Luděk Staněk: Politika je telenovela a Otázky Václava Moravce nejzbytečnější pořad na světě

Luděk Staněk má na Stream.cz Pořad Luďka Staňka, ve kterém divákům ukazuje to nejbizarnější, co se každý týden objevuje na obrazovkách českých televizí. Samostatnou kapitolou je politika, které se začal věnovat ve speciálním pořadu. Českou televizi sice podle něj alespoň trochu pozvedl ředitel Petr Dvořák, komerční televize zatím dál unavují diváky nepovedenými dílky, která obvykle korunuje TV Barrandov a její majitel Jaromír Soukup, který v sobě objevil moderátora.

Máte rád televizi?

Mám. Já jsem to říkal už několikrát, televizi miluju. Jsem z generace lidí, kteří před ní vyrostli. Pro generaci přede mnou byla televize ještě luxus, ta po mně už měla videa, počítače a následně další věci. Já jsem si to médium neuvěřitelně oblíbil a poznal díky němu mnoho věcí. Nemůžu o ní říci nic špatného. To už se ovšem nedá říct o tom, co se v ní vysílá.

Rozčilujete se u sledování hodně?

Ono to tak vypadá, ale už moc ne. Pořad vznikl tak, že jsem se přistihl při tom, že s televizí mluvím. Někdo říkal: „Tyhle žvýkačky jsou nejlepší!“ A já mu odpovídal: „Nejsou! Včera jsem je měl a byly strašně hnusný!“ Nebo někdo jiný zase tvrdí: „Všetci kradnú!“, tak mu řeknu: „Ale nekradnú.“ A tak dále. Říkal jsem si, že by bylo dobré to dělat živě. Přímá reakce je to, co je na tom vtipné.

Televize vyvolává v lidech pocit, že jí musí věřit. Je to pro ně často taková autorita. Dnes si sice můžete pořady nahrávat, ale síla televize spočívá v tom, že s ní vlastně nemůžete nic dělat, můžete ji zapnout, vypnou nebo přepnout. Ona se nepřizpůsobí, je to velmi dominantní médium. Když z proudu věcí, které se na vás valí, některé vytrhnete a přidáte komentář, získáte vtip.

Pořad má také svůj speciál věnovaný zprávám. Ten jste udělal proto, že jsou u nás zprávy natolik bizarní, že se do Pořadu nevešly?

Já jsem chtěl udělat věc specializovanou na zprávy, pohrával jsem si s tím, že bych se chtěl trochu více věnovat politice. Tohle byl nejlogičtější krok. Hrozně mě to baví v tom, že jsem začal pracovat i s jinými než čistě televizními tématy. Ale zprávy jako takové jsou obrovským zdrojem krásy a nádhery.

V čem je příprava jiná?

Když dělám politiku, sleduji zprávy, ale také veškeré dění okolo. Pracoval jsem třeba s citacemi časopisů. V daném týdnu jsem se snažil věnovat jednomu, maximálně dvěma fenoménům, které mě zaujaly.

V dílu, který jste věnoval sdělení prezidenta Zemana, že měl v počítači dětské porno, jste narazil na zajímavou věc – vy jste ukázal to, co ve zprávách nebylo.

U prezidenta mě to překvapilo neuvěřitelně, v jakékoli jiné zemi by to bylo číslo jedna. Možná je to tím, že prezident plácá takové nesmysly, že už to nikdo nestačí pokrývat. Druhá věc je, že se všichni lekli a říkali si, že tohle přece nemohl říct.

Když na zpravodajství koukáte dlouho, zjistíte, že jednotlivé televize jsou velmi specifické. Prima dává uprchlíky a svůj vlastní svět, který má jen málo společného s realitou. Nova si vybírá jednotlivosti a člověk často nechápe, jak je dává dohromady. Nenajdete v tom na první pohled žádný systém. Jsem často překvapený, kolik něčemu věnují prostoru a naopak. Veřejnoprávní televize je hyperkorektní a vyděšená, takže sice je tam většinou všechno, ale krátce, suše, bez stopy emoce. Tohle se stalo – a jdeme dál. To je samozřejmě výsledkem dlouhodobého tlaku na Českou televizi. Ve zpravodajství navíc nemá žádné sebevědomí, na rozdíl od publicistiky.

A co TV Barrandov?

(Smích.) To je geniální věc. Naprosto fascinující je, jak se Jaromír Soukup náhle rozhodl vytvořit politickou televizi. Čtvrtky patří rozhovorům s prezidentem, pravidelnému kázání nejjasnějšího slunce našich životů, ke kterým se ještě přidal duel. Soukup jej navíc sám moderuje, protože v sobě objevil po mnoha svých dalších kvalitách i moderátora. Je to naprosto bizarní situace. Politické výtvory TV Barrandov jsou absolutně za hranicí všeho. Existují v jiném vesmíru stejně jako jejich původní televizní tvorba. Ale aby se majitel televize rozhodl, že bude moderátorem, aniž by uměl správně přečíst jednu větu od velkého písmena do tečky ze čtecího zařízení, to je neuvěřitelné. A nesmírně zábavné.

Když jste zmínil původní tvorbu – ve vašem Pořadu občas ukazujete neuvěřitelné množství různých podivných soutěží.

Televize funguje na stádním principu, nejen v Česku. Když vejdou v módu kuchařské pořady, všichni je dělají. Pak zase mají všichni dojem, že musí mít do it yourself pořad o stloukání prken. Soutěže jistá část diváků miluje. Není drahé je udělat a někdo se na ně vždycky podívá. Je to produkt, který jede stále dokola. Na AZ kvíz se nesáhlo možná dvacet let. Je zajímavé, že většinou všichni si najdou nejmenší společný jmenovatel. Oni nechtějí udělat nejlepší nebo nejzajímavější soutěž, ale prostě pořad pro pořad.

Říká se, že televizím diváci ubývají, ale stále se přes ní dá oslovit velká spousta lidí. Jak to vidíte vy – slábne televize?

Slábne a neslábne. Všichni vám budou tvrdit, že se na televizi nedívají. Ano, u některých mladých lidí je to pravda. Kdybych nedělal Pořad, také bych se třeba nedíval na televizní zprávy. Na druhé straně – televize poskytuje důležitou věc – dokáže v jednu chvíli dostat před obrazovku obrovské množství lidí, kteří sledují totéž. A oni si o té věci poté povídají. Tomu se v on-line světě říká virál. V televizi už to není tak časté jako dříve, ale pořád to je. To žádné jiné médium pořád neumí.

Ve vašem Pořadu ukazujete ty nejbizarnější výtvory. Je to s českou televizní produkcí tak špatné celkově?

Český televizní trh je mizerný. Česká televize byla dlouho vedena tragicky, až ředitel Dvořák ji pozvedl a dal jí nějakou základní štábní kulturu. ČT udělala spoustu dramatické tvorby, některou i dobrou, ale podle mne neplní stoprocentně svou veřejnoprávní roli, nedělá například žádné dobré vědecké dokumenty. ČT2 je v úterý nebo ve středu večer postaven na pět let starých dokumentech, které navíc nejsou původní. Tak si myslím, že to úplně vypadat nemá. Komerční televize byly vedené podobně jako české banky – zahraniční vlastník televizi buď brutálně vysával, nebo v ní prováděl nejrůznější kejkle. Všechny peníze byly vyváděny na dividendách do centrály, minimálně se investovalo do programu.

Když jste zmínil vedení ČT – co říkáte na nová jména v Radách ČT a ČRo, zejména pana Jandáka?

Politiku obsazování Rad nechápu. Jandák… Všichni víme, co je to zač, není to zrovna chytrý člověk, někdo by mohl říci, že je docela dost odpudivý. Intelektuálně tedy rozhodně nezáří. Mě překvapuje, že se do Rady ČT dostane někdo jako bývalý kajakář Martin Doktor. Jaká je jeho kvalifikace? U Jandáka asi tušíte, co bude dělat. Nemáte z toho radost, ale jistým perverzním způsobem je to vlastně průhledné a jasné. Ale Doktor bude schvalovat rozpočet, bude kontrolovat, jestli se dobře utrácejí peníze? Jeho jediný kontakt s televizí spočíval v tom, že v té televizi byl! To je šílené a rozčílilo mě to víc než Jandák.

Abychom ale jen nekritizovali. Co je teď dobrého v televizi?

(Smích.) Na ČT 24 koukám na pořad Z metropole. Jsem hrdý Pražák a často jsou tam skvělé zajímavosti o Praze. Na seriály v televizi nekoukám vůbec, nejsem schopen si zapamatovat, že něco běží v úterý v deset večer. Naposledy jsem systematicky koukal na Svět pod hlavou, na Kosmo a na Trpaslíka, protože tam byl černoch, který se jmenoval jako já. Na Prima Cool se dívám na Teorii velkého třesku. Občas koukám na Prima Comedy Central.

Co třeba sport?

Tím trávím spoustu času. Mám rád NHL a mnoho dalších. Česká televize má sportovní kanál věnovaný sportovním přenosům, ale žádné zajímavé sportovní přenosy nemá. I nejhorší satelitní kanál má zajímavější nabídku. Navíc domácí fotbal a hokej často dávají komerční televizi, a tak na Čt4 Sport dává zbytečné věci polepené logy sponzorů. Nemáme tolik sportů, aby kvůli nim musel být speciální kanál, je to plýtvání a je zde navíc neuvěřitelný korupční potenciál. Běžný čtenář Respektu je posedlý zpravodajstvím a tím, kdo televizi ovládá, ale tady je čtyřiadvacetihodinový kanál s obrovským rozpočtem, který má většinu času zcela bizarní program, který víceméně všichni ignorují.

Jedním z věčných televizních sporů je dabing. Zejména u zahraničních seriálů, které teď Česká televize často dává, je pro někoho, kdo je zvyklý sledovat věci díky internetu, nepředstavitelné pustit si jej v češtině.

Já jsem byl primárně vždycky proti dabingu. Dívat se na nadabovaný seriál je strašné. Díky technologiím ale můžete často sledovat původní znění s titulky, takže věřím tomu, že se ten problém brzy vyřeší sám. Řeči o tom, že česká dabingová škola je skvělá, jsou nesmyslné. V roce 1977 možná skvělá byla. Dnes nejsou peníze, není čas. Samozřejmě chápu, že když je vám 70 a nejste zvyklý číst titulky, nejde to násilím.

Ještě na chvilku zpátky k politice. To, co dávají české televize, je často k neuvěření – a to, co se děje v politice, taky. Je to pro vás takový podobný fenomén?

Politici jsou bizarní všude, ale fakt je, že v Česku je to poslední dobou extrém. Lidé v Česku politiku prožívají daleko víc, než by měli. Je to pro ně emocionální věc. Když se běžný člověk dívá na Otázky Václava Moravce, nejzbytečnější pořad na světě, si z toho odnese to, kdo to komu nandal. Abych se něco dozvěděl o struktuře nějakého problému, to se nestane. Koukáte na to jako na telenovelu. Jestli bohatý strýko ze Slovenska zlobil, jestli smutný synáček z Čech v brýlích zlobil méně… A to je špatně. Ale lidi to baví sledovat a díky tomu se v tom udržují emoce, i když mnoho lidí vůbec neví, jak politika funguje. Politici na to pak také reagují – a díky tomu funguje Babiš. Lidi jedou emoce, on jede emoce – a funguje to. Je to takové obecné zblbnutí. Politici navíc sami často nejsou úplně chytří, a tak vzniká zvláštní telenovela. Lidé jsou pak za ni rádi a mají dojem, že politice rozumí. Stejně jako když koukají na telenovelu a mají dojem, že se z ní dozví něco o životě.

Není zde článek celý?