O nebezpečí nacionalismu

Velkou věci o zvolení Leo Varadkara irským premiérem je to, že nikoho to nevzrušuje. Ani jeho sexualita, ani jeho etnicita nejsou pro většinu lidí problém.

Irsko vyřešilo své problémy otevřením své ekonomiky a vstupem do Evropské unie. To definovalo irskou totožnost jako flexibilní a pluralistickou.

Pak ale přišel brexit, kataklysma vyvolané anglickým nacionalismem. Problémem s anglickým nacionalismem je nikoliv, že existuje, ale že je nekoherentní, neartikulovaný a nezralý.

Syrový nacionalismus má jednu charakteristickou vlastnost: Definuje se tím, co není. Irský nacionalismus mého mládí definoval Irsko tak, že to byla země, která byla proti Anglii. Stejným způsobem definuje anglický nacionalismus, který vznikl s brexitem, anglickost jen tím, proti čemu stojí: proti imigrantům a proti Evropské unii. My Irové jsme se museli poučit z našich chyb, že takovýto způsob myšlení je horší než bezcenný. Avšak anglický nacionalismus si těžko vezme poučení z irské zkušenosti. Chce dělat všechny staré chyby, aniž  by se cokoliv naučil.

Právě proto byla volební kampaň Theresy Mayové tak katastrofální. Jediný příběh, který předložila, byl negativní. Ochrání hranice před imigranty a vyčlení Británii z Evropské unie. V rámci těchto velkých nul nenabídla Mayová žádné podrobnosti ani žádná uvěřitelná fakta ohledně toho, jak by pobrexitová Británie měla vlastně vypadat. Mayová tak zjistila, že když umístíte do jádra své politické strategie veliké „NE“, skončíte v ničem, ve vakuu autority.

Británie nyní objevuje to, čemu Irsko muselo čelit už dávno: Nemůžete řídit moderní demokracii jen tak, že definujete pouze to, čím není.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Není zde článek celý?