Neschopnost sociálních demokratů je impozantní

Ačkoli
nejsem žádným stoupencem Bohuslava Sobotky, tohoto unylého byrokrata bez špetky
invence, domnívám se, že k ideálům sociální demokracie má přece jen o
několik koňských délek blíže než Milan Chovanec či Lubomír Zaorálek – byť sám
touhou po sociální rovnosti bez omezení rozhodně neoplývá. Sobotka toto názorně
demonstroval kategorickým odmítnutím migrantů z uprchlických táborů
v Řecku a Itálii.  To samo o sobě je
neblahým znamením, že v nominálně levicové straně neexistuje politik,
který by chápal nejen zoufalou situaci lidí prchajících před válečným
konfliktem, pronásledováním či ekonomickou nestabilitou, ale i svízelnou
situaci samotných Řeků a Italů zatížených migrační krizí. Skutečnost, že vláda České
republiky přijala pouze dvanáct uprchlíků a dál ani nohu, vyvrací všechny
námitky ministra Zaorálka o diktátu EU a bezpečnostních kritériích.

Asociálnost
nejvyšších špiček ČSSD, tedy Chovance, Zaorálka a Sobotky, se manifestuje
sveřepým odmítáním migračních kvót Evropské unie, a to i za cenu mastných
pokut. Ach ano, nezapomínejme na rapidně klesající preference sociálních
demokratů a jejich sisyfovské úsilí o zvrácení tohoto neblahého trendu. Pakliže
však politický subjekt, který svou agendu zakládá na „humanitně-demokratickém úsilí o to, aby všichni lidé bez rozdílu mohli
nalézt svou lidskou důstojnost ve svobodě“
a který se hlásí „k odpovědnosti za vývoj v Evropě a ve světě“ , v reálném světě apeluje na
nízké a iracionální pudy potenciálních voličů, je třeba zbystřit. Vzletné fráze
o neomezené solidaritě a mezinárodních závazcích, jimiž se sociální demokraté
naoko prsí, pak jen dokreslují jejich myšlenkovou prázdnotu a ideologickou
neukotvenost. 

Jistěže,
relokační mechanismus Evropské unie samozřejmě není ideálním řešením migrační
krize, nicméně karty jsou takto rozdány a ČSSD krom nastavení směšného stropu
pro tucet nešťastníků s ničím rozumnějším nepřišla. Řeči o tom, jak Česká
republika pomáhá migrantům v nehostinných hotspotech, jsou sice hezké, ale
opět hovoříme o závazcích vyplývajících z mezinárodních smluv.        

Mezitím ve
volbách ve Velké Británii uspěli labouristé, a to navzdory podjatosti
pravicových sdělovacích prostředků. Britští kolegové našich socialistů dokázali
zformulovat progresivní politický program, který oslovil milióny mladých voličů,
o čemž se ČSSD může jen zdát. Corbynovi labouristé přicházejí s radikálním manifestem, v němž volají po veřejné
kontrole energetického průmyslu, železničních sítí, autobusové dopravy a pošty,
a v němž se dále zavazují posílit práva zaměstnanců, zrušit školné a
zvýšit minimální mzdu. Labouristé také kladou důraz na vyšší investice do
zdravotnictví a dostupné bydlení pro nízkopříjmové domácnosti. Toho všeho
chtějí dosáhnout vyšším zdaněním 1,2 milionu nejbohatších Britů, zvýšením
korporátní daně o třetinu a bojem proti daňovým únikům. Třebaže Theresa Mayová o
premiérské křeslo nepřišla, politické pletky konzervativců s homofobní
ultrapravicovou Demokratickou unionistickou stranou jí mohou zlomit vaz, čehož
mohou labouristé využít.

Labouristická
strana navíc kritizuje stávající uprchlickou politiku Velké Británie, nehází populisticky uprchlíky a
migranty do jednoho pytle a slibuje, že nebude migranty diskriminovat na
základě rasy či víry. Corbynovi labouristé nehodlají vytvářet strop pro
přijímání migrantů ani rozlišovat mezi migrující pracovní silou a zahraničními
studenty. Nemíní stát v cestě rozděleným rodinám a chtějí podpořit
migrační politiku znovuobnovením speciálního fondu či zlepšením programů
zajištujících  uprchlíkům slušné
ubytování. Skutečnost, že labouristé díky svému manifestu dokázali jaksepatří
opepřit vítězství konzervativců, je pozoruhodná. I když je nutné brát
v úvahu rozdíly mezi britskými a českými reáliemi, přinejmenším pevná
koncepce a názorová konzistence jsou hodné inspirace. 

Oproti tomu se
čeští sociální demokraté bezcílně brodí myšlenkovou sterilitou a do popředí se
dostávají úzkoprsí nacionalisté, plagiátoři a politické karikatury. Změny ve
vedení ČSSD nejsou ani v nejmenším příslibem úspěchu v podzimních
parlamentních volbách a jen stěží zastaví nevyhnutelný pád této údajně levicové
strany.      

Vážení čtenáři, máme-li ve vydání Britských listů
pokračovat, potřebujeme trvalou finanční podporu. K provozu Britských
listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300
čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Možná si nemyslíte, že je v
českém prostředí Britských listů zapotřebí. (Nenávist, kterou
vyvolávají, však spíš napovídá, že ano.) 

Pokud takový názor zastáváte, pak samozřejmě finančně nepřispívejte. 

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v
pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.  
Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na
adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Není zde článek celý?