Kdo je tajemný pan Šuman aneb Budou jeho nahrávky vyšetřeny?

Andrej Babiš u Krajského soudu Bratislava I, kde 30. ledna 2014 probíhalo soudní líčení ve věci jeho evidence ve svazcích StB | FOTO: ČTK

Tajemný Július Šuman zahýbal politickou scénou. Skupina skrývající se za twitterový účet téhož jména přispěla zveřejněním nahrávek k odchodu exministra financí Andreje Babiše z vlády. Na jejich základě byla ustavena parlamentní vyšetřovací komise, která se nyní zadrhává. Existuje skutečný zájem tyto nahrávky vyšetřit?

Parlamentní komise vznikla koncem května z popudu ČSSD s cílem prověřit případnou protiprávní manipulaci s policejními spisy a jejich zneužívání v politickém boji. Pro zřízení komise se vyslovili zástupci všech klubů s výjimkou hnutí ANO, části lidovců a Úsvitu. „Vyvolává to otázky, zda se Andrej Babiš nedopustil jednání, která by destabilizovala demokracii. Sám se zavázal k nezávislosti sdělovacích prostředků,“ prohlašoval tehdy jeden z navrhovatelů Lukáš Pleticha (ČSSD).

Komise může začít pracovat tehdy, až bude mít zvoleného předsedu. Ve středu se jej už podruhé ve sněmovně zvolit nepodařilo, přičemž Martinu Plíškovi (TOP 09) ke zvolení chyběl jediný hlas z potřebných 67. Teď připadá v úvahu další dvoukolová volba s novými kandidáty. Pokud ovšem nebude nikdo zvolen, komise vůbec zasedat nebude.

I když se jedná o tajnou volbu, je zjevné, že ne všichni koaliční poslanci dnes chtějí práci komise odstartovat, přestože původně hlasovali pro její vznik. Teprve čas ukáže, zda změnou situace po odchodu Bohuslava Sobotky a vstřícnějších signálech ČSSD vůči Andreji Babišovi bude zájem tuto aktivitu dokončit. Připomeňme si, o co se tu hraje.

Šuman v Bratislavě

Anonymní skupina zvolila svůj „krycí“ název symbolicky. Július Šuman je žijící postava, někdejší nadporučík Státní bezpečnosti, jenž sehrál klíčovou roli v soudním sporu vedeném s Andrejem Babišem ohledně jeho spolupráce s komunistickou tajnou policií.

Andrej Babiš se poté, co byl zveřejněn svazek s krycím jménem Bureš, začal soudit s bratislavským Ústavem paměti národa. Prohlašuje, že je ve svazcích veden neoprávněně. Jeho tvrzení u slovenského soudu podpořili bývalí důstojníci StB v čele se Šumanem, který popřel, že by Babiše v osmdesátých letech naverboval pro agenturní spolupráci, jak vyplývá z některých dokumentů.

Ačkoli soudy rozhodly v Babišův prospěch, případ ještě není u konce. Šéf Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák se odvolal k Ústavnímu soudu, který dosud nerozhodl. Krajňák zpochybňuje hodnověrnost svědků a teorii falšování svazků zmiňujících agenta Bureše. „Je to velmi málo pravděpodobné. Zvlášť v případě, kdy se nejedná jen o jeden osobní svazek, ale i o dvanáct dalších.“

Mimochodem, dnes se Krajňák dostává do vážných problémů. Jak v květnu informoval slovenský deník SME, poslanci vládní koalice v čele s Ficovým Smerem schválili návrh zákona, podle kterého ve své funkci v polovině října skončí. Ústav by nově řídila celá správní rada, nikoli její předseda jako doposud.

Kritici tohoto kroku tvrdí, že je ovlivněn desítkami soudních sporů ústavu s těmi, kdo byli ve svazcích StB vedeni jako agenti, včetně šéfa hnutí ANO. Předseda slovenského Sdružení bývalých politických vězňů František Bednár veřejně protestuje, že novela zákona je „politickou objednávkou a pomstou Andreje Babiše“.

Tři nahrávky

Zatímco reálný Július Šuman Andreje Babiše podržel, fiktivní Šuman se stává jeho Achillovou patou. Mezi jeho nejvýznamnější počiny patří zveřejnění tří výbušných nahrávek, eskalujících vládní krizi krátce poté, co byl předseda hnutí ANO ve sněmovně grilován kvůli výhodnému obchodu s korunovými dluhopisy Agrofertu, jenž mu ušetřil desítky miliónů na daních. Dnes jeho okolnosti vyšetřuje policie.

Krátké nahrávky byly pořízeny za dosud neznámých okolností a jejich zřejmě nedobrovolným nosičem se stal bývalý redaktor Mladé fronty DNES Marek Přibil. Závažné jsou zvláště proto, že odkrývají a otevřeně potvrzují dříve tušený, nebezpečně propojený svět politiky, médií a části bezpečnostních složek, podporující zájmy jednoho významného člena vlády.

Jsou to idioti

Relativně nejmenší dopad má první nahrávka z 1. května, prezentující Babišovy vulgární výroky na adresu koaličních partnerů. Jelikož tady měří stejným metrem a za „idioty“ považuje i vlastní zaměstnance, jde jen o malou ochutnávku jeho autentických projevů, pokud není pod kontrolou marketingových mágů.

Druhá nahrávka je závažnější. Prokazuje lež majitele Mafry, který se cynicky na „zdraví vlastních dětí“ dušoval, že nebude zasahovat do obsahu svých deníků. Rozhovor s Přibilem ukazuje jinou tvář. Diktoval načasování kauz proti ministru vnitra Chovancovi a ministru zdravotnictví Ludvíkovi.

Obětní beránek

Přibil přitom nemohl být náhodný kolemjdoucí, jenž se podle své libosti ohlašoval na konspirační schůzky se svým zaměstnavatelem. Nepochybně musel být těmito kontakty pověřen vedením redakce, protože se odkazoval na ředitele strategického rozvoje vydavatelství Františka Nachtigalla, který má v Mladé frontě DNES rozhodující vliv.

Přibil to nakonec jako obětní beránek odskákal vyhazovem. Redakce Mladé fronty DNES se od něj distancovala – stejně jako od počínání Andreje Babiše. V podivně zinscenovaném prohlášení podepsaném 155 redaktory se uvádí, že majitel deníku selhal, když lhal, že se nebude snažit využít svého vlastnictví k ovlivnění obsahu médií skupiny Mafra.

To poněkud nabouralo Babišovu obranu, že šlo o provokaci najatého agenta, ale tato drobná komunikační disharmonie se velmi rychle urovnala útoky redakce hlavně na ČSSD v době vrcholící vládní krize.

Pěknej syčák

Nejzávažnější zjištění však přinesla třetí nahrávka. Vyplývá z ní vážné podezření, že bývalý místopředseda vlády měl k dispozici část živého policejního spisu Beretta, přičemž bývalý ředitel ÚOOZ Robert Šlachta tuto kauzu prezentoval jako spouštěč policejní reorganizace. Přibil se chlubí, že „shání všechny věci z ÚOOZ ohledně vyšetřování té Beretty“.

O tom svědčí protokol policejního výslechu bývalého náměstka ředitele generální inspekce Dušana Brunclíka. „To je pěknej syčák. Tam je důležitá výpověď, ne, jaký je charakter,“ vysvětluje na nahrávce Přibil. „Tak to jako, že na nich hezky blije,“ konstatuje Babiš, který tak zjevně dokumentem listoval.

Přibil zároveň prozrazuje své zdroje z ÚOOZ, a Babiš naopak odhalil, že u něho Robert Šlachta projevil zájem o post policejního prezidenta. V každém případě vzniká podezření, že z řad policie nezákonně unikaly informace do rukou Babišových novinářů, a že jejich zaměstnavatel tuto skutečnost neoznámil policii. Naopak je hodlal využít.

Estébácké praktiky

Babišova námitka, že zveřejnění nahrávek připomíná estébácké praktiky, je pokrytecká. Pořizování soukromých nahrávek jistě není vzorem všech ctností. Ovšem je nutné zdůraznit, že právě deníky skupiny Mafra často zveřejňují obsáhlé pasáže ze živých policejních spisů, výslechů svědků, odposlechů a dalších nelegálních úniků v případech, které se jejich vlastníkovi náramně hodí.

Příkladem je kauza ukradených soukromých e-mailů premiéra Sobotky, na niž jako první upozornil server Lidovky.cz. Nebo zveřejňování informací ze zákulisí policie o policejním prezidentovi Tuhém, které předchozí parlamentní vyšetřovací komise označila za zmanipulované.

Bude zajímavé pozorovat, zda se bude koalice nadále snažit zahrát práci vyšetřovací komise do autu. A jak se chování, které by ještě v nedávné minulosti zlomilo vaz každému politikovi, nehledě na současné průzkumy odrazí ve volbách.

Článek vyšel ve zkrácené verzi v týdeníku Reflex.

Není zde článek celý?