Náhubek pro vzteklého psa: koalice USA v Sýrii začíná uhýbat. Názor

Ministerstvo obrany Austrálie promluvilo o pozastavení leteckých útoků na pozice teroristické organizace Islámský stát v Sýrii „jako o opatření pro opatrnost“ po předvčerejším prohlášení ruského ministerstva obrany o doprovázení jakýchkoli možných cílů ze strany ruského letectva.

Australské prohlášení, které bylo publikováno dva dny po útoku americké stíhačky na Su-22 syrského letectva, a také neplánovaná změna dislokace letounů koalice, to hovoří o zmatku a poplachu v koalici USA. Pravděpodobně ne všichni američtí spojenci jsou připraveni sdílet syrské nadšení ministra obrany USA Jamese Mattise, když se nachází na mušce ruského letectva a riskovat život za uspokojování zájmů Washingtonu.

V koalici dnes promluvili o nezbytnosti ochrany svých sil systémy protivzdušné obrany (které jsou v boji s teroristy IS úplně k ničemu). Toto znepokojení ujišťuje: pod krytím údajného boje s terorismem zahraniční vojska v Sýrii bojují nevyhlášenou válku se zákonnou vládou země a syrskými spojenci.

Hra bez pravidel

Po pozastavení platnosti memoranda o vzájemných činnostech ruského letectva a amerického letectva jsme se znovu ocitli na hraně přímého konfliktu. Poměrně malé území Sýrie (185 tisíc kilometrů čtverečních) je mimořádně naplněno ozbrojenými formacemi, na nebi jsou bojové letouny desítek zemí. Je očividné, že dobrovolné zjednodušení (podle vzoru Austrálie) této situace by bylo smysluplné a včasné. Jinak zmenšení zóny bojových činností nevyhnutelně povede ke střetům spojenců Sýrie a koalice USA.

Lety koalice nad Sýrií (na východ a na západ od Eufratu) jsou absolutně nelegitimní, přičemž Američané zaútočili na stíhačku Su-22 během útoků syrského letce na pozice IS. Vměšování Pentagonu do bojových činností proti syrské armádě se stává systematickým a nepřípustným. Je očividné, že v posledním případě se Washington pokoušel pomoci svým žoldnéřům ovládnout Rakku (a poškodit postup vládních vojsk Sýrie směřující na osvobození Dajr az Zauru).

Na podobné incidenty existuje legitimní medicína — protivzdušný systém S-300. Když americký pilot uslyší hlasitý signál o zamíření jeho letounu tímto systémem protivzdušné obrany, dobře si promyslí, zdali to stojí za to na někoho v Sýrii útočit. Protože jakmile zaútočí na letoun, vystřelí po něm těžké protivzdušné rakety (jediný způsob, jak to přežít, je katapultáž následovaná zajetím).
V Pentagonu dávno zkoumají možnosti ruského letectva, ale stále nedoceňují vojenský potenciál Ruska. Z toho vyplývají chybná rozhodnutí. Americká logika není správná: myslí si, že Moskva si nedovolí zareagovat na letecký útok USA po Sýrii, jelikož síly si nejsou rovny. Ovšem většina syrského území je osvobozena od teroristů hlavně díky úsilí ruského letectva. A je to právě Moskva, kdo stabilně realizuje scénář přechodu k politickému řešení konfliktu: 10. července se v Astaně odehraje další kolo mírových jednání. Na tomto pozadí americké překračování všech „pravidel hry“ vypadá jako naprosto nepřijatelné.

Složitý prostor

Syrský letoun Su-22, který byl z ruského pohledu spojenecký, byl prvním letounem sestřeleným americkým letectvem od doby kampaně v Kosovu v roce 1999. Jak vysvětlit úmyslný pohyb Američanů směrem k přímé konfrontaci při očividném progresu vnitropolitické deeskalace?

Vlivné britské noviny The Guardian zmiňují, že nebezpečí bojového střetu mezi USA a Ruskem v Sýrii vyrostlo po rozhodnutí prezidenta USA Donalda Trumpa o značném rozšíření samostatnosti a plné moci Pentagonu na Blízkém východě. Je již jasné, k čemu může vést tato „svoboda“. The Guardian uzavírá: „Stíhačky USA v Sýrii jsou pro Rusko potenciálním cílem.“

Dokáže Trump včas zastavit svého vzteklého psa — Mattise? S ohledem na složité vzájemné vztahy amerického prezidenta s kongresem a výzvědnými službami existují varianty. Nejmoudřejší spojenci USA již hledají formulace pro politicky korektní výstup ze syrské kampaně, vždyť bombardovat prakticky bezbranné Syřany a čelit v moderním boji Vzdušně-kosmickým silám Ruska — to není jedno a to samé.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?