Jednotně proti terorismu? Proč? Západ už nám ublížil dost

Západní politici musí začít šetřit slovy „lítosti“ nad „zrůdnými teroristickými činy“. Protože zanedlouho se může stát, že nebudou dělat nic jiného, než chodit na koncerty pro Manchester a jejich proslovy se slijí v jednu permanentní předstíranou lítost.

Není totiž nic, co by naznačovalo, že teroru bude méně. A naopak je toho moc, proč se domnívat, že teroru bude přibývat.

Je čím dál častější a postihuje čím dál více míst, která jsou zaplavena frustrovanými přistěhovalci, jejichž zbytky zábran po příchodu do dekadentních západních měst mizí jak pára nad hrncem.
Jakékoliv řeči o tom, že „v těchto těžkých chvílích musíme zůstat jednotní“ nebo že se „terorismu musí postavit celá Evropa“, jsou pro nás smrtelně nebezpečné.
Proč bychom měli být jednotní s někým, kdo si po desetiletí sám a zcela vědomě vytvářel fatální problém jen a pouze proto, aby ukojil hlad nenažraných a vyděračských korporací po levné a dostatečně početné pracovní síle?
Proč se máme nechat vtahovat do této apokalypsy? Co s tím máme společného? Že dostáváme „dotace“ na předražené cyklostezky, které mají odvést pozornost od zničeného vlastního průmyslu a zdecimovaného zemědělství?
Brusel, Londýn i Washington a všichni proponenti jejich politiky nám už ublížili dost.
Ústy našeho nového ministra financí nám vzkazují, že na důchod můžeme zapomenout, protože naše zadlužená, populačně zabrzděná a rychle stárnoucí země nebude mít na penze, na které nebude, kdo by pracoval.
Jinak řečeno připravují nás na situaci, kdy i nám nezbude, než kapitulovat a při vydírání kvótami akceptovat „solidaritu s migranty“, kteří budou „vzpruhou pro naši ekonomiku“.
Ne. Uprchlíci coby nástroj korporací a korumpovaných politiků stejně terorismus – to zatím není náš problém a nikdy nebyl. Možná to zní cynicky, ale na sentiment už není čas.
Není čas poslouchat pořád dokola bláboly, že Britům, Američanům, Francouzům, Švédům nebo Němcům „došla trpělivost“, že „pohár přetekl“ a „že už toho bylo dost“.
Nebylo. Na Západě jsou miliony potenciálních teroristů, kteří pomalu, ale jistě splývají s tamní populací.
A desetitisíce nových si Západ vyrábí každý den už jen tím, že legitimní a demokraticky zvolené sekulární vedení Sýrie nazývá „Asadovým režimem“, nemluvě o tom, že prostřednictvím arabských monarchií teroristy podporuje, živí a dodává jim obrovské množství zbraní z východní Evropy.
Západu už nepomůže nic. Nic.
Nám ale ano. Poválečný vývoj – založený na úplně jiných principech – u nás naštěstí nevedl k dlouhodobé a systémové nutnosti přijímat migranty v zájmu udržení růstu ekonomiky jako ve všech zemích Západu.
Stále máme obrovskou šanci. Pokud ji nevyužijeme, bude to fatální chyba. Jenže čas se krátí a tlak sílí. Nestačí poslouchat líbivá prohlášení líbivých Drahošů o tom, že „kvóty nejsou řešení“.
Říkat, že „migranti v Evropě mohou být hrozba“ a současně vyzývat k „jednotnému evropskému postupu proti terorismu“ je jako varovat před rozzuřeným pitbulem a zároveň vstupovat do jeho kotce. Odpovědnost je na jeho pánovi, nikoliv na nás.
Nám pomůže jediné: hledat a orientovat se na ty, kteří chápou, že podstata problému leží v nedotknutelnosti zaklínadla „euroatlantická vazba“; v korporátním projektu zvaném EU a jeho agresivní ochrance zvané NATO.
Vědomě lže, kdo říká, že neexistují alternativy k tomu, čemu jsme si zvykli říkat „Západ“. Existují – systémové i geopolitické – a právě ony jsou naší velkou a poslední příležitostí.
Geo, Eurasia24.cz
Foto: YouTube.com

loading…

Není zde článek celý?