve všech moderních a demokratických parlamentech světa vypadá tak, že většinu bodů rozpravy na místě sledují jen ti poslanci, jichž se téma týká a kteří si je vzali za své. Ostatní pracují u sebe ve svých kancelářích nebo se věnují svým jednáním. S tématem se pak seznamují spíše v jednotlivých frakcích a výborech. A protože se nemělo o českém bodu hlasovat, tak nebyla širší účast nutná. Hlasovat se tu nemělo už proto, že Evropská komise sama předeslala, že nemá v úmyslu Českou republiku k čemukoli nutit, což ani dost dobře v takové věci nejde. Záměrem bylo něco jiného: Udělat jasno v tom, že v Česku dochází k rizikovému vývoji, který pomalu, ale jistě vede k destrukci demokracie. A to se zcela podařilo.

Projednání bodu na plenární schůzi bylo formálním završením a veřejným odrazem procesu, který před tím probíhal na jiných parlamentních fórech. A tam se jednalo o Babišovi i o celkovém riziku ohrožení demokracie skrze manipulativní mediální techniky opravdu dokonale a v obsazených sálech. Šéfka bruselské pobočky Reportérů bez hranic Julie Majerczaková uváděla před europoslanci na Výboru pro občanské svobody konkrétní případy Babišových mediálních podrazů, což zde vzbudilo značný zájem. Jednalo se ovšem o věcnou a klidnou diskuzi.

Jediné silně vzrušené a pro Čechy dost zahanbující vystoupení přednesla estonská poslankyně Mariu Lauristin, která reagovala ostře na omluvné výroky šéfredaktora Respektu Erika Taberyho, že jsme postkomunistická země, v níž jsou média zranitelnější i kvůli své ekonomické slabosti. Řekla doslova, že by se na našem místě styděla, protože nechat si brát svobodu nesouvisí ani s tím, že je někdo z postkomunistické země, a ani s tím, že nejsme bohatí. Jinými slovy zcela otevřeně poukázala na českou zbabělost při konfrontaci s mocenským predátorem.

Podobný pohled vyjádřil i český europoslanec a novinář Jaromír Štětina, když se směrem k zástupci českého syndikátu novinářů zeptal, co proti omezování svobody médií dělají samotní čeští novináři. Odpověď syndika Adama Černého pak naplno odhalila to trapné velké nic.

Když to shrneme a podtrhneme, tak ostudu kromě Andreje Babiše zažívají ještě čeští novináři, kteří v tak vysoké míře s Babišem kolaborují anebo se podílejí na zakrývání jeho metod a celkově nepřijatelného a podlého přístupu k veřejnosti. Důkazem je bohužel to, jakým způsobem o celém jednání Evropského parlamentu referují. Manipulují zprávami tak, aby měl český občan pocit, že se to vlastně celé nepovedlo, nikdo tam nebyl, nikoho to nezajímalo a nic se vlastně nestalo a všechno je v pořádku. Je to donebevolající lež.

Je třeba zdůraznit, že tato kritika se netýká České televize, která k informování o celé události přistoupila zodpovědně. Zato však Český rozhlas, o jehož příchylnosti k Babišovi si štěbetají vrabci na všech vinohradských střechách, se opravdu smutně vyznamenal.

V hlavní čtvrteční zpravodajské relaci na hlavní stanici ČRo 1 Radiožurnál nebylo pro jistotu o jednání Evropského parlamentu vůbec nic. Téma bylo odsunuto na téměř nesledovanou stanici ČRo Plus. Je to opravdové umění vytvořit takový mediální obsah, který nikoho nevyrušuje. Za komunismu jsme tomu říkali, že nám média umožňují mít klid na tvořivou práci.

Redakce zpravodajství Českého rozhlasu ale není zdaleka jediná, kdo téma zazdil. Samozřejmě že největší míru hanebnosti předvedly jako obvykle Lidové noviny. Komentátor Petr Kamberský v Lidových novinách jednání Evropského parlamentu statečně odsoudil.

Celkem chápu estonskou poslankyni, že by se na našem místě styděla. Já se kupříkladu za mnohé své kolegy skutečně už tři roky hluboce stydím.

Není zde článek celý?