Ovčáček nadává novináři do idiotů aneb Ubohost zakomplexovaného muže

Hradní hlásná trouba opět dokazuje, jak to vypadá, když se slabý hoch staví za svého většího kamaráda a pokřikuje na ostatní, že si na něj mají dávat pozor. Přesně tak, jako frackovité děcko, se včera po delší době prezentoval Jiří Ovčáček na Twitteru.

Podnět byl velmi prozaický. Novinář z České televize, Zemanem nenáviděného média, koukl na web, kolik asi stojí granátová brož, kterou prezident při audienci u britské královny Alžbětě II. věnoval. Svůj poznatek poté zveřejnil na sociální síti.

To si však neměl „dovolovat“. Ovčáček ho za to vzápětí označil za idiota. Klasické gesto postřelené ovce, tedy husy. Zapšklý hradní mluvčí, kterého nepustili ke královně, celý den musel hledat téma, za které by českým novinářům vynadal a teď ho dostal.

Ve své sebestředosti si zřejmě stále myslí, že jeho nehorázné hulvátské chování, které se průběžně doškoluje u svého chlebodárce, ještě nějakého novináře urazí. Naopak, je to k pobavení. I když je to místy takový „smích přes slzy“.

Při pohledu na výstupy nohsleda naší hlavy státu se totiž v člověku mísí naštvanost, zloba, pocit bezradnosti i trocha soucitu. Naštvanost za to, že existují lidé, kteří bez respektu ke komukoliv nadávají na všechny strany. Zloba, že s tím nejde nic udělat, nebo alespoň jakkoliv Ovčáčkovi ozřejmit zásady slušného chování. Pocit bezradnosti kvůli tomu, že není vyloučeno, že nás tento exot bude svým neakceptovatelným vystupováním „oblažovat“ ještě dalších šest let. A soucit? K nemocným lidem je třeba s ním přistupovat.

Nastane ovšem doba „po Zemanovi“ a budou se znovu rozdávat karty. To si však Ovčáček, který se dnes chová, jako kdyby nebylo žádné zítra, neuvědomuje. To je ovšem dobře. O to víc se bude divit, až mu po vyhazovu z Hradu občané ukážou, zač je toho loket. A novináři, které nyní uráží kvůli své zakomplexovanosti a závisti, že neumí jejich řemeslo stejně dobře, si určitě smlsnou. Ale, kdo chce kam…

Není zde článek celý?